Tip na výlet: vyhlídka, kde nadace pomohla krajině znovu dýchat

Vzduch ve Šluknovském výběžku voní po ztěžklém podzimním jehličí, tlejícím listí a chladném, syrovém větru, který nemilosrdně studí na tvářích. Dlaněmi přejíždím po hrubém, mírně vlhkém dřevě zábradlí. Z dálky sem doléhá jen tiché, rytmické šustění pneumatik bicyklů na nově zpevněné cestě. Stojíme na vyhlídce nedaleko Ludvíkova kopce, přímo nad obcí Staré Křečany. Na první pohled se nabízí dechberoucí, klidné panorama.

I když je vyhlídka poměrně malá, nabízí příjemný a klidný pohled do okolní přírody. Z jedné strany uvidíme Vlčí horu s rozhlednou, z druhé rozhlednu Dymník na stejnojmenném kopci a s trochou dobrého ostří zraku nebo s dalekohledem také Strom života. Nechybí ani malebná vesnička Staré Křečany. Rozhledna stojí u cesty a nelze ji přehlédnout.

Vyhlídka pod Skřivánčím polem (445 m n.m.), jak se tato stavba v mapách často označuje, není žádným gigantickým ocelovým monstrem, které by agresivně narušovalo ráz krajiny. Jedná se o útulnou, menší dřevěnou věžičku s ochozem a odpočinkovým posezením, navrženou s velkým respektem k okolní přírodě. Byla vybudována u dříve rozbité a blátivé polní cesty, která dnes prošla citlivou úpravou a slouží jako dokonalá tepna pro cyklisty i pěší turisty, přičemž je povrch natolik vlídný, že jej bez problémů zvládnou i rodiny s malými dětmi či kočárky.

Poloha vyhlídky je z logistického hlediska naprosto brilantní. Stojí přímo na trase dálkové cyklostezky číslo 211. Tato trasa je skutečným fenoménem – měří úctyhodných 95 kilometrů a spojuje severní Šluknov s Rájem u Mšena v srdci Kokořínska. V oblasti Nových Křečan navíc tato „dvě stě jedenáctka“ dokonale lícuje s novou Mandavskou cyklotrasou, která kopíruje tok říčky Mandavy od jejího pramene až k soutoku s Lužickou Nisou v německé Žitavě.

Pohled z vyhlídky dolů do údolí nás neomylně přivádí k historii samotné obce Staré Křečany, dříve známé pod německým jménem Alt Ehrenberg. Její kořeny sahají hluboko do minulosti; první písemná zmínka o obci pochází z roku 1485. Již v raném středověku tudy vedla důležitá „solná stezka“, obchodní tepna, po níž putovali obchodníci od Baltského moře na jih a převáželi sůl – tehdy životně důležitý konzervant. O solné stezce najdete také článek na mém blogu, kde se více věnuji této vesničce i její historii.

Mojí doporučenou zastávkou v obci Staré Křečany je určitě křížová cesta přímo v areálu kostela sv. Jana Nepomuckého. Za pozornost stojí také krásná budova základní školy – a dalších krásných míst i zákoutí je tu mnohem víc. Z vyhlídky je navíc nepatrně vidět i obecní část Nové Křečany, kde kromě dalších vyhlídek najdeme také prameny řeky Mandavy. V centru klidné vesničky se dá projít i několik parků, některé třeba s fontánou.

Zatímco Staré Křečany přežily, ač těžce raněny, jiná místa v okolí takové štěstí neměla. Pokud se z vyhlídky vydáme zhruba jeden kilometr po cestě směrem do vrchu, dojdeme na rovnou náhorní planinu. Dnes tu šustí jen tráva a stromy, ale ještě ve třicátých letech minulého století zde pulzovala životem osada Skřivánčí Pole, původně zvaná Neu Lerchenfeld. Nevíme přesně, kdy tato osada vznikla. Na mapách stabilního katastru z roku 1843 ještě vůbec nebyla zakreslena; stál zde jen starý kovaný kříž s letopočtem 1798. Kolem přelomu století se tu však začaly stavět domy, převážně tradiční, poctivě zpracovaná podstávková stavení. Kolem cesty směrem do Krásné Lípy pak byla v letech 1915 až 1925 vysázena předlouhá jírovcová a lipová alej. Podle sčítání lidu z roku 1921 a 1930 zde ve čtrnácti domech žilo zhruba 65 obyvatel německé národnosti. Nebyli to žádní anonymní statisté dějin. Byli to lidé, kteří se živili tvrdou prací na okolních polích, náročnou tesařinou a truhlařinou. Ženy každé ráno vstávaly za tmy, oblékaly si hrubé kabáty a scházely dolů do údolí, aby si těžce přivydělaly v okolních textilních továrnách. A přesto to nebyla jen osada izolované dřiny. Díky strategické poloze mezi vrcholy Dymník a Vlčí hora tudy proudily davy turistů. Fungovaly tu rovnou dvě rušné restaurace, měli tu vlastního účetního a v jednom z malých domků pracoval obuvník, který po večerech pečlivě záplatoval a podšíval děravé boty unavených výletníků.

Je až magické pozorovat, jak se okolní příroda mění. Jak už jsem psal na začátku: z běžné cesty se stala trasa, kudy dnes proudí mnoho pěších turistů a cykloturistů; dříve tomu tak nebylo. Mezi místními tato polní cesta nesloužila jen jako stezka k rozhledně Dymník, ale také jako zkratka do nedalekého městečka Krásná Lípa. Bývalo to místo pro houbaře nebo jen na procházku. Přímo podél cyklotrasy číslo 211, která spojuje střed Starých Křečan s oněmi ruinami Skřivánčího Pole, se nedávno odehrál akt hluboké lidskosti a symboliky. Bylo zde do země vysazeno přesně osmdesát mladých sazenic lípy srdčité (Tilia cordata). Toto číslo pochopitelně nebylo zvoleno náhodou; osmdesát stromů má všem kolemjdoucím trvale připomínat osmdesát let od konce hrůz druhé světové války, události, která tento severský kraj rozvrátila.

Projekt výsadby v hodnotě 150 000 korun finančně podpořila Nadace ČEZ v rámci svého dlouhodobého grantu Stromy, který systematicky pomáhá vracet do české krajiny zeleň zdecimovanou kůrovcovou kalamitou a silnými bouřemi. Místní komunita plánovala velkolepou, pospolitou slavnost. Stromy měly být společně sázeny až na začátku května za hojné účasti místních obyvatel a dětí ze základní i mateřské školy. Matka příroda však ukázala svou nevyzpytatelnou, ale mocnou tvář. Zásilka stromků dorazila do obce v době, kdy už byly lípy v silně probuzeném vegetačním stavu. Čekání na oficiální oslavu by znamenalo jejich úhyn. A tak se veškeré formální ceremonie zrušily. Zaměstnanci obce bez váhání vzali lopaty a v tichosti lípy bleskově zasadili, aby jim zachránili život a kořeny.

Až tyto drobné lípy za pár let zmohutní, zacelí historickou ránu v mapě. Nahradí původní, dávno odumřelé a stržené aleje jabloní a třešní. Poskytnou znaveným cyklistům jedoucím na Kokořínsko úlevný stín a vytvoří přirozený větrolam pro zadržení prachu v této chladné, větrné krajině. A to je ten nejhlubší vzkaz, který nám nová vyhlídka nad Starými Křečany dává. Můžeme ztratit celá staletí budované osady, můžeme vyhnáním ztratit lidi i velký kus vlastní hrdé historie. Ale pokud dokážeme zasadit nové stromy podél starých cest a postavit skromnou rozhlednu pro ty, kteří teprve přijdou, dáváme jasně najevo, že jsme to s touto zkoušenou, melancholickou, avšak neuvěřitelně nádhernou krajinou Českého Nizozemí ještě nevzdali.

Z vyhlídky se v jednom záběru otevírá pohled na Staré Křečany, Vlčí horu (591 m n. m.) i Dymník. Když se vydáme dál cestou ke křižovatce, kde kdysi stávala osada Skřivánčí Pole, míjíme i kříž, který s velkou pravděpodobností připomíná právě zaniklou osadu. Po žluté turistické značce pak můžeme pokračovat směrem na Vlčí horu přes Zahrady do Vlčí Hory. V Zahradách doporučuji navštívit unikátní reliéfní geologickou mapu – venkovní model krajiny v okolí Vlčí hory, který v letech 1931–1935 vytvořil místní přírodovědec Rudolf Kögler a v roce 1937 jej zpřístupnil veřejnosti. Pod jižními svahy Vlčí hory pak stojí za zastávku i Verunčina studánka (cca 520–521 m n. m.), upravená už roku 1886.

Od křižovatky u kříže na místě bývalé osady Skřivánčí Pole se můžeme vydat také k rozhledně Dymník (Dymník je zároveň jméno kopce). Cesta vede lesem, který je místy poškozený, ale z velké části se postupně obnovuje; přibližně v polovině trasy narazíte i na příjemné posezení. Na louce pod Dymníkem pak stojí „Strom života“ – volně přístupné krajinné dílo v nadmořské výšce přibližně čtyři sta osmdesát dva metrů nad mořem (482 m n. m.). Tvoří jej dvaadvacet štíhlých žulových obelisků uspořádaných do tvaru hvězdy a jeden samostatně stojící kámen zvaný Poutník; jednotlivé kameny propojují chodníčky, které vytvářejí symbolický labyrint. Za ideou Stromu života stojí Ladislav Moučka, jeho vznik inicioval Mirko Bernas a dílo bylo postupně vztyčeno v letech 2003–2004. Kousek odtud se můžete zapojit i do fotbalgolfu – a výlet zakončit návštěvou rozhledny nebo občerstvením v restauraci.