Máte doma poklad? Staré knihy mohou mít cenu, o které ani netušíte

S nástupem levnějších prodejních portálů, e-shopů plných titulů a knihobudek jsou knihy všude. Přesto se často říká, že dnes už nemají žádný význam. Ačkoli je český knižní trh ve srovnání se zahraničím malý, knih je tu snad pomalu víc než obyvatel. Často jsem si proto kladl otázku, zda mají knihy v dnešní době ještě svou hodnotu. Zrovna včera jsem při natáčení rozhovoru s politikem v knihovně přemýšlel, jestli knihy ještě někoho zajímají. Během doby, kterou jsme tam strávili, jsem však viděl několik lidí, jak si domů odnášejí pět až deset knih. Kniha dnes totiž není jen zdrojem informací, ale také určitou komoditou. Když si koupíte jednu knihu a postupně přidáváte další, vzniká vám doma v policích soubor investic, které můžete později zhodnotit. Pojďme se tedy podívat, co dnes kniha představuje.

V roce 2026 prochází tištěná kniha jednou z nejkomplexnějších transformací ve své historii. Ačkoliv byla po přelomu tisíciletí s nástupem digitálních technologií a elektronických čteček mnohokrát prohlašována za ohrožené nebo dokonce odumírající médium, současná data a tržní analýzy prokazují pravý opak. Kniha si nejenže udržela svou relevanci, ale úspěšně redefinovala svou pozici v moderní společnosti. Z pouhého nosiče textových informací se stala multidimenzionální komoditou. Tato komodita dnes představuje dynamické aktivum v rámci cirkulární ekonomiky, vysoce estetizovaný artefakt podporující vizuální sebeprezentaci na sociálních sítích a nástroj pro kultivaci sdíleného veřejného prostoru.

Dnešní ekosystém knihy zdaleka nekončí momentem primárního prodeje v tradičním knihkupectví. Naopak, tento bod je pouze začátkem životního cyklu, který je sofistikovaně řízen technologickými platformami sekundárního trhu, jako jsou Knihobot či ReKnihy. Staré knihy ožívají prostřednictvím vysoce optimalizované reverzní logistiky, jež z nich činí rychle obrátkové zboží. Souběžně s touto ekonomickou transformací dochází k prostorové decentralizaci literatury. Knihy záměrně opouštějí klasické institucionální struktury, jakými jsou knihovny či kamenná knihkupectví, a pronikají do míst, kde by primárně „neměly být“ – do vlakových čekáren, vysloužilých telefonních budek nebo konceptuálních kaváren.

Průzkumy Národní knihovny ČR a Ústavu pro českou literaturu pod vedením profesora Jiřího Trávníčka ukazují mírný pokles čtenářství. Alespoň jednu tištěnou či elektronickou knihu ročně přečte 73 % obyvatel ČR starších patnácti let, zatímco v roce 2018 to bylo 78 %. Obyvatelé ČR starší 15 let přečtou průměrně 9,9 knihy ročně, oproti 12,6 v roce 2018, a čtení věnují 24 až 33 minut denně. Výrazné jsou rozdíly mezi pohlavími: muži přečtou 6,8 knihy, ženy 12,6 a také častěji nakupují. Tomu odpovídá nabídka zaměřená zejména na oddechovou a klasickou beletrii, sci-fi, fantasy a romantiku. Vzdělání výrazně ovlivňuje čtenářství: mezi vysokoškoláky je 12 % nečtenářů, u lidí bez maturity 37 %, zatímco ekonomická aktivita či velikost bydliště mají menší vliv. Skupina 65+ je polarizovaná — má nejvíce nečtenářů, ale zároveň i nejvášnivější čtenáře s průměrem 12,9 knihy ročně.

Nejvýraznějším světovým unikátem české knižní kultury je enormní objem fyzických knih v domácnostech. Podle výzkumů vlastní průměrná česká domácnost 253 knih, přičemž plných 15 % obyvatel deklaruje, že jejich domácí fond přesahuje 500 svazků. Profesor Trávníček tento stav interpretuje prizmatem historického vývoje během komunistického režimu. Vzhledem k cenzuře a nedostatku kvalitní či disentní literatury (např. děl Milana Kundery či Josefa Škvoreckého) začaly domácí knihovny plnit roli „náhradních univerzit“. Knihy nepodléhaly standardnímu tržnímu oběhu, ale byly pečlivě střeženy, hromaděny a půjčovány výhradně v okruhu spolehlivých přátel.

Tato historicky podmíněná tendence k akumulaci textů zanechala v českých domácnostech obrovský fyzický i finanční kapitál. Právě tyto statisíce nevyužívaných svazků, pokrývající stěny obývacích pokojů, tvoří nezbytný zdrojový materiál pro raketový vzestup platforem sekundárního trhu. Moderní technologie objevily způsob, jak tento dosud nečinný „mrtvý“ kapitál zkapalnit a uvést zpět do dynamického oběhu.

V letech 2022 a 2023 se český knižní trh ocitl v prokazatelné krizi. Přestože finanční objem trhu vykazoval mírné výkyvy (například v roce 2022 trh poklesl v absolutních číslech o 3,5 %), skutečný propad z hlediska prodaných kusů byl mnohem hlubší. Důvodem byla drastická míra inflace a skokové zdražení základních vstupů, především energií, nájmů a papíru. Nakladatelé byli nuceni promítnout tyto zvýšené výrobní náklady do koncových maloobchodních cen.

Knižní trh citlivě zrcadlí stav reálných příjmů domácností. Zdražením knihy nelze objem trhu uměle zvětšit, protože celkové prostředky, které je spotřebitel ochoten za kulturu vynaložit, zůstávají fixní nebo v krizových dobách klesají. Český statistický úřad eviduje za rok 2024 celkem 14 975 vydaných knižních titulů. Svaz českých knihkupců a nakladatelů však ve své zprávě 2024/2025 odhaduje na základě České národní bibliografie přibližně 12 100 titulů s vročením 2024. Rozdíl souvisí s odlišnými metodikami a evidenčními obdobími. Zajištění rentability se tak pro mnohá nakladatelství stalo existenciálním problémem.

Po období vysoké inflace a rostoucích výrobních nákladů přinesl rok 2024 českému knižnímu trhu určité oživení. Podle zprávy Svazu českých knihkupců a nakladatelů dosáhl celkový objem trhu přibližně 8,2 miliardy korun. Významnou roli v tomto vývoji sehrálo zavedení nulové sazby DPH na knihy, které začalo platit 1. ledna 2024.

Zatímco ekonomická rizika se podařilo dočasně zmírnit, primární trh čelí novým technologickým výzvám, zejména v oblasti generativní umělé inteligence (AI). Analýzy odhalily rozsáhlé porušování autorských práv ze strany vývojářů velkých jazykových modelů. Datové sady využívané pro strojové učení (např. kontroverzní dataset Books3) obsahovaly stovky tisíc nelegálně stažených a zpirátěných knih. Tato praxe nejenže poškozuje trh s naučnou literaturou a autorské honoráře, ale zpochybňuje samotné základy ochrany duševního vlastnictví.

Knihobot, založený v roce 2019 Dominikem a Davidem Gazdošovými a Pavlem Pekařem, je průkopníkem a lídrem odvětví. Investiční skupina Miton do něj vložila desítky milionů korun a v roce 2024 další 4 miliony eur v investičním kole série A. Platforma prodej výrazně zjednodušuje: zákazník knihy nafotí a po schválení je nechá zdarma svézt kurýrem, přes Zásilkovnu nebo Knihotaxi. Ocenění, focení a zalistování zajišťují automatizované sklady o rozloze tisíců metrů čtverečních.

Knihobot rychle roste: z 1,1 milionu prodaných knih a obratu 182 milionů Kč v roce 2022 na 3,5 milionu knih a více než 560 milionů Kč v roce 2024. Pro rok 2025 očekával tržby kolem 863 milionů Kč a přes 7 tisíc zásilek denně. Sběr rozšiřuje přes Levné knihy, Rohlík.cz a AlzaBoxy a působí také v Rakousku, Německu, Francii, Itálii a Španělsku. Za službu si Knihobot účtuje 40 % z prodejní ceny a fixní poplatek 29 Kč. Původní majitel dostane peníze až po prodeji knihy.

Knihobotu na trhu konkurují Reknihy, projekt založený taktéž v roce 2019 Tadeášem Kulou. Tento startup cílí primárně na mladší demografickou skupinu (ačkoliv se portfolio zákazníků postupně vyrovnává), které rezonuje s myšlenkami minimalismu a udržitelnosti. Reknihy se profilují jako komunitně orientované a ekologické „udržitelné knihkupectví“.

Ačkoliv disponují menším tržním podílem (v roce 2021 zaznamenaly prodej přibližně 60 000 knih a tržby 14 milionů korun), jejich tempo růstu je strmé. Model funguje na principu komisního prodeje s provizí, která původnímu majiteli garantuje výplatu 50 % z prodejní ceny po odečtení drobného fixního poplatku (kolem 12 až 25 Kč) do 14 dnů od úspěšného prodeje. K budování komunity přispívá i budování partnerské sítě tzv. „Revýdejen“ a spolupráce s jinými subjekty, například online bazarem OdKarla.

Masivní akcelerace prodejů z druhé ruky vyvolává silné reakce u původních tvůrců a nakladatelů. Subjekty jako agentura DILIA a Svaz českých knihkupců a nakladatelů upozorňují na narušení tradičního autorskoprávního řetězce. Fyzická kniha může vlivem efektivní logistiky změnit majitele třikrát i čtyřikrát během jednoho roku, aniž by z těchto opakovaných transakcí plynul jakýkoliv honorář autorovi či původnímu nakladateli. Zatímco nakladatelé se snaží tyto ztráty kompenzovat vyjednáváním o náhradních odměnách za výpůjčky v knihovnách, trh s použitými knihami zůstává z hlediska autorských poplatků šedou zónou.

Podle § 14 odst. 2 autorského zákona dochází za stanovených podmínek při prvním oprávněném prodeji hmotného výtisku na území Evropského hospodářského prostoru k vyčerpání autorova práva na rozšiřování daného výtisku. Jeho nový majitel proto může konkrétní knihu dále prodat, aniž by musel získat další souhlas autora nebo mu z tohoto prodeje automaticky vyplácet další odměnu.

A co odměny za knihovní výpůjčky? Český autorský zákon v § 37 upravuje knihovní licenci a za stanovených podmínek také odměny autorům za půjčování vydaných děl. Zákon obsahuje i výjimky pro některé druhy knihoven a způsoby půjčování.

Zatímco text může čtenář bez námahy konzumovat na obrazovce elektronické čtečky, fyzická kniha nabízí senzorickou hodnotu. Knižní průmysl zareagoval na přesycenost digitálním obsahem tím, že z knihy učinil prémiový, esteticky vyladěný předmět vhodný k vystavování na sociálních sítích. Nejvýraznějším důkazem tohoto trendu je renesance barevné ořízky.

Ořízka (tři hrany ořezaného knižního bloku) se v minulosti zdobila zlacením převážně z praktických důvodů, aby chránila listy před vlhkostí a prachem. V současnosti jde o vysoce sofistikovaný designový prvek využívající digitální potisk, který plynule navazuje na grafiku obálky nebo skrytě odkazuje na děj příběhu. Limitované edice knih s potištěnou ořízkou – jakými jsou fenomény žánru „romantasy“ typu Čtvrté křídlo(Rebecca Yarros), Železný plamen či Haunting Adeline (H. D. Carlton) – se obratem stávají fetišizovanými sběratelskými artikly. Na specializovaných čtenářských databázích dokonce vznikají výzvy zaměřené výhradně na „Knihu s barevnou ořízkou“. Roste i trh se zakázkovými službami (např. projekt BookyBind), kde si čtenáři nechávají ručně vytvářet metalické či vzorované ořízky na své oblíbené svazky podle individuálních návrhů. Kniha v poličce tak přestává být pouhým nosičem informací a stává se symbolem identity.

Symbolem této proměny jsou takzvané Knihobudky. S razantním nástupem mobilních komunikací ztratila globální síť veřejných telefonních automatů svůj účel. Zatímco například v USA byla ikonická telefonní budka v Mohavské poušti zrušena v roce 2000 kvůli ekologické zátěži zvědavých návštěvníků a v Německu společnost Deutsche Telekom sváží tisíce růžovo-žlutých kabin na „pohřebiště“ do Postupimi, kde se rozprodávají ke komerčnímu užití (od skleníků po sprchové kouty), v České republice se tyto objekty dočkaly kulturnější recyklace.

Z iniciativy nadace Telefónica O2 v rámci programu „Think Big“ se v létě roku 2013 zrodil projekt, který vysloužilé budky přeměnil na bezplatné pouliční knihovny. První Knihobudka byla slavnostně odhalena v lednu 2014 v prostorách pražské nemocnice IKEM. Systém funguje na bázi absolutní anarchie sdílení: kdokoliv může donést knihu a odnést si jinou, nebo si ji prostě jen ponechat, aniž by se musel kamkoliv registrovat. Ačkoliv zpočátku panovaly pochybnosti, praxe prokázala, že knihy se neztrácejí bez náhrady a fluktuace fondů přirozeně funguje. Přestože poslední funkční telefonní budka v ČR byla formálně odstraněna v červnu 2021 v obci Hlubyně na Příbramsku, fenomén Knihobudek pevně zakořenil ve stovkách obcí, které si kabiny od operátora převzaly a nadále je spravují.

Druhým mimořádně úspěšným projektem prostorové decentralizace je „Kniha do vlaku“. Původní myšlenka vznikla v roce 2014 v Městské knihovně Mikulov, která za tento průkopnický krok získala prestižní ocenění Knihovna roku 2015. Jedná se o síť bezplatných samoobslužných miniknihoven, které jsou strategicky umísťovány přímo do železničních stanic a čekáren.

Cestující si mohou knihu volně vybrat, číst ji během své jízdy a po příjezdu do cíle ji zanechat v kterémkoliv jiném nádraží, jež je do sítě zapojeno. Projekt má nejen čtenářský, ale i hluboce ekologický podtext – zachraňuje tisíce knih. Knihovny takto mohou efektivně udat darované knihy od veřejnosti, které se dublují s jejich vlastním fondem a které by jinak skončily v tříděném odpadu. Do iniciativy se zapojilo více než 100 nádraží napříč republikou (včetně stanic jako Ústí nad Labem, Zlín, Kyjov či Pečky) a myšlenka se úspěšně exportovala i do sousedního Slovenska a Polska.

Kromě pouličních a dopravních uzlů našla kniha své nezastupitelné místo i v komerčně-volnočasovém „třetím prostoru“, jakým jsou moderní kavárny a komunitní centra. V těchto provozech plní knihy hybridní funkci. Na jedné straně slouží pro volnou výměnu (book crossing), na straně druhé jsou záměrně využívány v interiérovém designu jako architektonický prvek. Zaplněné knihovny na zdech kaváren evokují pocit takzvaného „slow living“, poskytují akustickou izolaci a signalizují návštěvníkům, že daný prostor je intelektuálním útočištěm určeným pro soustředěnou práci či digitální detox, který začíná být pro přehlcenou populaci stále cennější devizou.

Digitalizace papír nevytlačila, ale vytvořila „čtenářskou triádu“: e-knihy nabízejí rychlé čtení bez nároků na prostor, audioknihy, které poslouchá přes 37 % obyvatel, umožňují poslech při jiných činnostech a tištěná kniha se stává trvalým smyslovým předmětem.

Hlavním hybatelem trhu bude umělá inteligence. Nelegální využívání autorských děl k trénování modelů si vyžádá změny evropského autorského práva. Záplava průměrného obsahu vytvořeného AI zároveň zvýší hodnotu kvalitně redigovaných, fyzicky atraktivních knih s doloženým lidským autorstvím.

V horizontu dvaceti až padesáti let lze na knižním trhu očekávat tři zásadní strukturální posuny:

V konečném důsledku kniha představuje jednu z nejodolnějších technologií lidstva. V roce 2026 i v dávné budoucnosti nebude vnímána jako oběť digitalizace, ale jako její nejušlechtilejší protijed – komodita, která v sobě spojuje informační propustnost, vizuální nádheru a dotykový důkaz lidské existence.

Možná máte doma knihu, jejíž skutečnou hodnotu ani neznáte. Sběratelsky zajímavá mohou být například první vydání, vzácné knižní edice, historické knihy, umělecky zpracované vazby nebo výtisky s vlastnoručním podpisem autora. Vyšší cenu mohou mít také tituly, které již nejsou běžně dostupné, ale čtenáři je stále vyhledávají. Samotné stáří knihy však vysokou hodnotu nezaručuje. Rozhoduje především její vzácnost, stav, konkrétní vydání a skutečná poptávka.

Pokud se rozhodnete knihy prodat, vyplatí se nejprve porovnat jejich ceny v antikvariátech a na internetových knižních portálech. Je však potřeba rozlišovat mezi nabídkovou cenou a částkou, kterou skutečně obdržíte. Kniha nabízená za několik stovek korun tak nemusí svému původnímu majiteli přinést stejnou částku.

Kniha dnes pro mnohé představuje nejen to, o čem jsem psal, ale také informační komoditu. Znám řadu kolegů, kteří namísto placení drahých kurzů čerpají potřebné znalosti z knih. Možná tato informace působí banálně a trochu zavání alibismem, ale mnoho platforem dnes umožňuje místo klasického studia přistoupit rovnou ke zkouškám. Otázka autorských práv při dalším prodeji knih je dlouhodobě diskutovaným tématem. Jako spisovatel bych si přál, aby mi z každého dalšího prodeje mé knihy přišlo na účet alespoň deset korun nebo deset procent z ceny. Nebyla však autorská práva zaplacena už při prvním prodeji? Právě to se v této souvislosti často řeší. Kniha je každopádně komoditou, která žije vlastním životem. A jak je to u vás? Kolik máte doma knih a kolik jich za rok přečtete? Když se mě na to kdysi zeptala kamarádka, odpověděl jsem, že mám doma přes 600 knih. Někdy čtu jako o závod, jindy vůbec, ale v průměru přečtu 30 až 40 knih ročně. Podělte se v komentářích o to, jak to máte vy.