Jak se vyhnout srážce s blbcem

„Už toho mám fakt plný zuby! Proč zrovna já musím mít takovou smůlu na lidi. Proč musím potkávat jen samé blbce? Ve vztazích, v práci, v rodině. Proč jsou na mě lidi tak zlí? Nebo jsem snad já ta špatná?“

Tahle zpráva mi přišla od Jany, pravidelné posluchačky podcastu Myšlením na vrchol. Jana ve zprávě popsala svůj příběh a z jejích slov byla cítit lítost, smutek, zášť i hněv. Bylo zřejmé, že je unavená ze života, respektive z lidí, které v životě potkává. Opravdu jsou lidé tak zlí? Co dělá v životě špatně, když potkává jen samé blbce? Jana si nepřála, abych její příběh sdílel veřejně, a požádala mě, zda bych byl schopen na toto téma připravit podcast, dovolte mi jej sdílet i pro čtenáře seznam medium ve formě článku.

Řešíte něco podobného jako Jana? Zkusme si nejprve uvědomit, že každý se může sám rozhodovat o tom, jak pohlíží na svět, a něco podobného se potřebujete naučit. Při čtení jejího příběhu jsem už na první pohled viděl bloky, kvůli kterým potkává v životě jen samé blbce, jak ona sama napsala. Víte, blbců je plný svět, a stejně jako v našich očích je někdo za blbce, tak to samé si někdo může myslet o nás. A někdy stačí opravdu jen málo. Například stačí, aby nás někdo zastihl v nevhodné situaci, nebo si špatně vyložil naše slova. Je jednoduché druhé lidi odsoudit a označit je za blbce, a občas mám pocit, že vidět ve druhých lidech i to dobré je čím dál vzácnější.

Proto, pokud jste také toho názoru, že máte smůlu na lidi a že potkáváte jen samé blbce, zkuste si, prosím, položit tuto otázku: Dávám vůbec příležitost druhým lidem nebýt v mých očích za blbce? Ono je občas těžké potkat dobré lidi, když člověk automaticky předpokládá, že všude kolem něj jsou jen hlupáci a blbci. V takovém případě můžete klidně potkat nejupřímnější a nejhodnější bytost na světě, ale protože už předem očekáváte, že to je jeden z dalších blbců ve Vašem životě, tak se druhý člověk může snažit sebevíc, ale stejně nakonec bude tím dalším blbcem. A to jen proto, že jsme se naučili druhé lidi zbytečně soudit a nedáváme druhé šance.

Do určité míry to vlastně chápu. Někdy je těžké dát druhou šanci a uvěřit, že můžeme v životě potkávat i dobré lidi. Když člověk potkal opravdové blbce, kteří mu ublížili, tak získal špatné zkušenosti. Každá špatná zkušenost s sebou přináší trochu vnitřní bolesti. Způsobuje nepříjemné pocity a vyvolává emoce, jež člověka vyčerpávají. Kvůli opravdovým blbcům máme ve své emoční paměti uložené negativní zkušenosti, které nás jen chrání před dalším zklamáním a další bolestí.

Negativní zkušenosti uložené v naší emoční paměti jen posilují hlas slabého já. Je to hlas v mysli, který generuje nepříjmené emoce. Tento hlas nám potom našeptává a říká: „Pozor! Další blbec na obzoru! Pozor! Další člověk, který Ti může ublížit!“ Někteří lidé se snaží s tímto hlasem občas bojovat. Snaží se sami sebe přesvědčit, že mohou dát druhou šanci, ale protože už mají odžito mnoho špatných zkušeností, nemají pro podobný boj dost sil. A tak raději druhé odsoudí a vidí všude kolem jen samé blbce. Což je mnohem jednodušší cesta a člověk tím sám sebe chrání před další bolestí a špatnou zkušeností.

Zkusme si ale položit další otázku. Je vůbec nutné bojovat sami se sebou? Je nutné hlas slabého já porazit? . Překonat sami sebe a nestávat se obětí vlastní minulosti i špatných zkušeností, není občas snadné. Základní myšlenka, která nám s tím pomůže zní, že není potřeba s minulostí bojovat. Naším úkolem není hlas slabého já porazit. Tento hlas nám nechce ublížit, jen se nás snaží chránit, a pokud je jeho hlas až příliš silný a člověk už neslyší hlas silného já, tak jen potřebuje začít získávat nové pozitivní zkušenosti, které dodají pozitivnímu hlasu vnitřního světa víc energie.

Možná Vám to už také dává smysl a možná si říkáte, že na tom něco bude. Jenže jak to udělat? Jak přesvědčit sami sebe a překonat názory vycházející z negativních zkušeností, které člověka 24 hodin sedm dní v týdnu utvrzují, že všude kolem chodí jen sami blbci? Jak získat lepší zkušenost, když nám ti blbci v okolí pořád ubližují?

Mám pro Vás odpověď, která se Vám možná nebude líbit. Ti blbci z okolí Vám budou ubližovat do té doby, dokud jim to budete umožňovat. Spousta lidí ignoruje sama sebe. Každý večer v půl osmé usedají k televizním novinám, aby zjistili, co se děje na druhé straně světa, ale ignorují, co se děje v jejich nitru. Tito lidé nemají nastaveny žádné osobní hranice. Nemají jasně definovanou mez, čímž jen druhým lidem umožňují, aby jim ještě více ublížili. Položte si ale další otázku: Opravdu věříte, že Vám tito lidé chtějí ubližovat?

Napadlo Vás někdy, že možná ti druzí lidé, kteří Vám ubližují, o tom nemají sebemenší tušení? Jak by také mohli něco takového tušit, když jsme jim to nebyli schopni říct? A jak bychom jim to mohli být schopni říct, když ignorujeme sami sebe a neznáme svou osobní hranici?

Jakmile se rozhodnete definovat své osobní hranice, tak dalším krokem bude naučit se je ochránit zdravým způsobem. Tedy takovým způsobem, abyste neubližovali sami sobě, ani druhým lidem. Protože jakmile člověk začne druhým lidem ubližovat, tak se sám stává jedním z mnoha blbců na světě. Proto jr důležité, naučít se konkrétní komunikační techniky, díky kterým budete umět komunikovat s druhými lidmi tak, aby Vám už více neubližovali a neměli jste potom zbytečnou potřebu druhé soudit, označovat je jako blbce a získávat tak další špatnou zkušenost, která posiluje hlas slabého já.

Je snadné druhé lidi odsoudit, označit je za blbce, a naopak je vzácné nestávat se sami jedním z dalších blbců v očích druhých lidí. Sám jsem jistě pro mnohé lidi také takovým blbcem, to mi však nedává důvod k tomu, abych podobným způsobem vnímal okolní svět. A jak to máte Vy? Budu se těšit na Vaše zkušenosti., které budete mít odvahu sdílet v komentářích pod článkem.