Článek
Někteří lidé se před Vánoci chovají jako smyslů zbavení. Hlavně nakoupit všechny dárky, mít doma naklizeno, nakoupeno, navařeno a alespoň těch pár dní v roce zapomenout na práci a užít si klidu s rodinou a blízkými. Máte to podobně? Nebo jsou pro vás Vánoce jen jedním z mnoha dnů, kdy máte příležitost udělat kousek dobra? A co si přejete letos objevit pod stromečkem? Co kdybyste tam našli klíč k největšímu bohatství života?
Nejvzácnější diamant
Když se řekne největší bohatství, tak si asi každý představí něco trochu jiného. Nejčastěji si představíme to, co nám schází a o čem si myslíme, že by nám pomohlo ke štěstí. Někdo možná vidí velký dům a krásné auto. Někdo usíná v objetí milované osoby. Někdo prahne po lepší práci a někdo další touží po získávání sportovních trofejí a titulů. Pro někoho je největším bohatstvím zdraví. Copak ale můžeme mít jen jednu z těchto věcí? Nebo snad některou obětovat, abychom druhou získali?
Někteří lidé to tak opravdu mají. Obětují vlastní zdraví a vztahy s blízkými, aby dosáhli mimořádných výsledků. Jiní se zase nad materiální bohatství povyšují a říkají, že jim peníze a kariéra nestojí za to, aby přišli o své přátele, zdraví a rodinu. Opravdu je ale nutné měnit něco za něco? Copak není možné naplnit svůj život bohatstvím ve všech jeho oblastech? Pro někoho je podobná představa těžko uvěřitelná, to však neznamená, že není možná.
Sám jsem kdysi patřil k lidem, kteří věřili, že pro úspěch a bohatství musí člověk něco obětovat. Pracovat od rána do noci, padat na hubu, anebo někoho podvést a okrást. Když jsem později začal poznávat lidi, kteří to dokázali, lidi, kteří našli cestu k opravdovému bohatství, začal jsem měnit svůj pohled na svět, a tím se začalo měnit i moje myšlení. Pravidelně tyto lidi zvu do mého podcastu Myšlením na vrchol a snažím posluchačům nechat nahlédnout do způsobu jejich myšlení. Sami se tak můžete stát svědkem toho, že pokud člověk objeví cestu k vnitřnímu bohatství, nemusí v životě nic obětovat a může jej naplnit hojností, zdravím i láskou.
Zbavit se bloků
Neříkám, že je vždy snadné cestu k vnitřnímu bohatství objevit. Jsem však přesvědčený, že ji může najít pouze ten, kdo ji začne hledat. Jenže jak začít? Jakým směrem se vydat? Kde najít mapu k vnitřnímu pokladu? Jak se odhodlat a konečně vykročit? Někdy dokonce cestu známe. Někdy víme, v čem jsme dobří, jaké jsou naše koníčky, touhy a lásky, ale přesto se jim nevěnujeme. Jako bychom neměli dost síly. Jako by nás něco brzdilo a nechtělo nám dovolit otevřít truhlu s pokladem. Nejčastěji to jsou různé programy a vzorce v hlavě.
Například, když uvěříme, že nejsme dost dobří, nebo když máme strach udělat chybu, když nemůžeme vymazat staré křivdy, když nedokážeme přijmout sami sebe. Zbavit se podobných programů a vzorců není občas snadné a nejvíc nám v tom brání lidská netrpělivost a hamižnost. Zkrátka a dobře bychom chtěli mít všechno a hned. Nejraději bychom spolkli pilulku z Matrixu a ráno se probudili jako nový člověk. Chtěli bychom se probudit jako bytost, která všechny dovednosti získá bez špatných zkušeností. Špatné zkušenosti obecně nemáme rádi. Protože nás bolí. Jenže co bolí, to roste, a každá špatná zkušenost je nezbytná pro budoucí lepší dovednost. S bolestí a růstem však není nutné trpět. Když dokážeme bolest přijmout jako součást růstu, přestane nás trápit.
Zbavit se vzorců a bloků, které nás brzdí na cestě k vnitřnímu bohatství, vyžaduje čas a trpělivost. Čím větší a pevnější překážky jsme v sobě nechali vyrůst, tím déle budeme pracovat na jejich odstranění. To však neznamená, že už je snad pozdě začít. Vždycky je příležitost začít znovu. Nezáleží na tom, jaké trápení nás potkalo v minulosti, důležité je, zda jsme schopni se rozhodnout a čerpat z minulosti něco pro lepší budoucnost.
Pojďme si proto v tento vánoční čas uvědomit, že není důležité, kolik dárků nanosíme pod stromeček, ani to, zda máme všechno pečlivě naklizené. Radost ze sebevětšího a sebedražšího dárku brzy vyprchá a prach se zase brzy rozvíří. Ovšem to, co je schopno přetrvat i celá desetiletí, v některých případech i celé generace, jsou naplno prožívané pocity. No jen řekněte sami. Která radost vydrží déle? Je to radost z nových hodinek, nebo snad vzpomínka, když se syn poprvé rozjede sám na jízdním kole? Vydrží déle radost z nového auta, nebo potěšení, když nám pod rukama vznikne výrobek, který potěší či poslouží dalším lidem? Zkuste nad tím přemýšlet, a pokud budete mít o Vánocích trochu času na sebe, soustřeďte se na opravdové pocity a dovolte si je zdravě prožívat. Věřím, že je to klíč k největšímu bohatství v životě.
