Článek
Na film Robbe-Grilleta a Alaina Resnaise L'année dernière à Marienbad, Loni v Marienbadu navazuje chanson Marienbad z alba La Louve-Vlčice známé francouzské chansonierky Barbary. Barbara se narodila jako Monique Serf 9. června 1930 a pocházela z židovské rodiny pronásledované za nacismu. Po válce v roce 1947 Barbara získala místo na École Supérieure de Musique, kde studovala klasickou hudbu. Mezitím si vydělávala jako sboristka v Théâtre Mogador v Paříži. Tehdy Barbara objevila hvězdy francouzského šansonu, Edit Piaf, Trenet a Mireille. Inspirovaná jejich prací začala psát své vlastní písně. V roce 1957 natočila svůj první singl v Bruselu, nazvaný Mon pote le Gitan-Můj přítel cikán a L'oeillet blanc-Bílý karafiát. Poprvé veřejně vystoupila v roce 1959, s písní J'ai troqué-Jsem jiná a klasikou Dis quand reviendras-tu-Řekni, kdy se vrátíš. První album natočila v roce 1960. V roce 1973 François Wertheimer napsal text na její nové album „La Louve“ a William Sheller provedl orchestraci. Wiliam Sheller také složil hudbu k písni „Marienbad“, která se ihned stala díky francouzským rozhlasovým stanicím obrovským hitem.
V únoru 1978 François Reichenbach točí dokumentární film o koncertu Barbary v Olympii, odtud také pochází záznam interpretace písně Marienbad, který je každému dostupný na YouTube pod stejnojmenným heslem. Dne 22. prosince roku 1982, obdržela Barbara od francouzského ministra kultury ocenění „Grand Prix National de la Chanson Française“. Je považována za jednu z nejvýznamnějších osobností francouzského šansonu. Barbaru budou stále připomínat její silně poetické texty, jevištní výkony a její neuvěřitelný hlas. Byla to uzavřená žena, jejíž osobní život zůstal zahalen tajemstvím. Zemřela po dlouhé nemoci na konci listopadu 1997.
Marienbad
Na velkém zámeckém rybníku pod idolem,
velká černá labuť s nachovým límcem kolem,
kreslila na vodě bláznivé arabesky,
chrliče plakaly z úsměvů groteskních,
slunečný Apollo z porfyru a ebenu, očekával Pygmaliona,
sedíc u paty dubu,
už si na vás vzpomínám,
a na vaše nefritové oči,
tam, v Marienbadu, tam, v Marienbadu,
ale kde tedy jste? Kde jsou vaše nefritové oči,
tak daleko od Marienbadu, tak daleko od Marienbadu…
Román, film L'année dernière à Marienbad a chanson Marienbad mnoho v sobě reálného ze skutečných Mariánských Lázní nenesou, ale jsou s nimi spojeny jménem, kterému dělají čest po celém světě. Osobně si myslím, že se na volbě filmových lokací podílela významnou měrou studená válka a odeznívající Druhá berlínská krize. Chanson je pak pomyslným dovětkem filmu, v něm žena upouští od boje za svoji nezávislost a vyjadřuje ochotu vzdát se muži.