Článek
Samozřejmě, že volební výsledek může ovlivnit kolik rozhodnutých voličů té které strany se nakonec přeci jen dostaví či nedostaví k volbám. Je otázkou jak přesné a spolehlivé jsou předvolební průzkumy, či zda ANO nemá schovanou onu pomyslnou poslední kapku pro odolnější voliče SPOLU a STANU někde v rukávu. Malé strany jako STAČILO! nebo Motoristé mohou výsledek ovlivnit svým úspěchem tak, že zbyde méně mandátů na druhé skrutinium.
Pokud však vycházíme z toho faktu, že výzkumy odrážejí plus mínus dlouhodobou tendenci na naší politické scéně, a že kampaně již upraví pouze drobná procenta výsledku, pak můžeme rovnou vyjít z prognózy počtu mandátů pro jednotlivé strany uváděné agenturami STEM a Median.
V přepočtu na mandáty by ANO podle STEM mělo 77 poslanců, SPOLU 52, SPD 28, STAN 23, Piráti 12 a Stačilo! osm. Median počítá pro ANO s 72 mandáty, pro Spolu 47 etc. Na vládnutí potřebujete většinu, v našem případě 101 poslanců. Dál už je to prostá aritmetika, kterou zvládne i dítě.
Koalice ANO a SPOLU
Pokud vyloučíme opravdu málo pravděpodobnou bláznivou variantu s koalicí ANO, SPD a STAN, pak nám zbydou pouhé dvě, byť také ne příliš reálné, možnosti. Tou první je koalice ANO a SPOLU. Tak moc nereálná zase není, protože řada lidí ze špiček ODS po spolupráci s ANO na pravé straně politického spektra přímo volá. V ANO je také mnoho bývalých ODSáků a proti spolupráci s ODS hnutí ANO principiálně není.
Problém by byl spíše s koaličními partnery ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Jejich voliči by takové pragmatické spojení vnímali jako zradu. Jiná otázka je, jak by se případné koalici postavilo hnutí STAN. To však za současné konstelace nemůže poskytnou hnutí ANO ani těsnou vládní většinu, a tak je zatím ze hry.
Jedinou a hlavní překážkou koalice ANO a SPOLU je osoba Andreje Babiše a možná ještě pár jeho spolupracovníků. Paradoxně snaha o odblokování situace odstavení Babiše a jeho lidí od vedení v ANO, a snahou je také zabránit, aby Babiš v případě vítězství dosáhl na některou z ústavních funkcí, může výše uvedenou možnost jen více zablokovat.
Hvězdná hodina Tomia Okamury
Pomalý ale nezadržitelný vzestup SPD, naprostá absence demokratické levice a epická bitva gigantů v pravé části politického, vytvořily situaci, kdy se SPD stalo klíčovým hráčem při sestavení nebo nesestavení budoucí vlády. Tomio Okamura i přes jisté excesy není zdaleka takový extrémista a fašizoid, jak je mu někdy spíláno. Pravdou je, že část českého politického spektra, tak jako je tomu v jiných zemích, vnímá nacionálně a nacionalisticky. Tomio Okamura dal těmto lidem vyjádřit své postoje, propůjčil jim hlas.
To, co však činí SPD a Tomia Okamuru pro většinu politiků toxickým, je jeho euroskepticizmus. Jeho požadavek na referendum o vystoupení ČR z EU, kdy by se rozhodování o osudech ČR, které si doposud uzurpovali politici, vrátilo do rukou lidu, ho vyřadil na okraj politiky jako typického „darebáka“. Tyto pocity ještě zesílily po Brexitu a referendu o nezávislosti v Katalánsku.
Ze stejných důvodu není příliš lákavý spojenec pro proevropské ANO a vlastně pro nikoho, s výjimkou komunistické franšízy STAČILO!, a ta není lákavá už vůbec pro nikoho.
Pokud SPOLU a kauza Čapí Hnízdo nerozzuří Babiše k nepříčetnosti a nepřivede ho k opravdu šokujícím řešením, je vládní angažmá SPD po boku ANO spíše iluzorní. Pokud však za příslib některých ústupků se ANO a SPD nedomluví na tiché podpoře vlády Andreje Babiše.
Paradoxně však může být užitečný i jako záminka ODS pro změnu jejích postojů k ANO, aby, jak se již vyjádři ministr financí Stanjura, odvrátili možnou koalici mezi ANO a SPD a zachránili tak demokracii.
Nové volby
A hodně reálným scénářem je také, že se povolební vyjednávání zablokují a nepodaří se sestavit vládu nikomu. V takovém případě nás čekají předčasné volby a Fialova vláda, bude dále vládnout jako vláda v demisi s notně omezenými pravomocemi.
Reference:
