Článek
Jules Gabriel Verne se narodil 8. února 1828 v Nantes. V roce 1848 nastoupil na studia práv a zvolna se věnoval literatuře. Díky návštěvám literárních salónů v Paříži se dostal do kontaktů mimo jiné s Alexandrem Dumasem starším (Tři mušketýři) ale i Alexandrem Dumasem mladším (Dáma s kaméliemi). V této době spíše vynikal svou divadelní tvorbou, pro kterou je však méně znám než pro své romány. Prvním a hned úspěšným dobrodružným románem Julese Verna byla kniha Pět neděl v balóně. Jeho nakladatel Pierre-Jules Hetzel poté vymyslel souhrnný název pro Vernovo dílo, Les Voyages extraordinaires - Podivuhodné cesty. Ne všechna díla připisovaná Vernovi, jsou skutečně jeho díly, tak kupříkladu dnes je již bezpečně doloženo, že román Trosečník z Cynthie napsal francouzský spisovatel André Laurie. Další jeho romány jako Lodivod dunajský a Honba za meteorem za něj dokončil jeho syn Michael.
Ludvík Salvátor princ von Habsburg-Toscana
Ludvík Salvátor, se narodil 4. srpna 1847 ve Florencii a zemřel 12. října 1915 na zámku Brandýs nad Labem v Čechách. Ludvík byl titulární arcivévoda Toskánský, ještě jako malý princ pobýval krátce u rodičů na zámcích v Ostrově a Brandýse nad Labem, kam s nimi ve věku 13 let uprchl z revoluční Florencie, než nastoupil ve Vídni povinnou dvorskou výchovu. Ale i na prahu dospělosti se k rodičům vracel.
Dle dobových pomluv byl u vídeňského dvora pokládán za sice intelektuálně zaměřeného, ale celkem neohrabaného a neotesaného blbečka. Neměl prakticky žádný politický vliv, proto se celý život mohl věnovat pouze svým zálibám, kterými byly přírodní vědy, moderní technika a hlavně cestování. Usadil se na Mallorce a měl zde s různými milenkami několik nemanželských dětí.
Poté co Ludvík Salvátor na své jachtě Nixe proplul celým Středomořím, v roce 1867 začal shromažďovat materiály o Mallorce a další informace o Baleárských ostrovech. Když roku 1871 navštívil Ibizu a Mallorku zamiloval se do zdejší přírody a hned po svém návratu na Mallorku následujícího roku si zde zakoupil zámek. Postupně získal postupně celý úsek pobřeží, zhruba 16 km dlouhé a téměř 10 kilometrů hluboké území mezi vesničkami Valldemossa a Deià. Tam, se usadil na zámku Son Marroig a částečně v klášteře Miramar odkud spravoval své nové panství.
Nakonec mu na ostrově patřilo asi 17 nemovitostí. Pro zajímavost vila La Estaca na západním břehu ostrova, kterou nechal Ludvík Salvátor postavit na břehu moře, od roku 1990 patří herci Michaelu Douglasovi.
Ludvíkova správa se na jeho panství projevovala i tím, že všechna zvířata měla zemřít pouze přirozenou smrtí. Dopisoval si i s americkým presidentem Theodorem Rooseveltem, který kromě mnoha jiných reforem proslul i svými aktivitami v oblasti ochrany přírody.
Pro vztah Ludvíka Salvátora von Toskana a Julese Verna bylo osudové setkání roku 1883, jak jej popsal Vernův životopisec Marguerite de la Fuye Allotie. Tehdy ještě Verne netušil, koho má vlastně před sebou, když mu Ludvíka představili jako hraběte Neudorfa. Hrabě Neudorf byl Ludvíkův pseudonym, který poprvé použil, když se na své jachtě plavil na Baleáry.
Velmi brzy vzniklo mezi nimi opravdové přátelství, jež se později projevovalo především v čilé korespondenci. Ludvík Salvátor byl jako geograf, etnograf, zoolog geolog a botanik v jedné osobě pro Verna neuvěřitelně cenný zdroj informací.
Snad už tehdy pojal Verne o dva roky později realizovaný úmysl zakomponovat Ludvíka Salvátora do svého příštího románu, jako nesmírně inspirativní osobnost. Tak se zrodil hrabě Mathyas Sandorf, nový hrabě Monte Christo.
Osobnost Ludvíkovu zde můžeme snadno rozpoznat už v přímení románového hrdiny, kdy ze spojení jmen Salvator a Neudorf vzniklo jméno nové, Sandorf. O Vernovi víme, že měl takové hříčky rád a podobným způsobem vytvořil postavu bohémského Francouze Michela Ardana v románu Ze Země na Měsíc, jíž byl předlohou Vernův přítel a pařížský bohém, fotograf a vášnivý balónový letec Gaspard-Félix Tournachon, používající umělecký pseudonym Nadar.
Verne nás na hru se jmény upozorňuje v samotném románu, v názvu Antekirtovy jachty Savarena, jenž vznikl jako spojení osobních ženských jmen Sava a Rena, z nich první náleželo dceři, druhé zemřelé manželce hraběte Matyáše Sandorfa. Dodnes je tento román součástí propagace chorvatského města Pazinu, které je na svou verneovskou tradici velmi hrdé.
Existuje však ještě nejméně jedno Vernovo dílo, v němž se pravděpodobně inspiroval osobností Ludvíka Salvátora. Jedná se o román z roku 1896, Clovis Dardentor u nás vyšly pod názvem Milionář na cestách. V tomto spíše dobrodružném cestopise s předvídatelným dějem se vyskytuje postava Clovise Dardentora, osamělého milionáře, který hledá dědice proto, aby jeho majetek nepropadl státu. Osud svede jeho kroky dohromady s dvěma mladíky směřujícími lodí po středozemním moři do Alžíru, kde chtějí nastoupit vojenskou službu. Spolu s Dardentorem na lodi plují i jeho přátelé Désirandellovi se synem Agathoklesem, kterého odvážejí do Alžíru za účelem sňatku s Louisou Elissanovou.
Mladíci se s Louisou po připlutí do alžírského Otranu seznámí též, a jeden z nich, Marcel se do ní dokonce zamiluje. Dardentor pozve celou společnost na dlouhý výlet vlakem a povozy po alžírském venkově. A oba mladíci se k ní rádi připojí.
Věc se má tak, že pokud by se jim naskytla příležitost během nebezpečné cesty Dardendorovi zachránit život, mohli by jím být podle francouzského adopčního zákona adoptováni, a zdědit tak jeho majetek. Tím by se mohli vyhnout vojenské službě, oženit se, a vyhovět i Dardentorovu přání mít potomky.
Vše pochopitelně dopadne úplně jinak. Dandentor oběma mládencům během dobrodružné cesty zachrání život sám. Teprve Louisa naprosto nečekaně v závěru zachrání Dardentora před sežráním lvem a ten ji ihned adoptuje, čím se i ona automaticky stane dědičkou jeho obrovského majetku. Nyní se již děj celkem přímočaře rozplétá. Marcel se ožení s Louisou, a Jeana prohlásí Dardentor za svého synovce. Ani jeden z mladíků tedy nemusí, díky Dandertorovi, vstoupit do armády.
A tady rozpoznáváme osobnost Ludvíka Salvátora v celé její hloubce. Ludvík Salvátor byl totiž již ve své době proslulý svým pacifismem a odporem k armádě. A je známo, že několikrát zasáhl ve prospěch svých spolupracovníků, aby je vyňal z vojenské služby. U Habsburka to byla tou dobou vlastnost nevídaná. Další velmi důležitou indicií prozrazující, že postava Clovise Dardentora byla plně inspirována Ludvíkem Salvátorem, je i tato pasáž obsažená v románu:
„A co můžeme říci o Miramaru s nezměrnými majetky Ludvíka Salvátora, s prastarými lesy, v němž obstarává pečlivě své sbírky uměnímilovný princ v krásném zámku na velké terase, na krásném místě u „Hospederia“, kde se nákladem jeho císařské Výsosti se podařilo vybudovat penzion, který všem bez rozdílu poskytuje dva dny ubytování a stravování zdarma, a kde dokonce i ti, kteří si to přejí, se marně snaží ukázat svou vděčnost tím, že obdarovávají arcivévodovu čeleď za pohostinné přijetí.“
Ludvík Salvátor skutečně turistický pension jménem Hospedieria Ca Mado Pilla na svém panství vybudoval, a v tomto zařízení bylo návštěvníkům Ludvíkova panství po tři dny poskytováno pohostinství zdarma. I dnes tato oblast je velmi oblíbená u turistů. A Ludvík Salvátor se ještě navíc zasloužil o zvýšení její atraktivity, když v roce 1896 s francouzským geologem Martelem prozkoumal a zpřístupnil překrásné krápníkové jeskyně na jihu ostrova, dnes velmi oblíbené a známé Cuevas del Drach - Dračí jeskyně.
Jenže Ludvík Salvátor nebyl jediný „Toskánec“, který Julese Verna inspiroval, hned dalším v pořadí byl jeho mladší bratr Johann Salvator von Toskana.
Johann Salvator princ von Habsburg-Toscana
Narodil se 25. listopadu 1852 ve Florencii, a byl nejmladším synem Leopolda II, Velkovévody toskánského.
Johann, známý také pod pseudonymy Johann Traun, Traunwald, Johann von der Traun, Johann von Traunstein (všechna odkazují na jezero Traunsee, kde měl své sídlo) pod nimiž psal své valčíky i balet, nebo Johann Orth, který si zvolil jako námořní kapitán.
Byl dobrodruhem usilujícím nejprve o nově vytvořený bulharský trůn a údajně zapletený do spiknutí korunního prince Rudolfa, s níž se přátelil, proti císaři Františku Josefovi I. Po rozkolu se strýcem požádal v roce 1889 za propuštění z habsburského císařského domu a vzdal se titulu arcivévody. Již jako Johann Orth se oženil s operní zpěvačkou Ludmilou Stubelovou.
Poté se roku 1890 ztratil se svou lodí kdesi v Patagonii. Protože jeho loď doposud nebyla nalezena, byl prohlášen za mrtvého až roku 1912. Po celá desetiletí se objevovaly různé fantastické zprávy o tom, že byl někde spatřen, jak se ukrývá před světem. I tyto okolnosti jistě musely být Verneovi známy a patrně je využil k zvýšení popularity svého románu.
Verne svůj román Trosečníci z lodi Jonathan začal psát od roku 1895 pod původním pracovním názvem En Magellanie - V Magelánii. V románu, jehož děj se odehrává v Patagonii, se objevuje záhadná postava anarchisty a poustevníka Kaw-Djera (jméno pochází z nářečí místních indiánů, s nimiž žil), který se vyznačoval zejména tím, že pocházel z blíže nespecifikovaného panovnického rodu a z prostředí evropské aristokracie. Kaw-Djer žije společně s indiány v souladu s přírodou a podle svého rčení „ani Bůh, ani pán“. Zde je příhodné připomenout antiklerikalismus a antikatolicismus Johanna Salvatora, vulgo Johanna Ortha. Kaw-Djera naopak zase připomíná slavný výrok Johanna Salvatora, že se hodlá živit svou vlastní prací, než prožírat peníze poddaných, jak činí mnozí jiní.
Snaha některých badatelů ztotožnit Johanna Ortha s postavou barona Rudolfa Gortze je postavena sice jen na nejistých indiciích, ale paralely tu skutečně existují. Poukazují zejména na to, že ve Vernových rukopisech původní jméno Gorth (respekve G-Orth) bylo až dodatečně změněno na Gortz. Pochopitelně i syžet příběhu, kdy světem unavený aristokrat uteče se svým idolem (byť již zemřelým), konkrétně operní zpěvačkou, do ústraní, opět odkazuje k reáliím života Johanna Salvatora.
Reference:
Größing Sigrid-Maria: Stíny nad trůnem habsburským, Knižní klub, 1993 , S. 216, překlad: Jitka Tomanová, Rudolf Toman, ISBN: 80-85634-21-X
Hamannová, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 172-174.
Mader, Brigita a kolektiv autorů: Ludvík Salvátor, vědec a cestovatel, zpráva o životě a díle rakouského arcivévody a toskánského prince se zvláštním zřetelem k městu Brandýsu nad Labem–Staré Boleslavi. Brandýs nad Labem–Stará Boleslav 2005.
LottmanHerbert R.: Jules Verne, Brána, Praha 1998, ISBN 80-7243-012-2
Verne Jules: Milionář na cestách, Návrat, Brno 1996, přeložil Vítězslav Unzeitig.
Verne Jules: Trosečníci lodi Jonathan, Návrat, Brno 1994, přeložil Jarka Nevole
Verne Jules: Tajemný hrad v Karpatech, Albatros, Praha 1979, přeložil Václav Netušil.
Verne Jules:Mathias Sandorf, Návrat, Brno 1999, přeložil J. Pachmayer.
