Článek
V 8. století př. n. l. psal Homér o Melampovi, argonautském léčiteli z řecké mytologie, který léčil panny od určitého druhu šílenství. Ten údajně příčinu viděl v nedostatku orgasmu a povzbuzoval panny k sexu se silnými mladými muži.
První písemný popis ženského orgasmu pochází od jeptišky Hildegardy z Bingenu z 12. století, polyhistorky proslulé svými hudebními skladbami, kázáními a spisy na témata včetně genderu, medicíny a teologie. V osmi letech byla poslána do benediktinského kláštera, kde se stala plodnou spisovatelkou a první osobou v historii (o které víme), která popsala ženský orgasmus:
„Když se žena miluje s mužem, pocit tepla v jejím mozku, který s sebou přináší smyslnou rozkoš, sděluje chuť této rozkoše během aktu a vyvolává výron mužského semene. A když semeno dosáhne svého místa, toto prudké horko sestupující z jejího mozku semeno přitáhne k sobě a drží ho, a brzy se ženské pohlavní orgány stáhnou a všechny části, které jsou připraveny se otevřít během menstruace, se nyní uzavřou, stejně jako silný muž dokáže něco udržet v pěsti,“ mínila Hildegarda.
Toto pojednání předchází nizozemskému lékařskému textu vydanému v roce 1653, který porodním asistentkám nařizoval, aby léčily každou „hysterickou“ pacientku oleji k „masáži genitálií jedním prstem uvnitř. Tímto způsobem lze postiženou ženu vzrušit k paroxysmu.“
Francouzský termín la petite mort („malá smrt“) je výraz, který znamená „krátkou ztrátu nebo oslabení vědomí“ a v moderním užití se konkrétně vztahuje k „pocitu po orgasmu přirovnanému ke smrti“.
První doložené použití ve významu „orgasmus“ bylo v roce 1882. V moderním užití se tento termín obecně interpretuje tak, že popisuje postorgasmický stav bezvědomí, který někteří lidé pociťují po sexuálních zážitcích. V širším smyslu se může vztahovat na duchovní uvolnění, které přichází s orgasmem, nebo na krátké období transcendence v důsledku vynaložení „životní síly“. Literární kritik Roland Barthes hovořil o la petite mort jako o hlavním cíli čtení literatury, o pocitu, který by člověk měl mít při prožívání jakékoli velké literatury.
V roce 1869 americký lékař George Taylor vynalezl manipulátor, vibrátor poháněný párou s mechanismem, který zabíral celou místnost. To se však zdálo být nepraktické. Odhadovaný rok, kdy se v USA prodal první ruční vibrátor, byl rok 1900. Uživatelé ho museli zřejmě ručně otáčet klikou jako šlehač vajec.
Bod „G“ je zase pojmenován po výzkumníkovi Ernestu Gräfenbergovi, který o bodu G poprvé psal v 50. letech. V souvislosti s vysoce erotogenní zónou Gräfenberg ve studii publikované v roce 1950 v časopise The International Journal of Sexuology napsal: „Přední stěna pochvy podél močové trubice je sídlem zřetelné erotogenní zóny a je třeba ji při léčbě ženské sexuální nedostatečnosti více zohledňovat.“
Hollywoodská hvězda Hedy Lamarr, která byla kdysi považována za nejkrásnější ženu světa během svého vrcholu ve 40. a 50. letech 20. století, byla jednou z nejvíce fascinujících žen v tomto odvětví, vyvolala kontroverzi provedením jednoho z prvních ženských orgasmů na plátně. V 19 letech žila ve svém rodném městě Vídni, hrála Lamarr v kontroverzním romantickém dramatu Gustava Machatého Extáze (1933), ve kterém provedla první ženský orgasmus na plátně v nepornografickém filmu.
A muži? Při rychlosti 45 km/h je ejakulace rychlejší než Usain Bolt, nejrychlejší muž na světě, který na vrcholu své kariéry dosáhl 44,7 km/h. Bolt je tedy skoro tak rychlý jako mužská ejakulace. Jinak mužský orgasmus za ženským v mnoha ohledech zaostává.
Podle studie, kterou údajně provedli lékaři z Centra pro manželské a sexuální studie v Kalifornii, jedna žena zažila 134 orgasmů za hodinu – nejvíce, kolik kdy bylo zdokumentováno. To je 2,2 orgasmu za minutu. Naproti tomu rekord u mužů je pouhých 16 orgasmů za stejnou dobu. Toto ohromující číslo souvisí s nedávno definovaným jevem: ESR (rozšířená sexuální odezva), definovaná jako „schopnost dosáhnout dlouhotrvajících a/nebo prodloužených a/nebo vícenásobných a/nebo trvalých orgasmů a/nebo statusových orgasmů, které trvaly déle a intenzivněji než klasické orgasmické vzorce definované v literatuře“.
Reference:
HOLLÁ, Kateřina. Orgasmus u ženy.Sexuálně.cz. Staženo 15. 7. 2025.on line: https://www.sexualne.cz/orgasmus-u-zeny
Co to je G bod a jak ho stimulovat. Sexus.cz 13.8.2001. Staženo 15. 7. 2025.on line: http://www.sexus.cz/co-to-je-g-bod-a-jak-ho-stimulovat
Literatura:
BEUYS, Barbara. Neboť jsem nemocná láskou, Život Hildegardy z Bingenu. 1. vyd. Praha: Prostor, 2005. 398 s. ISBN 8072601377.
BROŽ Jaroslav, FRÍDA Myrtil: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha
