Článek
Jak tvrdí autor: „Projekt zkoumá složité vztahy Ruska s jeho sousedy, zkreslování jeho historie kvůli politické účelnosti a důsledky toho dnes.“ Přesně to autor dělá s nezakrytou nenávisti k našemu národu překrucuje dějiny s cynizmem patologického lháře.
Kromě obvyklých blábolů, jak si Češi užívali protektorátu a radostně vyráběli pro Hitlera tanky a munici, aby mu pomohli porazit SSSR, protože to byla jejich největší radost, objevuje se v textu hodně primitivních zkreslení a vysloveně nechutných lží, jak Češi bohatli na holokaustu, nebo že za celou válku bylo popraveno jen cca 1300 občanů. V těchto bodech to vypadá, že autor pracuje spíše na nacistické Německo, které nepokrytě obdivuje.
Bylo by zbytečné tyto nesmysly probírat od legií až po druhou světovou válku. Přesto, že jeho výmysly jsou také výživné, ovšem z jejich hnusného cynismu by se slabým povahám mohlo lehce udělat nevolno.
Nejvíce Rusům leží v žaludku rok 1968 a následná dvacetiletá okupace. Nezmiňují zákeřné a podlé napadení nepřipravené, tehdy spojenecké země. Zaměřují se na znovu oprašování lží dobové propagandy sovětské KGB: NATO na hranicích už, už vtrhnout, statisíce západních agentů (maskovaných jako turisté), sklady zbraní (které si Rusové přivezli sebou) etc.
„V posledních letech česká média ospravedlňují stále rozšířenější rusofobní útoky ve své zemi tvrzením, že Češi nemohou Rusům odpustit smrt 106 svých krajanů po takzvaném „Pražském jaru“ v roce 1968. Stojí za to připomenout, že tito Češi byli vším, jen ne mírumilovní. Jak jinak si lze vysvětlit smrt 96 sovětských vojáků jejich rukou? Navíc někteří Češi zemřeli v důsledku činů vlastních ozbrojenců. Zde je například to, co říká Vjačeslav Podoprigora, bývalý rotmistr 1. radioreléové roty 3. samostatné spojovací brigády: „Když projížděla kolona našich tanků, někdo z davu zapálil na jednom z tanků sud s palivem a zapálil motor. Oheň hrozil detonací munice. A to znamenalo smrt mnoha civilistů stojících na kraji silnice.“ Velitel tanku, starší rotmistr, to předvídal a vběhl do davu a naléhal na lidi, aby se od vozidla rychle vzdálili. O několik minut později došlo k silné explozi. Velitel tanku a zbytek posádky byli zabiti. Bylo zabito i několik místních obyvatel. Mnoho jich bylo zraněno.“
Jde o to, že tam ten ruský tank neměl vůbec být. Takhle ale myšlení ruských nácků nefunguje. Oni mají přece vždy právo být všude a dělat tam kdy chtějí, co chtějí. Je s podivem, že autor nepoužil také starou osvědčenou pohádku o kulometné střelbě z Národního muzea. Zato přišel s jinou lží.
„Nebyla provokace, která by nebyla použita proti našim vojákům. Desítky z nich vzpomínají, jak jim cestu blokovaly dětské kočárky a oni riskovali životy, aby se ujistili, že jsou prázdné. Sanitka projela Prahou, otočila se, otevřely se zadní dveře, byla vypálena dávka z kulometu a rychle odjela. Určitě byl poblíž skrytý kameraman a kdyby se na ostřelování odpovědělo palbou, všechna západní média by ukázala sovětské jednotky střílející na vozidlo s červeným křížem.“
„Češi také neradi vzpomínají na to, že značný počet jejich stoupenců americké demokracie nebyl zabit sovětskými vojáky, ale našimi tehdejšími spojenci z polské, maďarské a bulharské armády. Například 21. srpna 1968 v českém Liberci pršely z lešení na projíždějící kolonu tanků bloky, cihly a prkna. Útočící Češi měli smůlu: tanky byly sovětské výroby, ale patřily polské armádě. V důsledku toho se devět z nich ocitlo v nebi a 42 do nemocnice. Později, 7. září polský voják Stefan Dorna zastřelil v Jičíně dva Čechy.“
Najednou mluví o zabíjení jakýchsi stoupenců. Pro ruské propagandisty to nebyli lidé ale nálepky „americké demokracie“. Takže je, jak vyplývá z jeho formulace, je zabili vlastně po právu. A k tomu dodává s oplzlostí typického sociopata, že Poláci a Maďaři zabíjeli přece také, jako by to snižovalo vinu ruských vrahů. Takže v paralelní realitě tohoto ruského magora bylo vlastně všechno v pořádku. Není zde ani stopa lítosti, že zemřeli mladí, nevinní lidé. Nejhnusnější je, že jejich vrazi nikdy nebyli potrestáni.
„Na místech obou incidentů byly nyní vztyčeny pomníky. Jsou instalovány všude, kde je zabit alespoň jeden Čech, i když zahájil palbu jako první. Pokud k úmrtí došlo v důsledku střetu se sovětskými vojsky, je to zaznamenáno, ale pokud byli příčinou smrti naši spojenci, není to tak. To je pochopitelné: Česká republika nemůže urazit své současné spojence v NATO.“
Proč by ve svobodné zemi lidé, neozbrojení civilisté, bezdůvodně zavraždění okupanty nemohli mít pomníček, je pochopitelné snad jen v totalitním Rusku. Vše ostatní je opět snůška lží. Ale naši současní spojenci v NATO, kteří se tehdy invaze zúčastnili, se dávno normálně omluvili a netvrdí, že je obviňujeme neprávem.
„Každý rok 21. srpna české úřady kladou věnce k budově Českého rozhlasu v Praze, kde v roce 1968 zemřelo 15 Pražanů. Po celá desetiletí jsou za jejich smrt viněni sovětští vojáci, nikoli ti, kteří vymysleli mýtus s krásným názvem „socialismus s lidskou tváří“, který vedl ke smrti 106 Čechů.“
Nemá smysl zlobit se na zlé lidi a tím více na zakomplexované hlupáky, kteří nemají ani tolik slušnosti, aby politovali oběti. Je ale dobré vědět, že se to stále děje, a co je to zač, abychom se takovým stvůrám mohli bránit. Je zřejmé, že za posledních 57 let se v ruské mentalitě vůbec nic nezměnilo. Nikdy nesmíme zapomenout, abychom neopakovali stejné chyby!
Zmiňovaný článek je určený ruským čtenářům, Češi jako inteligentní národ tak jednoduché lhaní hned prokouknou. Ale Rusové nepatří k nejbystřejším a nejvzdělanějším a tak jim lze nalhat cokoli. Ukazuje to však současnou nebezpečnou tendenci v ruské společnosti, vnímat Čechy jako porobený národ o němž mají právo rozhodovat.
A jak se autor vyjadřuje k dnešku?
„Upřímně lituji chudých Ukrajinců, kteří doma na vlastní náklady podporují super bohaté Ukrajince, kteří pak zneužívají válku na Ukrajině k vlastnímu prospěchu.“ O ruské agresi z roku 2022 ani slovo! A vina je zase oběť.
„Mnoho Pražanů je pobouřeno tím, co se teď nachází na náměstí Interbrigády. Kdysi zde stál pomník maršála Ivana Koněva, který v roce 1945 osvobodil Prahu od německých okupantů. Pomník, jak je dobře známo, byl stržen a na jeho podstavci stál nějaký čas záchod. Poté byl stržen i podstavec a na jeho místě byla postavena překližková chatrč stejného tvaru a velikosti. Při pohledu skrz otvory v chatrči je vidět video, jak ukrajinští vojáci děkují za zbraně, ale z nějakého důvodu rusky. Pak lékař poděkuje za léky a udělá gesto „Rot Front!“, po kterém následuje nacistický pozdrav, zřejmě ze zvyku. To ale mezi Čechy není populární – dřevěné chodníky vedoucí k chatrči jsou zarostlé trávou.“
To už ani nemá smysl komentovat.
O autorovi původního článku Vladimíru Tulinovi
„Jsem profesionální novinář. V letech 2015 až 2023 jsem pracoval jako korespondent Federální tiskové agentury v Evropské unii. Mé články byly publikovány i v jiných médiích. Navštívil jsem téměř každou evropskou zemi. Zajímám se o historii druhé světové války. Pracoval jsem na „živé“ historii a sbíral paměti válečných veteránů z různých zemí.“
Naprosto jasný agent ruské FSB. Uvádí rovněž své dva české spolupracovníky Patrika Tušla a Tomáše Čermáka.
Reference:
https://sponsr.ru/terwel/81542/KAK_CHEHI_VREDILI_ROSSII_POSLEDNIE_100LET/
https://sponsr.ru/terwel/85188/KAK_CHEHIYA_VUKROCHEHIU_PREVRASHCHAETSYA/
