Článek
Předehra
Ve druhé polovině listopadu 1918 zahájilo československé vojsko obsazování německého území a koncem prosince 1918 byla obnovena celistvost českých zemí. Dne 28. června 1919 byla ve Versailles podepsána mírová smlouva s Německem, která také stanovila nové hranice německého státu, a byly zamítnuty plány na spojení Německa s Rakouskem. V září 1919 byla podepsána mírová smlouva s Rakouskem, v červnu 1920 s Maďarskem a v srpnu 1920 s Tureckem.
Menšinová práva byla zakotvena v Ústavní listině z 29. února 1920. Jazykový zákon z 29. února 1920 v souladu s mezinárodními smlouvami zaručil existenci menšinového školství i komunikaci úřadů v menšinových jazycích všude tam, kde příslušná minorita tvořila alespoň 20 % obyvatelstva. Přesto však zejména u Němců pohraničí pocit historické křivdy rostl.
„Bez Beneše bychom republiku neměli.“ T.G. Masaryk
První pokus
Již v roce 1919, jako ministr zahraničí, Beneš důvěrně sondoval možnost odstoupení jistých nevelkých pohraničních území, obývaných převážně Němci, aby tak snížil množství této minority v mladé republice. To bylo však pro vítězné mocnosti nepřípustné. Jedním z takových území pro směnu bylo i Chebsko s jen těžko ubránitelným Ašskem. Vše však zůstalo jen předmětem teoretických úvah a k seriórním jednáním nedošlo. Mírovými smlouvami z Versailles a St. Germain pak byly Československé republice potvrzeny mj. historické hranice českých zemí. Ana úkor Německa Československo získalo Hlučínsko.
„…pro postoupení 11–13 vesnic v oblasti Kladska: možná by byla výměna možná. Tuto výměnu jsem odmítl s poznámkou, že se mi tento středověký výměnný způsob poddaných v moderní době jeví nemožný…“Walther G. Wevera tajný legační rada německého vyslanectví v Praze
Období mnichovské dohody
Edvard Beneš v září 1938 krátce před Mnichovskou dohodou uvažoval o postoupení určitých pohraničních území Německu (včetně částí Chebska) jako o formě ústupku, aby zabránil válce a zachoval zbytek státu. Podle některých zdrojů se jednalo o snahu nabídnout Hitlerovi část území s nejsilnější německou populací (např. Chebsko, Šluknovsko, Frýdlantsko) výměnou za to, že Německo přestane vznášet požadavky na zbytek území. Hitler tento návrh tehdy nepřijal, protože jeho cílem bylo získání celých Sudet a následná likvidace Československa.
Prostředníkem Benešova plánu se stal sociálnědemokratický politik Jaromír Nečas, kterého Beneš tajně poslal do Paříže za šéfem socialistů Léonem Blumem. Nečas měl francouzskou a zároveň i britskou vládu informovat o souhlasu československé politické elity včetně prezidenta Beneše s předáním části území Německu. Mělo jít o 5000–6000 čtverečních kilometrů území především v Chebském, Šluknovském a Frýdlantském výběžku. Odstoupení tří pohraničních výběžků podmiňoval Beneš vystěhováním dvou třetin Němců ze zbytku republiky.
„Dva týdny před Mnichovem jsem byl zavolán prezidentem Benešem z jeho úřadu. Vzpomínám si, jak jsem byl šokován naším rozhovorem při této příležitosti a trvalo několik minut, než jsem se vzpamatoval“. Jaromír Nečas
„Nikdy nepřipustit, aby se mohlo říci, že plán pochází z Čech! Neříci, že to pochází ode mne! Neříci to ani Osuskému!“ Eduard Beneš
Představitelé Británie a Francie se rozhodli vyjít vstříc Hitlerovým požadavkům na odstoupení celých Sudet. Benešova iniciativa selhala. Na dlouho zůstala utajena, protože byť byla vyvolána zoufalou mezinárodní situací, jednalo se přeci jen o vlastizradu.
„Volili mezi hanbou a válkou. Zvolili hanbu a budou mít válku!“ Winston Churchill
Dne 4. října 1938 rezignovala vláda Jana Syrového. Beneš rezignuje 5. října 1938. Hitler v říjnu 1938 podniká triumfální cestu po obsazených městech. Muži pláčou dojetím, ženy omdlévají, všichni křičí: Wir danken unserem Führer.. Název státu se mění na Česko-Slovensko. Slovensko a Podkarpatská Rus vyhlašují autonomii. Nastalo neradostné období druhé republiky, kterou navzdory daným zárukám Hitler stejně rozbije a částečně zabere.
Ihned po přijetí Mnichovské dohody začalo násilné vyhánění českých obyvatel, Židé a němečtí antifašisté končili v koncentračních táborech. Na pohraničním území byly zrušeny všechny demokratické svobody jako svoboda tisku.
Odsun jako definitivní řešení
Exilová vláda zvažovala několik variant. Stát by mohl odstoupit část území, částečně menšinu vystěhovat nebo vytvořit oblasti s jistým stupněm samosprávy. To ale narazilo na odpor armády. Později dospěli k názoru, že jediným řešením bude hromadný odsun. Byl realizován v letech 1945-1947. Pardon z něj měli němečtí antifašisté, mnozí však volili dobrovolný odchod.
Závěr
Beneš ochoten se protiústavně vzdát asi šesti tisíc čtverečných kilometrů prolomil zásadu „ani metr území hitlerovskému Německu“, za kterou až do té doby stálo světové veřejné mínění, včetně Daladiera a Chamberlaina. Tím jim uvolnil ruce pro „Mnichovskou zradu“. Nese tedy i určitý podíl viny na Mnichovské dohodě. Avšak následný průběh II. světové války ukázal, že stál proti silám jimž se stejně jinak nedalo čelit.
Zdroj:
https://zoom.iprima.cz/valky/mnichovska-dohoda-nebyla-prvni-zradou-100858
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/benesovo-likvidovani-nemecke-otazky-odejit-musely-tri-miliony-nemcu-132883
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/mnichovska-dohoda-edvard-benes-zrada_1909290856_zit
http://cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=306
