Článek
Vysídlení německého obyvatelstva z východní a střední Evropy po druhé světové válce bylo nucené přemístění přibližně 13–15 milionů Němců, přičemž z Československa bylo odsunuto přes 2,17 milionu osob. Bylo schváleno vítěznými mocnostmi jako důsledek nacistické agresivní politiky. Masové odsuny probíhaly také z Pobaltí, Polska, Slovenska a Maďarska, ale zejména Polska, kde Němci přišli o svá území na základě posunutí hranic. Část Němců uprchla z těchto území během války.
V letech 1945–1948 bylo ze střední a východní Evropy přemístěno přibližně 13 239 000 Němců. Celkem bylo ve střední a východní Evropě vyhnáno 31 miliónu lidí různých národů, tedy vedle Němců dalších 18 milionů příslušníků jiných národů.
Rozhodnutí o samotném principu padlo na konferenci v Teheránu koncem roku 1943, kdy se také rozhodlo o změně polských hranic a posunu Polska více na západ. Bylo rozhodnuto o postoupení německých území v Pomořansku, ve Slezsku a ve Východním Prusku obnovenému Polsku a odsunu minimálně osmi milionů lidí.
Rozhodujícím důvodem bylo, že ve 30. letech se německá menšina v Československu a pak i v Polsku staly instrumentem agresivní nacistické zahraniční politiky. Při posledních volbách v Československu, obecních volbách v květnu 1938 se až 92 procent Němců v jednotlivých obcích volilo Sudetoněmeckou stranu, která se tehdy již otevřeně hlásila k nacismu.
V Postupimi v létě 1945 a příslušná deklarace, respektive její hlava 13 stanovila časový a právní rámec transferu Němců do Německa. Vystěhovat se měly i tisíce říšských Němců z Rakouska. Z právního hlediska se kupříkladu Němci s říšským občanstvím stali cizinci na území obnoveného Československa a jelikož vesměs odmítali přijmout československé občanství, bylo jen logickým krokem je repatriovat do jejich nyní zmenšené vlasti. V tu dobu ještě kolem let 1947-1948 prchali Lužičtí Srbové před policejním terorem z východního Německa do Čech.
Odsun u nás se netýkal pouze autochtonních Němců, ale také Němců např. z Pruska takzvaných národních hostů, kteří po tisících prchali v závěru války do protektorátu a českého pohraničí před sovětskou armádou.
Na západ se naopak stěhovaly miliony Poláků a Ukrajinců z území zabraných Sovětským svazem. A také Rusů, Ukrajinců a Bělorusů do Pobaltí a oblasti Kaliningradu. Některé národy Sovětského svazu jako Tataři, Čečenci, Volžští Němci byly jako celek pro údajnou zradu deportovány na Sibiř.
Do Čech proudili naopak etničtí Češi z Banátu, Rumunska a Volyně a také Rusíni z Podkarpatské Rusi, či přesídlení Maďaři. Kromě Slováků, kteří přicházeli osidlovat opuštěnou zemědělskou půdu migrovali z východního Slovenska první kočovní Cikáni. Tisíce židů (včetně Židů) přes naše území směřovali na konci 40. let do rodícího se Izraele. Do Francie bylo repatriováno půl milionu Francouzů odvlečených Němci do zajateckých a koncentračních táborů na východě, na nucené práce.
Na území Československa však stále zůstávala početná menšina více než 200 000 Němců, z nichž však mnozí využili možnost k vystěhování do NSR v 60. letech 20. století. Nově vzniklá situace si vynutila ne vždy dobrovolný přesun statisíců Čechů (Odsunutí Češi) do pohraničí.
Odsun Němců proběhl bez náhrady za jejich majetek, což bylo v souladu s rozhodnutím velmocí a poválečnými dekrety. Tento majetek byl považován za součást reparací, které Německo dlužilo za způsobené škody. Výměnou za válečné reparace se NSR zavazala majetkově odškodnit odsunuté Němce. Německo již od 50. let 20. století odškodnilo své občany za ztrátu majetku v důsledku odsunu z Československa a Polska.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9At%C4%9Bk_a_vyhn%C3%A1n%C3%AD_N%C4%9Bmc%C5%AF_z_V%C3%BDchodn%C3%ADch_%C3%BAzem%C3%AD
https://medium.seznam.cz/clanek/radek-pesout-odsunuti-nemci-z-pruskeho-slezska-nedrazdi-polaky-jako-ti-z-ceskych-sudet-204432
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Postupim.htm
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/vyhnance-uz-odskodnilo-nemecko.A001221_234218_zahranicni_bac
