Článek
Klimatické změny, migrace, zavedení koně jako dopravního prostředku ve velkém měřítku, obchodní kontakty a výměna prestižního zboží, změny v sociálních strukturách a vývoj vojenských elit, jsou pravděpodobně nejdůležitějšími faktory, které přispěly k rozšíření výroby železné industrie v celé východní a střední Evropě.
Kimerové byli kočovní Indoevropané, kteří se objevili kolem roku 1000 před naším letopočtem, a jsou zmiňováni později v 8. století před naším letopočtem v asyrských záznamech.
Kimerové v historických pramenech
Kimerové pocházející z pontsko-kaspické stepi následně migrovali do západní Evropy a na jih, do Itálie. Roku 714 př. n. l. napadli Urartu, stát podřízený Neoasyrské říši. Tento nájezd byl poražen asyrskými silami za vlády Sargona II. v roce 705, poté se jižní větev Kimerů otočila na západ směrem k Anatolii a v letech 696/5 dobyla Frýgii.
Vrcholu své moci Kimerové dosáhli v roce 652 poté, co obsadili Sardis, hlavní město Lydie. Brzy po roce 619 je Lýdijci v čele s Alyattem II. porazili. V historických pramenech o nich potom nejsou žádné další zmínky, ale je pravděpodobné, že se usadili v Kappadokii.
Podle Herodota obývali Kimerové oblast na sever od Kavkazu a Černého moře během 8. a 7. století před naším letopočtem. Původ kultury je spojen s kulturou Belozerskaja (12. až 10. století) a pozdější kulturou Novočerkaska (10. až 7. století před naším letopočtem) mezi Dunajem a Volhou.
Počátek, kultura bělozerskaja
Kultura bělozerskaja je archeologická kultura pozdější doby bronzové, která nahradila kulturu srubnaja na stepích Ukrajiny a Moldavska. Nálezy se nacházejí poblíž dolního Donu a na Kubáni a na Krymu. V 80. letech minulého století byla identifikována jako nezávislá archeologická kultura.
Pozůstatky této kultury sestávají z osad, hrobů, dílen, pokladů a rozptýlených dalších nálezů. Osady tvoří zemnice, polozemnice a domů na úrovni terénu s kamennými základy. Lidé byli pohřbívání do tumulů a na plochá pohřebiště.
Mrtví zde byli pohřbeni na dřevěné podlaze v obdélníkové jámě ve fetální poloze, obvykle ležíc na jedné straně, s hlavou orientovanou na jih. Hrobové výbavy sestávaly z jedné nebo dvou dřevěných nádob, zřídka kovových předmětů. Nekropole se nacházejí hlavně na terasách nebo kopcích podél břehů řek. Většina valů má nízký násyp, ale jsou známy i monumentální stavby. Podzemní pohřebiště se skládá z více než 100 pohřebišť. Hroby jsou uspořádány do řad.
Dochovaly pozůstatky pohřební hostiny, tvořené depoty zvířecích kostí. Pohřby kmenové šlechty se liší velikostí pohřebních jam a složitější strukturou pohřbu: obložení jámy deskami, pilířovými konstrukcemi atd. Ve většině případů se jako pohřební výbava používá jedna nebo dvě nádoby, méně často kovové předměty.
K zformování bělozerské kultury došlo kolem 12. století. před naším letopočtem. Do této doby spadá pohyb „mořských národů“. Podle řady badatelů mohly být do jejich složení zahrnuty kmeny sousední sabinovské kultury. Tuto hypotézu lze potvrdit výskytem stepní hřebenové keramiky u „mořských národů“ a ve vrstvě Trója VII B. Zajímavé je, že zhruba v této době ustává život téměř ve všech sabinovských osadách v severozápadní oblasti Černého moře.
Základem ekonomiky kmenů bělozerské kultury byl chov skotu, zemědělství a zpracování kovů, obchod byl nerozvinutý. Na keramice se dochovaly otisky prosa. Nástroje pro sklizeň obilí a zpracování obilí jsou široce zastoupeny: srpy a pazourkovými vložkami pro ně, mlýnky na obilí. Významná primitivizace zemědělských nástrojů však naznačuje postupný úpadek zemědělství. Domácí zvířectvo sestávalo z ovcí, skotu, prasat a koní.
Mezi kmeny bělozerské kultury dochází k hospodářské krizi, která je spojena s postupným vysycháním pastvin a poklesem počtu hospodářských zvířat ve srovnání s předchozí dobou. Krajina severního Černomoří se zvolna měnila v polopoušť, jíž zůstává dodnes. Hospodářská krize přispěla k přechodu od usedlého života ke kočovnému způsobu obživy. Podíl koní na chovaných zvířatech se postupně zvyšoval.
Kovolitectví je nejvíce studovaným odvětvím ekonomiky příslušníků bělozerské kultury a vyznačuje se vysokou úrovní vývoje, i když i zde, ve srovnání s předchozí dobou, dochází k výraznému poklesu způsobenému nedostatkem surovin.
Specifickým rysem je relativně úzký sortiment a jeho malá velikost. Bělozerští řemeslníci jako první mezi kmeny stepní Ukrajiny zahájili sériovou výrobu železných a bimetalických pracovních nástrojů standardizovaných forem.
Přechod ke zpracování železa stimuloval nedostatek mědi. Jsou známy četné slévárenské dílny a jednotlivé poklady bronzových předmětů. Kovové nástroje představují dláta, dýky, hroty šípů a hroty oštěpů, šídla, nože, kotle, srpy. Šperky – vlásenky, náramky, přívěsky a knoflíky.
Vzhledem k tomu, že keramika a pohřební obřady bělozerské kultury jsou geneticky blízké černogorivské kultuře, která je spojena s kočovnými Kimery, většina výzkumníků spojuje bělozerskou kulturu s časným obdobím historie Kimerů v oblasti severního Černého moře.
Transformace z usedlých zemědělců na nomády
Kultury černogorivka a novočerkaská kolem 900 až 650 př. n. l. jsou stepní kultury doby železné na Ukrajině a v Rusku, soustředěné mezi Prutem a dolním Donem. Jsou to předskytské kultury rovněž spojené s Kimery.
Jízda na koni v kultuře černogorivka hrála již důležitou roli, kterou lze vysledovat v pohřebních památkách. Hlavním zaměstnáním populace je kočovný chov skotu. Předpokládá se série válečných konfliktů s kmeny kobanské kultury, ale i vzájemné obchodování a kulturní výměna.
Ve vzorcích z kultury černogorivka byly identifikovány mitochondriální haploskupiny C5c, H9a, R a Y-chromozomální haploskupina Q1a1.
Další zdroj inovací
Kobanská kultura (asi 1100 až 400 př. n.l.) je kultura pozdní doby bronzové a doby železné na severním a středním Kavkaze. Předchází jí kolchidská kultura západního Kavkazu a kultura kharachoi dále na východ.
Je pojmenována po vesnici Koban v Severní Osetii, kde v roce 1869 byly v kurganu objeveny bojové sekery, dýky, ozdobné předměty a další předměty. Později byla odkryta další místa na středním Kavkaze.
Pozůstatky kobánské kultury zahrnují obydlí, oltáře, železné předměty, kosti a hliněné a kamenné předměty. Zemědělství je doloženo srpy a drtiči obilí. Pěstovala se pšenice, žito a ječmen. Chován byl dobytek, ovce, kozy, osli, prasata a koně. Řemeslníci vyráběli keramiku, bronzové odlitky, řezbářské výrobky. Existují důkazy o pokročilém stádiu metalurgie. V klanech byla organizována diferenciace profesionálních řemeslníků.
Přes kobánskou kulturu se Kimerové dobrali železářství, aby je pak dík svým kočovným nájezdům rychle rozšířili na západ.
Genom a jazyk Kimerů
Genetická studie publikovaná v Science Advances v říjnu 2018 zkoumala pozůstatky tří Kimerů pohřbených mezi lety ca. 1 000 před naším letopočtem až 800 před naším letopočtem. Dva vzorky extrahované Y-DNA patřily haploskupině R1b1a a Q1a1, zatímco tři vzorky extrahované mtDNA patřily haploskupině H9a, C5c a R.
Genetická studie publikovaná v Current Biology v červenci 2019 zkoumala pozůstatky tří Kimerů. Dva vzorky extrahované Y-DNA patřily haploskupině R1a-Z645 a R1a2c-B111, zatímco tři vzorky mtDNA extrahované patřily haploskupině H35, U5a1b1 a U2e2.
Kimerové byli většinou indoevropského původu, ale zdá se, že přicházeli do styku s kočovnými plemeny asijskými a mísili se s nimi.
O jazyku Kimerů toho mnoho nevíme. V asyrských nápisech se zachovalo jen několik osobních jmen v kimerském jazyce: Te-ush-pa-a, Dug-dam-mei, Sandaksatru. To je však příliš málo na hlubší studium.
Kimerové ve střední Evropě
Snad ještě během 8.století se západní část Kimerů asimilovala a spoluvytvořila obchodní a vojenské elity místních kmenů. Dějiny této západní větve Kimerů nám nejsou v psané formě známy.
Jsou to především archeologické nálezy spojené s pohybem Kimerů v evropském prostoru, které nám mohou pomoci odhalit síť dálkových obchodních a migračních tras ve střední a východní Evropě starší doby železné. Zároveň však ještě na své odhalení čeká, jakým způsobem a jakou mírou se Kimerové podíleli na formování středoevropských kultur doby halštatské. Stopy Kimerů byly nalezeny až v Itálii a Dánsku.
Je velmi lákavou hypotézou, že právě Kimerové, nesporně válečníci, ale jistě také obchodníci, díky své příslovečné pohyblivosti pomohli otevřít obchodní cesty mezi střední, západní a severní Evropou na jedné straně a Kavkazem a předním východem na straně druhé a tím urychlit tok technologických inovací.
Prameny:
BOUZEK, Jan ; HOŠEK, Radislav. Antické Černomoří . Praha: Svoboda, 1978. 349 s.
SEGEDA, Sergij. АНТРОПОЛОГІЧНІ ОСОБЛИВОСТІ ДАВНЬОГО НАСЕЛЕННЯ ТЕРИТОРІЇ УКРАЇНИ. Staženo na: http://litopys.org.ua/segeda/se02.htm
CIMMERIANS. Encyclopædia Iranica . Staženo na: https://www.iranicaonline.org/articles/cimmerians-nomads.
ČERNIN, Jevgenij Nikolajevič. Старовекская металлургия в СССР: Рана металлова доба. Архив КУБОК, 1992, ISBN 0521252571 p278
IVANČIK, Askold (1993). Les Cimmériens au Proche-Orient [Kimerové na bízském Východě/ (ve francouzštině) Fribourg, Switzerland; Göttingen, Germany: Editions Universitaires (Switzerland); Vandenhoeck & Ruprecht (Germany). ISBN 978-3-727- 80876-0.
JÄRVE, Mari; et al. (July 11, 2019). „Shifts in the Genetic Landscape of the Western Eurasian Steppe Associated with the Beginning and End of the Scythian Dominance“. Current Biology. Cell Press. 29 (14): 2430– 2441. doi:10.1016/j.cub.2019.06.019. PMID 31303491. Staženo na: https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(19)30712-
KRZEWIŃSKA, Maja; et al. (October 3, 2018). „Ancient genomes suggest the eastern Pontic-Caspian steppe as the source of western Iron Age nomads“. Science Advances. American Association for the Advancement of Science. 4 (10): eaat4457. Bibcode:2018SciA…4.4457K. doi:10.1126/sciadv.aat4457. PMC 6223350. PMID 30417088. Staženo na: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6223350/
NOVIKOVA L. А. Западные связи северопричерноморского очага металлообработки в эпоху поздней бронзы // Советская археология. — 1976. — № 3. —
