Článek
Oběti zvrhlého způsobu popravy
Pohřbení zaživa se používalo jako forma popravy od nejstarších dob, je zachyceno již v Chammurapiho zákoníku. Velkého rozmachu doznalo v Číně za vlády císaře Čchin Š’-chuang-ti, který takto dával popravovat učence neloajální vůči jeho režimu. Ve starém Římě byly tímto způsobem trestány vestálky, pokud přišly o panenství. Ve středověké Itálii byli nekajícní vrazi pohřbíváni zaživa se sklopenou hlavou a nohama ve vzduchu. Ve 14. století na Faerských ostrovech prý mocná místní statkářka z vesnice Húsavík pohřbila zaživa dva sluhy. V 16. století ve španělském Nizozemí, byl pohřeb zaživa běžně používán jako trest pro ženy, které byly shledány vinnými z kacířství.
Poslední takto popravenou byla Anna Utenhovenová, anabaptistka pohřbená zaživa ve Vilvoorde v roce 1597. Údajně, když byla její hlava stále nad zemí, dostala poslední šanci odvolat svou víru, a když odmítla, byla zcela zakryta hlínou a udušena. Případ vzbudil velké protesty v odbojných severních provinciích. Poté se habsburské úřady vyhýbaly dalším takovým případům a „kacířství“ trestaly spíše pokutami a deportacemi než smrtí.
V sedmnáctém století v Rusku bylo pohřbení zaživa používáno jako způsob popravy u žen, které byly odsouzeny za zabití svého manžela. V roce 1689 byl trest pohřbení za živa změněn na stětí.
Je rovněž zdokumentováno, že srbští úředníci během balkánských válek (1912-1914) pohřbili zaživa bulharské civilisty z Pehčeva (nyní v Republice Severní Makedonie). Během druhé světové války bylo zase zaznamenáno, že japonští vojáci pohřbili zaživa čínské civilisty během masakru v Nankingu.
I během holocaustu mnoho obětí masových poprav bylo pohřbeno zaživa. Největším takový masovým pohřbem byl masakr kyjevských židů v Babím Jaru 29.a 30. září 1941, kteří sice byli oficiálně postříleni, ale mnoho z nich kulky jen zranily. Země nahrnutá na mrtvé i přeživší se prý hýbala ještě několik hodin.
Během války v Zálivu byli iráčtí vojáci vědomě pohřbíváni zaživa americkými tanky 1. pěší divize, které hrnuly písek a zeminu do jejich zákopů. Odhady počtu vojáků zabitých tímto způsobem se liší: jeden zdroj to uvádí na „mezi 80 a 250“, zatímco plukovník Anthony Moreno tvrdil, že to mohou být i tisíce.
V roce 2014 ISIS pohřbil jezídské ženy a děti zaživa ve snaze vyhladit Jezídy a jejich víru.
Živí mrtví omylem
Podle novinového článku z roku 1955 byla Essie Dunbarová, Afroameričanka z Jižní Karolíny, předčasně pohřbena v roce 1915 ve věku 30 let poté, co údajně prodělala záchvat epilepsie, a byla exhumována o několik minut později poté, co její sestra požádala, aby ještě jednou viděla její tělo. Šok z jejího přežití údajně vedl k tomu, že několik ministrantů spadlo do jejího hrobu a truchlící v hrůze prchali.
V roce 2001 byl do pohřebního ústavu Matarese v Ashlandu ve státě Massachusetts dodán vak na tělo s živým člověkem. Ředitel pohřebního ústavu John Matarese to zjistil a zavolal záchranku.
V roce 2014 v Peraii u Soluně, v Řecku, místní policie zjistila, že 45letá žena byla pohřbena zaživa a zemřela na asfyxii poté, co byla soukromou nemocnicí prohlášena za klinicky mrtvou. Byla objevena těsně po pohřbu dětmi hrajícími si poblíž hřbitova, které náhodou zaslechly křik jakoby ze země. Policejní vyšetřování odhalilo, že žena zemřela na selhání srdce uvnitř své rakve. Později se zjistilo, že léky, které jí lékaři podávali jako součást léčby rakoviny, způsobily, že byla omylem prohlášena za klinicky mrtvou.
V roce 2018 byla podle některých zpráv zaživa pohřbena také Rosangela Almeida dos Santos z Brazílie. Žena byla prohlášena za mrtvou v nemocnici ve věku 37 let, a hned na to pohřbena. Jenže návštěvníci hřbitova slyšeli zvuky vycházející z hlubin jejího hrobu. Po 11 dnech byl hrob vykopán a bylo objeveno zohavené tělo ženy. Soudí se, že byla pohřbena zaživa a pokusila se dostat z rakve. V době výkopu byla již však mrtvá.
Rodina nezletilé Timeshy Beauchampové ze Southfieldu v Michiganu zavolala 23. srpna 2020 na linku 911, když ji doma našli v bezvědomí. Po příjezdu záchranáři zjistili, že nereaguje a nedýchá. Poté, co jí poskytli kardiopulmonální resuscitaci po dobu 30 minut, byla na místě prohlášena místním lékařem za mrtvou. Resuscitace byla přerušeno a Beauchampová byla převezena do pohřebního ústavu v Detroitu. Personál v pohřebním ústavu se připravoval nabalzamovat její tělo, když zjistili, že slabě dýchá. Byla ihned převezena do dětské nemocnice v Michiganu, kde ovšem nakonec stejně 18. října 2020 zemřela.
V červnu 2023 domněle zemřela 76letá Bella Montoya z Ekvádoru, kterou se nepodařilo v nemocnici resuscitovat a byla prohlášena za mrtvou. Když však byla v rakvi převezena do domu své rodiny, kde se měla konat smuteční oslava, čekal pozůstalé šok. Žena se probrala a začala bušit do stěny rakve (viz video).
Dobrovolníci
Ve vzácných případech lidé ochotně sami souhlasili, aby byli pohřbeni zaživa. V jednom patrně smyšleném příběhu z doby kolem roku 1840 byl prý indický jogín Sadhu Haridas pohřben v dřevěné bedně, která byla poté zasypána. Místo bylo střeženo dnem i nocí během deseti měsíců a jogín přežil. Podle jiných zdrojů trval celý pohřeb pouhých 40 dní. Obě verze jsou z vědeckého hlediska irelevantní. Podle lékařů člověk umírá v závislosti na zásobě kyslíku od 10 minut maximálně do několika hodin. Jde tedy buď o podvod, nebo pohádku.
Nicméně přesto musela indická vláda od té doby zakázat akt dobrovolného předčasného pohřbu kvůli neúmyslným úmrtím pitomců, kteří se pokoušeli tento výkon zopakovat.
V roce 1992 byl únikový umělec Bill Shirk pohřben zaživa pod sedmi tunami hlíny a cementu v rakvi z plexiskla. Rakev se však zhroutila a téměř zabila Shirka, který jen se štěstím ještě přežil dík přítomnému bagru a pohotovosti svých asistentů.
V roce 2010 zemřel jakýsi Rus poté, co byl pohřben zaživa, aby se pokusil překonat svůj strach ze smrti, ale zem na něm ho rozdrtila k smrti. Následující rok zemřel další Rus poté, co byl přes noc pohřben v provizorní rakvi „pro štěstí“.
Teprve 24letý policista ze Srí Lanky Džanaka Basnajake se v roce 2012 nechal pohřbít za pomoci rodiny a přátel do jámy vystlané dřevem a zeminou ve městě Kantale, ležícím asi 220 kilometrů severně od srílanské metropole Kolomba. Jáma byla hluboká asi tři metry.
Basnajake byl pohřben kolem půl desáté dopoledne místního času. Vykopán byl znovu o čtvrté hodině odpolední, ale to už byl v bezvědomí. Proto byl rychle převezen do nemocnice. Tam byl však již prohlášen za mrtvého, přesnou příčinu smrti ale lékaři v tu chvíli nedokázali určit.
V roce 2021 byl youtuber s přezdívkou MrBeast dobrovolně pohřben zaživa na 50 hodin. Tato událost byla zdokumentována a natočena. To mu však nestačilo a tak v honbě za sledovaností podstoupil pokus podruhé. Koncem roku 2023 se znovu pohřbil zaživa, tentokrát na celý týden (viz video).
Ale ani on zdaleka nebyl poslední. Buried Alive je kontroverzní umělecká a přednášková performance od art-tech skupiny monochrom. Účastníci mají možnost být na patnáct až dvacet minut pohřbeni zaživa v rakvi. Jako rámcový program monochrom nabízí přednášky o historii vědy o určování smrti a lékařské a kulturní historii předčasného pohřbívání.
Reference:
Pohřbení zaživa Wikipede dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Poh%C5%99ben%C3%AD_za%C5%BEiva#:~:text=Poh%C5%99ben%C3%AD%20za%C5%BEiva%20je%20jev%20spojen%C3%BD,%2C%20vra%C5%BEdu%2C%20nebo%20formu%20popravy.
Администрация, опубликовано (2008). „ЙОРЦАЙТ“. holocaust-museum.org. Archived from the original on September 27, 2013. Staženo 10.5. 2025.
BBC News (June 2, 2011). „Russian who buried himself alive dies by mistake“. BBC News. BBC.
Bondeson, Jan (2001). Buried alive : the terrifying history of our most primal fear. New York: Norton. p. 259. ISBN 978-0-393-04906-0 e.Staženo 10.5. 2025.
„Body-bagged Woman Still Alive“. ABC News. Archived from the original on October 23, 2014.Staženo 10.5. 2025.
Abel, David (January 25, 2001). „The Corpse is Alive“. David Schwab Abel. Archived from the original on December 18, 2014.Staženo 10.5. 2025.
Polianskaya, Alina (February 16, 2018). „Woman who was ‚buried alive‘ may have spent 11 days trying to dig herself out, family say“. The Independent.Staženo 10.5. 2025.
„Woman spent 11 days trying to get out of coffin after being buried alive“. St Vincent Times. August 16, 2023. Staženo 10.5. 2025.
Waller, Allyson; Taylor, Derrick Bryson (August 25, 2020). „They Thought She Was Dead. Then She Woke Up at a Funeral Home“. The New York Times. New York. Staženo 10.5. 2025.
Kaur, Harmeet; Lemos, Gregory; Henderson, Jennifer (October 20, 2020). „Family of woman who died weeks after she was found alive at a funeral home sues paramedics for $50 million“. CNN. Staženo 10.5. 2025.
„Pakistani police arrest man accused of burying alive his newborn daughter“. Calgary Herald. Associated Press. July 14, 2012. Staženo 10.5. 2025.
Staples, Ariadne, From Good Goddess to Vestal Virgins: Sex and Category in Roman Religion, Routledge, (1998), s.. 133. Staženo 10.5. 2025.
Withnall, Adam (August 10, 2014). „Iraq crisis: Islamic militants 'buried alive Yazidi women and children in attack that killed 500'“. Independent.co.uk. Staženo 11.5. 2025.
Encyclopædia Britannica (1823). Encyclopædia Britannica: Or, A Dictionary of Arts, Sciences, and Miscellaneous Literature, Enlarged and Improved, Volume 5. London: Archibald Constable.
