Článek
Nejprve Putin a lidé v jeho okolí tvrdili, že válka je nesmysl a že se Rusko Ukrajinu rozhodně nechystá napadnout. O několik dní později vtrhla ruská armáda bez vyhlášení války ve 4 hodiny ráno 24.2.2024 zákeřně na Ukrajinu. Tehdy Putin tvrdil, že jde ochránit bezpečnost dvou vzbouřeneckých území, kvazirepublik Luhaňsk a Doněck. Za dva dni již spolu se svými poskoky prohlásil, že hlavním cílem cílem je svrhnout tzv. „kyjevskou chuntu“ a poněkud nepochopitelně demilitarizace a „denacifikace“ (?) Ukrajiny.
Rozhodně však ruská propaganda tvrdila, že cílem není anexe území. To se změnilo o tři měsíce později, kdy došlo k rychlé anexi čtyř regionů, přestože ani jedno z nich Rusko plně neovládalo. Potvrdit to měla pochybná referenda, jejichž právní relevanci nebrali vážně snad ani sami Rusové. V té době ještě ruská propaganda vznášela nárok na Oděsu, která údajně byla vždy ruským městem.
Již o pár týdnů později narativ o dvou bratrských národech vystřídal narativ o jediném národu a jedné zemi uměle prý roztrženými. Po porážkách ruské armády na konci léta a v zimě v Chersonské oblasti, přišla ruská propaganda s tvrzením, že Ukrajina je ovládána Ukrajinci, proti Rusům a nacisticky naladěný zlý pronárod, ohloupený Evropany, který chce zničit zdejší ruskou menšinu, jíž oni musí za každou cenu bránit.
Netřeba se dále zaobírat tím, co nacintal Putin a jeho propagandisté. Protože oni stejně neřeknou pravdu ani na smrtelné posteli, a jako u všech patologických lhářů jsou jejich proklamace jen výplodem momentálního nápadu.
Manipulace gruzínských voleb, hysterie kolem voleb moldavských, stupňující se agresivní rétorika proti pobaltským republikám a výhružky anexí Kazachstánu, ukazují jednoznačně, že mocenské cíle Ruska jsou mnohem širší než jen anexe Ukrajiny nebo její části.
Rusko vymírající a bez svých satelitů, nemůže nikdy zaplnit mocenský prostor Sovětského svazu ačkoliv to je největší touhou jeho dnešního vedení ale mnoha prostých obyvatel. Schází mu především levná kvalifikovaná pracovní síla porobených národů a jejich výrobní kapacity.
Touha vrátit se o 32 let zpět, kdy SSSR přímo vojensky nebo hospodářsky ovládal téměř třetinu planety, je hlavním hnacím motorem veškeré ruské domácí i zahraniční politiky. Pro ten účel jsou nyní Rusové ochotní obětovat mnohé s vyhlídkou, na budoucí lukrativní příjmy z porobených zemí.
Ze stejného důvodu založil Putin společenství zemí BRICS, jakési nové RVHP. Problémem BRICSu ovšem v současnosti je, že se jedná jen o jakési diskuzní fórum bez jasného obsahu. V rámci BRICS neprobíhá zvýšená obchodní výměna, nepodepisují se klíčové kontrakty. Dva z hlavních hráčů, Čína a Indie, jsou již tradičně soupeřícími rivaly. Další člen chudé, izolované a hospodářsky zaostalé Bělorusko je pouhým přívažkem Ruska. Africké země a jiné země třetího světa se těchto PR summitů zúčastňují čistě utilitárně v naději na další půjčky od Číňanů či na levné obilí z Ruska. Ani jedna ze zúčastněných zemí nedisponuje volně konvertibilní měnou.
Debakl ruské armády na Ukrajině tento nástup zpomalil a zkomplikoval. Nicméně Rusové spálili všechny mosty a nemají cesty zpět.
Naše mírotvorce, je však třeba upozornit, že pokud by většinu svých stávajících plánů Rusové uskutečnili, jsme spolu s Polskem, Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem, jako bývalé satelity za pár let další na řadě. A co to znamená, jsme poznali docela nedávno ve Vrběticích. Proto je dějinným úkolem nás všech poslat zlý přízrak Sovětského svazu tam kam patří, do takového hrobu z nějž už nikdy nepovstane.
