Článek
Šumburk
Hrad Šumburk (též Nový Šumburk či Šumná) se vypíná na vysokém kopci nad městem Klášterec nad Ohří, na jehož úpatí jsou rozsáhlé jabloňové sady. Nejlepší přístup k hradu je od odbočky na Kláštereckou Jeseň, podél ruin poplužního dvora a pak lese rovnou vzhůru do kopce.
Šumburkové byla saská šlechta, která částečně opustila Sasko a zakoupila si ve 13. století rozsáhlé panství Perštejn v Čechách. Po více jak 100 letech došlo prvnímu velkému dělení majetku 26. října 1431, kdy si bratranci Aleš a Vilém ze Šumburka mezi sebou rozsáhlé panství Perštejn rozdělili. Přičemž sídlo rodu Perštejn zdědil Aleš.
Vilém získal Podmilesy,, Klášterec nad Ohří, Nezabylice, Mikulovice, Rájov, Kamenné, Kunov, Ciboušov, Tušimice, Kláštereckou Jeseň, Horní a Dolní Halži, části Domašína, Prunéřova a Loučné a 500 kop grošů. Na svém novém panství brzy založil hrad, jehož stavbu dokončil pravděpodobně roku 1435, protože od té doby se psal s přídomkem „seděním na Novém Šumburku“.
V době vzniku hradu se rychle rozvíjely palné zbraně, a proto byl za staveniště hradu zvolen vrchol osamoceného kopce, který nebylo možné ohrozit palbou z děl. Hlavní obytnou stavbou stal velký donjon, ke které byly později ze tří stran připojeny obytné přístavky vybavené řadou krakorců po prevétech. ten chránilo opevnění zesílené třemi čtverhrannými baštami. Do prvního patra rozděleného na tři protáhlé místnosti se vcházelo portálem umístěným asi tři metry nad zemí. Místnosti v přízemí a prvním patře měly valené klenby. Podlaha druhého patra byla krytá dlaždicemi.
Kolem hradního jádra byl ve skále vytesán příkop. Prostor předbraní měl vějířový tvar chráněný baštou s četnými střílnami pro ruční palné zbraně. Později přestala obytná věž dostačovat dobovým nárokům na bydlení, a proto byl na východní straně nádvoří postaven nový patrový trojprostorový palác a naproti němu rozsáhlá hospodářská budova. Dochovaly se tam kanály teplovzdušného topení.
Se svými sousedy vedl mnoho sporů, ale největší z nich byl s Vendem z Illburka. Ten sám o sobě působil okolním feudálům i městům velké škody i jako lapka. Oba sice byli straníky Zikmunda Lucemburského a katolicismu, ale jejich lokální mocenské a ekonomické zájmy se střetávaly. Šlo zejména o plavení vorů po Ohři a vybírání cel. Vend z Ilburka se přidal ke svému strýci, nechvalně známému loketskému purkrabí, Pútovi z Ilburka a po jeho boku bojoval proti městům na Loketsku.
V roce 1443 uzavřel Vend příměří s Kadaní. Ale Vilém po něm uplatňoval pohledávku za škody způsobené na svém panství. Nakonec hrad Egerberk s pomocí zrádců lstí přepadl a rychle obsadil a Venda, který si na útěku přes hradní příkop poranil nohu, zajal a uvěznil ve věži, kde ho umučil hladem k smrti. Hrad Egerberk vzápětí prodal Jakoubkovi z Vřesovic.
Už o dva roky dříve však rozprodal část svého majetku (platy z Prunéřova, Ciboušova, Mikulovic a Přísečnice) pánům z Rýzmburka a Hasištejnským z Lobkovic. V roce 1449 prodal Klášterec nad Ohří včetně hradu Šumburka zeťi Jakoubka z Vřesovic Vilémovi z Illburka.
Vilém z Illburka pro dluhy musel přenechat Šumburk Ondřeji Kaufunkovi z Kaufunu a bratrům Oplovi, Bozovi a Bernartovi z Fictumu, dalšímu saskému rodu který přesídlil do Čech. Když Opl zemřel, stali se majiteli hradu bratři Jiří, Purkart, Kryštof a Felix z Fictumu. Bratři nechali opravit zchátralý hrad, rozšířili panství o Petlery a část Miřetic, ale zároveň prodali Spindelbach, Dolinu a Rusovou. V roce 1486 hrad zůstal Felixovi z Fictumu jako jedinému majiteli, ale po jeho smrti drželi hrad ve společném vlastnictví bratři Jiří, Hanuš, Volf a Opl z Fictumu.
Roku 1512 král Vladislav Jagellonský na Oplovu žádost propustil panství do dědičného držení vlastnictví rodu. O dva roky později si bratři panství rozdělili, ale hrad jim zůstal ve společném majetku. Opl na Šumburku opět zřídil penězokazeckou dílnu. Před jejím prozrazením sice převedl svůj majetek na bratry, ale když utekl ze země, král jeho podíl přesto zabavil.
Roku 1543 koupili dva díly Šumburka bratři Hanuš, Arnošt, Jiří, Hugo a Volf ze Šumburka na Glouchově a Waldenburku, kteří byli potomky zakladatele hradu. Hrad částečně vyhořel někdy před rokem 1559, kdy Šumburkové prodali svůj podíl Petrovi Boryňovi ze Lhoty na Nezabylicích, ale toho o rok později zastřelili lupiči. Petrova dcera Markéta později se svými manžely Václavem Gryspekem a Vilémem Huvarem z Lobenštejna bydlela v panském domě u poplužního dvora v Šumné a hrad zpustnul.
Perštejn
Hrad leží v romantické scenérii, na pahorku v hlubokém krušnohorském údolí, jen pár kilometrů západně od Klášterce nad Ohři. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1344 a o osm let mladší je záznam o železářských hamrech v jeho okolí. Šumburkové roku 1352 přijali svá panství jako léno od krále Karla IV. V roce 1431 je doložena existence krčmy a mlýna osvobozených od roboty, které stávaly v místech, kde začíná rájovské údolí.
V roce 1446 Aleš ze Šumburka, člen strakonické jednoty, uzavřel z finančních důvodů lenní svazek se saským markrabětem Fridrichem a německá posádka hradu začala pustošit okolní statky pánů věrných králi Jiřímu z Poděbrad.Podle Augusta Sedláčka začalo tažení proti Perštejnu a Bedřichovi ze Šumburku (poručníkovi Alešových synů) 22. května 1451a skončilo v lednu následujícího roku dobytím hradu a zajetím Bedřicha ze Šumburka. Aby se Bedřich vyhnul vězení, přenechal Perštejn zástupcům Žateckého kraje. Sám směl z hradu odvézt své věci s výjimkou potravin a posádka směla hrad volně opustit. Panství mělo nadále zůstat Alešovým synům, ale samotný hrad měl být pobořen a navěky opuštěn. První zmínka o samotné vesnici je až z roku 1468, kdy patřila k bočské farnosti kláštera v Doksanech.
Alešův syn Bedřich ze Šumburka v roce 1466 rozšířil perštejnské panství o vesnice zaniklého hradu Funkštejna. V roce 1508 bratři Jan, Albrecht, Heřman a Karel ze Šumburka hrad prodali Albrechtovi z Kolovrat a ten záhy poté prodal panství i s hradem Oplovi z Fictumu, kterému tehdy patřil Šumburk a Klášterec nad Ohří. Perštejn však v roce 1530 hrad patřil Oplovu bratru Jiřímu, ale byl mu zkonfiskován spolu s ostatním majetkem za penězokazectví. Ferdinand I. Habsburský tehdy začal hrad zastavovat různým členům královské rady. Během správy hradu královskými úředníky hrad nezadržitelně pustl a v roce 1537 se o něm mluví již jako o zřícenině.
Nejstarší stavební fázi hradu představuje hradní jádro, které zaujalo nejvyšší část ostrožny. Mělo oválný půdorys, ale nepřehledná změť terénních reliktů a drobných zbytků zdí neumožňuje bez archeologického výzkumu určit jeho podobu. Později měl hrad patrně více jader, jako tzv. Ganerbenburg.
Od šestnáctého století se v Perštejně zpracovávala železná ruda z okolních dolů. Dva hamry a vysokou pecí zde vznikly roku 1574. Existují i doklady o těžbě stříbra, ale patrně nebyla úspěšná.
Literatura:
DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Šumburk, s. 541–543.
DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 2002. 733 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Perštejn, s. 425–426.
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. 1. vyd. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 661 s. Kapitola Perštejn – hrad, s. 370–371.
SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko [online]. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. Kapitola Šumburk hrad, s. 55–61.
SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Perštein hrad, s. 52.
