Článek
Ludvík Vilém se narodil 8. dubna 1655 v Paříži jako syn korunního prince Ferdinanda Maxmiliána von Baden-Baden a Ludoviky z rodu Savoy-Carignan. Jeho bratrancem z matčiny strany byl princ Evžen Savojský, který jej později svou vojenskou slávou dokonce zastínil.
Ludvík Vilém vyrůstal v nádherném prostředí Versailles i světáckém prostředí Paříže, která byla za vlády Ludvíka XIV, Krále slunce, středem tehdejšího světa. Otec jej však záhy po narození opustil a vrátil se do rodného Badenu. Zemřel roku 1669 a poté se vlády ujal Ludvíkův dědeček.
Mladý Ludvík Vilém nejprve ukončil své vzdělání tzv. kavalírskou cestou, kterou vykonal ve věku pouhých 15 let. Poté zahájil svou vojenskou kariéru a již v roce 1674 a ve věku pouhých 19 let vstoupil do císařské armády.
Od roku 1672 byla v plném proudu francouzsko-holandská válka, které se aktivně zúčastnil. Císař Leopold I. mu za zásluhy v roce 1676 svěřil pěší pluk. Když jeho dědeček zemřel v roce 1677, stal se Ludvík Vilém markrabětem v Baden-Badenu, ale pro své zaneprázdnění v četných válkách vlastně ani příliš nevládl a správu země ponechával na jiných.
Po míru v Nijmegenu, císař Ludvíka Viléma jmenoval do hodnosti Obristfieldwacheistera v jízdním pluku. Tato hodnost zhruba odpovídala dnešnímu majorovi, respektive vedení jednoho praporu. V této fázi nebyla jeho vojenská kariéra ještě nijak oslnivá, i když získával již první cenné vojenské zkušenosti, které později zužitkoval jako vojevůdce.
Obrat v jeho kariéře nastal až za ohrožení Vídně Turky roku 1683. Ludvík Vilém tehdy svou chrabrostí upoutal pozornost císaře a byl za odměnu dne 23. listopadu 1683 povýšen na generála jezdectva. A jeho hvězda od té doby strmě stoupala. Dne 12. prosince 1686 jako sotva 31letý byl povýšen do hodnosti polního maršála a dne 6. září 1689 mu byla svěřena funkce nevyššího velitele na turecké frontě, kde osvědčil své vojevůdcovské schopnosti asi ve 20 bitvách, z nichž většinu vyhrál, a díky tomu se mu podařilo zatlačit osmanské Turky zpět za Dunaj.
Právě v tomto období si vysloužil přezdívku Türkenlouis, byl to čas Velké turecké války v letech 1683-1699. Vedle toho obdržel ještě přezdívky jako Štít říše nebo Rudý král, dle množství prolité krve nepřátel. Protože měl zásluhy o říši a sám následkem toho utrpěl velké škody na statcích v Bádensku, rozhodl se jej císař Leopold I. odškodnit tím, že mu zprostředkoval lukrativní sňatek s jednou z dcer knížete Julia Františka Lauenburgského, Annou Marií Františkou.
Navzdory původnímu plánu císaře Leopolda I. se však markrabě zamiloval do její mladší sestry Františky Sibyly Augusty, která byla původně určena, co snoubenka pro jeho bratrance prince Evžena Svojského. Vzhledem k tomu, že sympatie byly na obou stranách, stála v cestě sňatku již jen jediná okolnost. Bylo nutno vyřešit, co se starší sestrou Františky Sibyly Augusty, která nabízeného Evžena Savojského odmítla hlavně proto, že není panujícím knížetem. Dne 1. října 1690 se zasnoubila s Filipem Vilémem Augustem princem a falckrabětem z Neuburgu a Ludvíkovi a patnáctileté Františce Sibyle Augustě nestálo již nic v cestě. Jejich svatba se konala roku 1691.
Krátce po sňatku Ludvík Vilém již opět bojuje proti Turkům. A tehdy v bitvě u srbského Slankamene. Ve stejném roce byl jmenován císařem Leopoldem I. do hodnosti generála všech císařských vojsk. Tento titul byl udělen v 17. století jen pětkrát. Kromě těchto poct obdržel za své zásluhy později také Řád zlatého rouna.
Bitva u srbského Slankamene se uskutečnila roku 1691. Kde se Ludvík střetl s vojskem sultána Ahmeda II. Tehdy kryti noční tmou obešli Turci císařské pozice a vpadli císařské armádě do zad.
Císařští útočili z beznadějné pozice, a to Turky zaskočilo. Turci přešli do protiútoku a spahiové se prodrali první linií obrany. Generálporučík Barfuss nechal střed otočit doprava a tím se ocitl útočícím Turkům v boku. Kyrysníci prošli tureckým vojskem a rozdělili jej.
Lehká jízda císařských objela celé bitevní pole a vpadla Turkům do zad. Nutno však přiznat, že více než jeho vojenský génius pomohla Ludvíkovi v této bitvě štěstěna a také duchapřítomnost jeho velitelů a statečnost prostých vojáků. Tato bitva je názornou ukázkou, jak se může téměř neodvratná vojenská katastrofa zvrhnout v náhlé vítězství a naopak.
Roku 1697 byl však opět odvolán na francouzskou frontu a turecké bojiště převzal princ Evžen Savojský a byl neméně tak úspěšný jako Ludvík. I jemu se podařilo vyhrát dne 11. září 1697 v bitvě u Zenty, kde porazil vojska sultána Mustafy II. Od té doby však byl Ludvík Vilém již vždy ve stínu prince Evžena.
Po zpustošení zámku v Baden-Badenu, Ludvík Vilém přesunul své sídlo do Rastattu. Tam si v letech 1697-1707 postavil výstavný zámek po vzoru Versailles. Rastatt je dnes považován za první zámecké sídlo v Německu vybudované vysloveně ve francouzském stylu. Architektem tohoto monumentálního díla byl Domenico Egidio Rossi.
Po krátké epizodické roztržce s císařem se Ludvík Vilém opět zapojil do bojů proti Francouzům, a to ho stálo nakonec život. Byl těžce raněn v bitvě u Schellenbergu a podlehl svým zraněním v tehdy ještě rozestavěném zámku v Rastattu, ve věku 51 let. zemřel dne 4. ledna 1707. Správu markrabství po něm převzala o dvacet let mladší vdova Františka Sibyla Augusta. Jako regentka vládla do roku 1727, kdy se uchýlila do ústraní.
S případnými následníky měl však Ludvík Vilém svízel. První těhotenství jeho ženy skončilo potratem. Další dítě se sice narodilo živé, ale přežilo pouze půl roku. Další žilo již necelé čtyři roky, třetí přežilo pouhých šest let a čtvrté jen tři roky. Páté dítě jim zemřelo po čtyřech měsících. Dvě z těchto dětí zemřely na zámku v Ostrově u Karlových Varů.
Celkově se jim narodilo devět dětí, ze kterých pouze tři se dožily deseti let. Jednalo se o dceru a dva syny. Dcera zemřela ve věku pouhých 22 let, při porodu. Teprve synové, z nichž jeden byl vůbec nejmladším dítětem Ludvíka Viléma a Františky Sibyly Augusty, se dožili stáří. Byli to Vilém Jiří Simpert a August Jiří Simpert, oba panovníci Baden-Badenu.
Vilém Jiří Simpert zdědil nejen vládu, ale po matce také zámek Ostrov v Čechách. Bohužel všichni jeho mužští potomci zemřeli již v útlém věku. Po jeho smrti převzal vládu v Bádensku jeho mladší bratr August Jiří Simpert. Roku 1771 umírá i bezdětný August Jiří Simpert a vlády v markrabství se ujímá Karel Bedřich z vedlejší protestantské větve rodu Baden-Durlauch.
Zámek v Ostrově s dalšími českými statky připadl poslední příslušnici katolické větve rodu Alžbětě Augustě von Baden-Baden. Po její smrti, protože dědici mohli být pouze katolíci, připadly tyto majetky jako odúmrť Habsburkům. Tim končí stopa markrabat bádenských v českých dějinách.
Zdroje:
BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Západní Čechy. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Ostrov – zámek, s. 246–248.
SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Plzeňsko a Loketsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Ostrov zámek, s. 171–173.
Schmidt, Hans (1987). „Lukdvig Wilhelm, Markgraf von Baden-Baden (Türkem-Louis§“. Neue Deutsche Biographie . Vol. 15. Berlin: Duncker & Humblot., on line: https://www.deutsche-biographie.de/ppn118729500.html#ndbcontent
heslo Ludwig Wilhelm (anonym) na Válka.cz, on line: https://www.valka.cz/Ludwig-Wilhelm-t89032
