Článek
Klíčovým faktorem pro vývoj ruské ekonomiky je vysoká míra inflace. Nedostatek prostředků na válku v rozpočtu totiž řeší Putinův režim tiskem nových rublů, jimiž má centrální banka zalátat díry v rozpočtu.
Inflace se pochopitelně projevuje zvedáním cen v obchodech, zdražováním bytů i nájmů a energií. Zvyšuje úrokovou míru, která nyní činí v Rusku 21%, ale pro rok 2025 se uvažuje o jejím zvýšení na 23-27%. To již samo o sobě zdražilo hypotéky natolik, že jsou pro většinu obyvatelstva nedosažitelné, připočteme-li totiž mírný zisk bank, pak úročení hypoték představuje v současné době neuvěřitelných 25%. Mnozí developeři již zkrachovali, protože nové byty jsou téměř neprodejné.
Drahé úvěry rovněž zdražují provozní úvěry průmyslu, který není schopen financovat výrobu. Existují sice státní pobídky v podobě subvencí ze státního rozpočtu. Ty jsou však vypláceny až na konci finančního roku a oproti odevzdané produkci.
Situaci Ruska zhoršují trvale snižující se příjmy z ropy, ropných produktů a plynu. Průměrná cena ruské ropy se pohybuje kolem 60-65 dolarů za barel, přičemž běžná cena na světových trzích je momentálně 70-75 dolarů za barel. Gazpromu, kterému se kdysi přezdívalo Putinova peněženka, se snížila produkce na 40% a společnost zaznamenala takové finanční ztráty, že se ocitla na okraji bankrotu. Nakonec Gasprom přežil díky státní podpoře.
Vedle toho je ropa prodávána ve velkých objemech z čistě politických důvodů zemím jako je Indie za místní nekonvertibilní měnu. Rusko tak místo potřebných dolarů získává miliardy nekonvertibilních Rupií, za něž si navíc nemá od Indie co koupit.
Problémem pro budoucnost Ruska je absence dostatečných kapacit spotřebního a potravinářského průmyslu, což jej činní závislým na dovozu, po roce 2022 téměř jednostranně orientovaným na Čínu. Jenže i tento dovoz z Číny přes Kazachstán, který se děje převážně po železnici má své limity. Největší komplikace mu způsobuje paradoxně dovoz vojenského materiálu z Koreje a sibiřských skladů, který se děje v takových objemech, že ucpává železniční síť.
Nedostatek brambor a potřebu zásobování jižním ovocem řeší Rusové barterovými obchody jako naposledy, kdy s Pákistánem vyměnili čočku za nedostatkové brambory a mandarinky.
Nedostatek vajec a másla musí Rusko řešit aktuálně dovozem z Turecka.
Obchodování s Čínou má ještě to úskalí, že většina zemědělské a asi 80% průmyslové výroby se v Rusku realizuje v jeho Evropské části. Jak dovoz tak vývoz musí překlenout obrovské sibiřské prostory. Naproti tomu obchod mezi Ruskem a EU téměř zamrzl. Menší objem obchodní výměny, hlavně dovozu do Ruska, funguje hlavně díky pašování a dovozům z Turecka, Gruzie a Ázerbájdžánu.
Velkou ránu zasadily západní sankce ruskému automobilovému průmyslu. Rusku sice zůstaly moderně zařízené továrny, ale bez západního know-how a řetězců dodávajících potřebné díly pro kompletaci, se Rusku nepodařilo spustit výrobu.
Po znehodnocení rublu v roce 2014 se objem výroby snížil a do roku 2020 zůstal na zhruba 1,5 milionu vozů ročně.
V roce 2022 ze země odešli hlavní zahraniční výrobci automobilů a celkový objem výroby se snížil 2,5krát, přičemž výroba osobních automobilů se snížila 3krát a výroba nákladních, speciálních a ostatních vozidel klesla 1,3krát.
V roce 2023 bylo vyrobeno 720 tisíc vozů, z toho 537 tisíc osobních vozů. V roce 2024 se podle prognózy ministerstva průmyslu a obchodu v Rusku vyrobí 800 tisíc aut – jde o čtvrtý nejhorší výsledek po letech 2022, 2023 a 2009.
Takzvané Moskviče, ve skutečnosti čínské JAC, dováží již hotové, ale rozmontované z Číny, a po kompletaci kol a akumulátoru v Rusku na ně umístí svoji značku Moskvič. Ceny JAC vyjdou v Čině v přepočtu na 700 tisíc rublů po jejich transformaci na Moskvič stojí již 2 miliony rublů.
Vozy jako Lada a UVAZ jsou drahé, poruchové a v tak nízké kvalitě a standardu, že jsou téměř neprodejné. Deficit řeší Rusko dovozem levných čínských aut, v Rusku prodávaných za silně nadhodnocené ceny. Přesto se množství prodaných nových vozů zvýšilo na 1, 5 milionu vozů. Mohou zatím stát vysoké výplaty žoldáků tzv. SVO.
Aut západní výroby se Rusové někdy zbavují, protože sehnat náhradní díly je buď nemožné nebo neuvěřitelně drahé.
Obdobná je situace u elektroniky. Rusko nedokáže produkovat potřebné čipy. A jako v mnoha oborech je v oblasti elektrotechnického vývoje na chvostu. Veškeré počítače a mobilní telefony jsou zahraniční importy, jak jinak hlavně z Číny.
Dalším ruskou ekonomiku ohrožujícím faktorem je nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, kdy se uvádí deficit až 600 000 inženýrů a asi milion IT. Bez techniků a programátorů, nelze dnes prakticky žádné další relevantní průmyslové kapacity vybudovat a rozjet jakoukoliv technologicky náročnější výrobu.
Jenže Rusku scházejí i pracovníci s nízkou kvalifikací. Kupříkladu řada ruských měst tone v odpadcích, protože nejsou popeláři. Rusko to má úmyslu kompenzovat dovozem levné pracovní síly z Afriky a zemí třetího světa obecně.
Výroba bojové techniky a munice, která je téměř okamžitě zkonzumována na frontě, žádnému blahu obyvatelstva nepřispívá. Jak se říká v Rusku: „Tank nebo raketu si v krámě nekoupíte.“ Jediná ruská balistická střela sestřelená ukrajinskou protivzdušnou obranou znamená ztrátu 7-13 miliónů dolarů dle typu střely. Přičemž Rusko jako celek není schopno takových střel vyrobit více než cca 40 v měsíci.
Rok 2025 bude zlomovým. Letos investovalo Rusko do války na Ukrajině a zbrojní výroby cca 13 triliónů rublů (130 miliard dolarů). I s ohledem na inflaci odhadují experti při prolongaci ukrajinského konfliktu výdaje na válku ve výši 15 triliónů rublů. Jakmile zasáhne drahota a nedostatek i střední třídu, kterou se až doposud režim snažil před negativními ekonomickými dopady chránit, aby si zajistil její loajalitu, nastane v zemi politicky velmi nestabilní situace.
Putinův režim však stále doufá v to, že příští rok budou z Ruska sňaty sankce, nebo alespoň jejich většina. Tím by svou zoufalou situaci mohl obrátit ještě ve svůj prospěch.
I prostí Rusové ochotně věří, že vítězství nad válkou unavenou Ukrajinou jim vrátí blahobyt a že Rusko nebude tím pádem muset snést povinnost nahradit způsobené škody. Navíc se těší na obnovení svého dominantního vlivu nad všemi bývalými zeměmi Sovětského svazu a jejich ekonomikami. Proto stále naprostá většina Rusů nesmyslný Putinův válečný projekt podporuje.
Avšak cca 20% ruských firem se pohybuje na hraně bankrotu. V příštím roce má toto číslo vyrůst až na 40%.
Reference:
Инфляция в России с начала 2024 года, on line: https://sbercib.ru/publication/inflyatsiya-v-rossii-v-yanvare-goda-i-prognoz-klyuchevoi-stavki-po-mesyatsam
Банк России принял решение повысить ключевую ставку на 200 б.п., до 21,00% годовых, Банк России, 25 октября 2024 года, on line: https://www.cbr.ru/press/keypr/
Нефтяные доходы России в октябре рухнули на 29% из-за снижения цены на Urals – Bloomberg, 05 ноября 18:06, on line: https://forbes.ua/ru/news/naftovi-dokhodi-rosii-u-zhovtni-obvalilisya-na-29-cherez-znizhennya-tsini-na-urals-bloomberg-05112024-24603
Газпром стал убыточным всего через два года после ухода с европейского рынка — впервые в XXI веке. Почему не помог Китай? И на чем теперь зарабатывать компании?, 14:05, 7 мая 2024, Источник: Meduza, on line: https://meduza.io/feature/2024/05/07/gazprom-stal-ubytochnym-vsego-cherez-dva-goda-posle-uhoda-s-evropeyskogo-rynka-vpervye-v-xxi-veke-pochemu-ne-pomog-kitay-i-na-chem-teper-zarabatyvat-kompanii
Авторынок РФ может превысить 1,6 млн авто в 2024 году, HSE daily, on line: https://daily.hse.ru/post/avtorynok-rf-mozet-prevysit-16-mln-avto-v-2024-godu
Сколько автомобилей производят в России, 01.07.24, on line: https://journal.tinkoff.ru/auto-prod-stat/
Россия стала крупнейшим импортером автомобилей из Китая, Forbes 11 июля 2023, on line: https://www.forbes.ru/biznes/492629-rossia-stala-krupnejsim-importerom-avtomobilej-iz-kitaa
Российским компаниям не хватает около 600 000 инженеров, 05 ноября, 01:01 / Карьера, on li: https://www.vedomosti.ru/career/articles/2024/11/05/1072903-rossiiskim-kompaniyam-ne-hvataet-inzhenerov
