Článek
Je to nejstarší známý kalendář. Poloha Stonehenge Okolí Stonehenge zahrnuje více památek. Skládá se z vnějšího prstence vertikálně stojících sarsenových kamenů, každý asi 4,0 m vysoký, 2,1 m široký a vážící asi 25 tun, zakončený spojujícími horizontálními překladovými kameny, které jsou drženy na místě pomocí drážkových a čepových spojů.
Uvnitř je prstenec menších modrých kamenů. V kruhu se nachází volně stojící trilitony, dva objemnější vertikální sarsenové kameny spojené jediným překladem. Celý monument, nyní v troskách, je orientován směrem k východu slunce za letního slunovratu a k západu slunce za zimního slunovratu. Kameny jsou zasazeny do zemních valů uprostřed nejhustšího komplexu památek z neolitu a doby bronzové v Anglii, včetně několika stovek mohyl.
Stonehenge byl postaven v několika fázích, počínaje kolem roku 3100 př. n. l. a trvajícím až do roku 1600 př. n. l. Slavný kruh z velkých sarsenových kamenů byl umístěn mezi lety 2600 př. n. l. a 2400 př. n. l. Okolní kruhový zemní val a příkop, které tvoří nejstarší fázi monumentu, byly datovány do doby kolem roku 3100 př. n. l. Radiokarbonové datování naznačuje, že modré kameny dostaly svou současnou polohu mezi lety 2400 a 2200 př. n. l., ačkoli se na místě mohly nacházet již kolem roku 3000 př. n. l.
Stonehenge mohlo být pohřebištěm od samého počátku. Nálezy obsahující lidské kosti pocházejí již z roku 3000 př. n. l., kdy byl poprvé vykopán příkop a násep, a pokračovaly nejméně dalších 500 let.
menhir
Archeologické vykopávky ukázaly, že kolem roku 2600 př. n. l. stavitelé opustili dřevo ve prospěch kamene a vykopali dvě soustředné řady otvorů (otvory Q a R) uprostřed lokality. Tyto kamenné objímky jsou známé jen částečně (proto se na základě současných důkazů někdy popisují jako tvořící „půlměsíce“); mohly by však být pozůstatky dvojitého kruhu. Opět existuje jen málo pevných důkazů o datování této fáze. Otvory držely až 80 stojících kamenů (na plánu zobrazených modře), z nichž dnes lze vysledovat pouze 43. Obecně se uznává, že modré kameny (z nichž některé jsou vyrobeny z doleritu, vyvřelé horniny) byly staviteli přepraveny z Preseli Hills, 240 km daleko v dnešním Pembrokeshire ve Walesu.
Patní kámen, třetihorní pískovec, mohl být v tomto období vztyčen také před severovýchodním vchodem. Nelze jej přesně datovat a mohl být instalován kdykoli během fáze 3. Zpočátku byl doprovázen druhým kamenem, který již není viditelný. Dva, nebo možná tři, velké portálové kameny byly instalovány přímo uvnitř severovýchodního vchodu, z nichž se dochoval pouze jeden, spadlý Vražedný kámen, dlouhý 4,9 m. Mezi další prvky, volně datované do fáze 3, patří čtyři Staniční kameny, z nichž dva stály na vrcholu mohyl. Mohyly jsou známé jako „mohyly“, ačkoli neobsahují pohřby. Byla také přidána Stonehenge Avenue, paralelní dvojice příkopů a náspů vedoucích 3 km směrem k řece Avon.
dům
Později v době bronzové, ačkoli přesné detaily aktivit během tohoto období stále nejsou jasné, se zdá, že modré kameny byly znovu vztyčeny. Byly umístěny uvnitř vnějšího kruhu sarsenu a mohly být nějakým způsobem ořezány. Stejně jako sarseny mají i některé z nich řezy ve stylu dřevařského obrábění, což naznačuje, že v této fázi mohly být spojeny překlady a součástí větší konstrukce.
Kolem 1600 př. n. l. byla severovýchodní část kruhu z modrého kamene fáze 3 IV odstraněna, čímž vzniklo prostředí ve tvaru podkovy (modrokamenná podkova), které odráželo tvar centrálních sarsenových trilithonů. Tato fáze je současná s nalezištěm Seahenge v Norfolku.
dům
Y a Z díry jsou poslední známou stavbou ve Stonehenge, postavenou kolem roku 1600 př. n. l. a naposledy byly pravděpodobně využívány v době železné. V památníku nebo v jeho okolí byly nalezeny římské mince a středověké artefakty, ale není známo, zda byl nepřetržitě používán po celou dobu britské prehistorie a dále, ani jak přesně byl využíván. Pozoruhodné je mohutné hradiště z doby železné známé jako Vespasianův tábor (navzdory svému názvu se nejedná o římské naleziště), postavené podél Avenue poblíž řeky Avon. V roce 1923 byl ve Stonehenge vykopán sťatý saský muž ze sedmého století.
Existují důkazy, které naznačují, že navzdory zavedení zemědělství na Britských ostrovech upadlo pěstování obilovin v období mezi lety 3300 a 1500 př. n. l. v oblibě, přičemž velká část populace se živila pastevectvím zaměřeným na sběr lískových ořechů a chov prasat a skotu.
návštěvnické centrum
V roce 2009 vláda schválila projekt v hodnotě 25 milionů liber na vytvoření menšího návštěvnického centra a uzavření silnice A344, ačkoli to záviselo na financování a souhlasu místních úřadů s plánováním. V roce 2010 rada hrabství Wiltshire udělila stavební povolení na centrum 2,4 kilometru západně a organizace English Heritage potvrdila, že finanční prostředky na jeho výstavbu budou k dispozici, podpořené grantem ve výši 10 milionů liber z Fondu loterie Heritage. V červnu 2013 byla silnice A344 uzavřena, aby se zahájily práce na odstranění úseku silnice a jeho nahrazení trávou. Centrum, které navrhl Denton Corker Marshall, bylo pro veřejnost otevřeno v prosinci 2013.
Reference:
https://en.wikipedia.org/wiki/Stonehenge
https://www.britannica.com/topic/Stonehenge
https://www.radynacestu.cz/magazin/stonehenge/
https://stonehenge.cz/faze-stavby/
Literatura:
KUNA, Martin. Nedestruktivní archeologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004.
SKLENÁŘ, Karel. Tanec obrů – Není jen Stoneheng, Praha: Academia, 1997.
