Článek
Před čtyřiceti lety spatřil světlo světa snímek, který se nesmazatelně zapsal do dějin fotografie i do povědomí veřejnosti po celém světě. Na obálce prestižního magazínu National Geographic se tehdy objevila fotografie mladé afghánské dívky s pronikavýma zelenýma očima. Její pohled, plný strachu, bolesti i nezdolné síly, se stal symbolem utrpení a naděje lidí postižených válkou. Tento portrét, který pořídil fotograf Steve McCurry v roce 1984 v uprchlickém táboře v Pákistánu, se stal jedním z nejikoničtějších snímků 20. století.
Dívka na fotografii, jejíž jméno tehdy nikdo neznal, byla zachycena v době, kdy Afghánistán procházel těžkým obdobím. Sovětská invaze a následná válka vyhnaly miliony Afghánců z jejich domovů. Mnozí z nich našli útočiště v sousedním Pákistánu, kde vznikaly rozsáhlé uprchlické tábory. Právě v jednom z nich, v Nasir Bagh poblíž Péšávaru, se McCurry setkal s dívkou, která mu navždy změnila život.
Fotograf si vzpomíná, že když vstoupil do provizorní školy v táboře, okamžitě ho upoutal pohled mladé dívky. Její oči byly neobyčejně výrazné – zelené, hluboké a plné emocí. McCurry požádal učitelku, zda by mohl dívku vyfotografovat. Dívka byla zpočátku plachá a nervózní, ale nakonec souhlasila. Výsledkem byl snímek, který obletěl svět a stal se symbolem afghánských uprchlíků.
Fotografie byla poprvé zveřejněna v červnu 1985 na obálce National Geographic. Okamžitě vzbudila obrovský ohlas. Lidé po celém světě byli fascinováni nejen krásou a intenzitou dívčina pohledu, ale také příběhem, který za ním stál. Snímek se stal ikonou a často bývá označován za „afghánskou Monu Lisu“. Přesto však zůstávala identita dívky dlouhá léta neznámá.
Až po sedmnácti letech se podařilo zjistit, kdo je dívka z legendární fotografie. V roce 2002 se Steve McCurry vydal zpět do Afghánistánu s cílem najít ženu, která se stala tváří uprchlíků. Po dlouhém pátrání a díky pomoci místních obyvatel se mu podařilo najít tehdy již dospělou ženu jménem Šarbat Gula. Její životní příběh byl stejně dramatický jako její pohled na slavné fotografii.
Šarbat Gula vyrůstala v odlehlé vesnici v Afghánistánu. Když jí bylo asi šest let, přišla během sovětské invaze o oba rodiče. Spolu se sourozenci uprchla do Pákistánu, kde žila v uprchlickém táboře. Po letech se vrátila zpět do Afghánistánu, kde se provdala a založila rodinu. Její život byl poznamenán chudobou, válkou a neustálým strachem o bezpečí své rodiny.
Setkání s McCurrym po tolika letech bylo pro Šarbat Gulu velmi emotivní. Přestože si na samotné focení příliš nevzpomínala, byla překvapená tím, jaký dopad měla její fotografie na světovou veřejnost. Díky této pozornosti získala ona i její rodina určitou pomoc a podporu.
Snímek afghánské dívky se stal nejen symbolem utrpení civilistů ve válečných konfliktech, ale také připomínkou síly lidského ducha. Oči Šarbat Guly dodnes připomínají milionům lidí po celém světě, že za každým konfliktem stojí skutečné lidské osudy – příběhy bolesti, odvahy i naděje.
Fotografie Steva McCurryho je dnes považována za jednu z nejvýznamnějších reportážních fotografií všech dob. Její síla spočívá nejen v technickém provedení, ale především v emocích, které dokázala zachytit a předat dalším generacím. Příběh afghánské dívky tak zůstává i po čtyřiceti letech aktuální připomínkou toho, jak důležité je nezapomínat na ty, kteří trpí v důsledku válek a konfliktů.
Zároveň je tento příběh důkazem toho, jak může jediný snímek změnit pohled veřejnosti na vzdálené události a přimět lidi k větší empatii a solidaritě. Oči afghánské dívky tak i dnes promlouvají k celému světu – jako tiché svědectví o lidské síle i zranitelnosti.
