Článek
Trend klesající porodnosti nadále pokračuje. V prvním pololetí letošního roku se totiž narodilo téměř 36,5 tisíce dětí, což je meziročně o 1,8 tisíce (pět procent) méně. Po půl roce to tedy vypadá, že se i letos narodí nejméně dětí za celou historii sledování těchto dat.
Porodnost v Česku klesá již pátým rokem v řadě. Letošní úbytek dětí je však mírnější než v předchozích letech, kdy dosahoval osm až deset procent. Nejvíce dětí se narodilo ženám ve věku 30 až 32 let, u prvorozených dětí pak byly nejčastější matky ve věku 27 až 29 let.
S klesajícím počtem narozených dětí souvisí také přirozený úbytek obyvatel. Česká republika totiž v prvním pololetí kvůli rozdílu mezi počtem zemřelých a narozených přišla o téměř 21,1 tisíce obyvatel, pokud nezapočítáme nově přistěhovalé ze zahraničí.
Počet a pohyb obyvatel v ČR
Co stojí za nízkou porodností
Důvodů, proč v Česku porodnost stále klesá, je hned několik. V první řadě je potřeba zmínit, že v reprodukčním věku je stále méně žen. Tento faktor ale podle Terezie Štyglerové, vedoucí oddělení demografické statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ), vysvětluje jen zhruba čtvrtinu poklesu počtu narozených dětí. Ze tří čtvrtin za ním stojí nižší plodnost. Jen pro představu – v roce 2025 se v tuzemsku narodilo 77 636 dětí, což odpovídalo úhrnné plodnosti 1,28 dítěte na jednu ženu. Ještě v roce 2022 přitom tento ukazatel dosahoval 1,62.
Z loňských dat vyplývá ještě jedna podstatná věc. Pokud by současná úroveň plodnosti zůstala zachována, mohlo by v budoucnu zůstat bezdětných až 38 procent žen. Jedním z vysvětlení může být i postupná změna pohledu na to, co vlastně znamená naplněný život. Založení rodiny už pro část lidí nemusí být prioritou a už vůbec ne událostí k naplnění života. Často také zejména na sociálních sítích zaznívá, že rodičovská dovolená je označována za zaměstnání, což zní při nejmenším podivně.
Pokud pomineme počet žen v reprodukčním věku, dostáváme se k dalším překážkám. Jednou z těch nejvýraznějších je nedostupné bydlení. To potvrzují i loňská data. V tuzemsku totiž čelili obyvatelé pátým nejhorším podmínkám pro bydlení v Evropské unii.
Klíčovým problémem byla loni nízká finanční dostupnost bydlení. Průměrný byt vyšel na 13,6 ročních platů, což odpovídalo třetímu nejhoršímu výsledku v EU. Dále přibývalo domácností, které na bydlení vydávaly přes 40 procent svých příjmů. I v tomto ohledu pak není tak velké překvapení, že téměř polovina lidí mladších 29 let, konkrétně 47 procent, stále bydlí u rodičů.
Další překážky
Bydlení však není jediným důvodem, proč se rodí méně dětí. Za zmínku stojí obavy a nejistota z budoucnosti. K pocitu nejistoty navíc nepřispívá ani současná geopolitická situace. Ruská agrese na Ukrajině trvá už více než pět let a konflikty na Blízkém východě se opakovaně vracejí.
Velmi důležitým problémem je ale i to, jak dnes muži a ženy hledají partnera a jak k samotným vztahům přistupují. Mladí lidé totiž mají stále větší problém najít partnera, se kterým by chtěli svůj život spojit. A bez vztahu se rodina zakládá jen těžko. Zvlášť když se zhruba 90 procent dětí v Česku rodí do trvalejšího partnerského vztahu.
Paradoxním protivníkem vztahů jsou svoboda a volnost. Oboje jsou samozřejmě důležité hodnoty, které by měl mít každý člověk. Ve vztahu se ale část individuální svobody přirozeně střetává s potřebami druhého člověka. Partnerský vztah totiž není jen o chemii a lásce, ale také o kompromisu, respektu a schopnosti upřednostnit společný zájem před vlastním.
V dnešní době jsme stále více vedeni k individualismu, nezávislosti a důrazu na vlastní potřeby. To samo o sobě není špatně. Ve vztahu ale najednou nestačí rozhodovat jen za sebe. Člověk musí část svých rozhodnutí přizpůsobit někomu druhému. Pokud k tomu nejsou ochotni oba, vztah postupně ztrácí pevné základy. A část lidí pak může dojít k závěru, že jednodušší bude zůstat sama. Ve věku 21 až 39 let uvádí nezávislost jako jeden z důvodů, proč zůstávají bez vztahu, výrazná část nezadaných.
Situaci komplikují i sociální sítě. Ty totiž vztahy vykreslují velmi barevně, ale zároveň nereálně. Na takzvaných reels, tedy krátkých vertikálních videích na sociálních sítích, lidé denně sledují zamilované páry, u kterých všechno vypadá dokonale i po několika letech. Takový obsah pak vytváří dojem, že přesně takhle vypadá běžný partnerský život. Případně mají přehnané nároky při hledání svého protějška. A podobný efekt mají i romantické filmy s epickým hollywoodským happy endem.
Sociální sítě navíc vytvářejí i nový prostor pro nejistotu. Stále více se řeší, jak rychle jeden druhému odpovídá. Pokud je přitom člověk online, ale na zprávu dlouho nereaguje, vyvolává to ve druhém pocit, že o něj nemá zájem. Z obyčejného čekání na odpověď se tak snadno stává důvod k pochybnostem, hádce či žárlivosti. Dokonce již v průzkumu z roku 2011 téměř polovina respondentů označila sociální sítě jako něco, co narušuje partnerské vztahy.
