Článek
Když se dnes mluví o nízké porodnosti, debata se většinou stočí k financím. Mladí lidé nemají na vlastní bydlení, hypotéky jsou drahé a stát podle mnohých nenabízí dostatečnou podporu. Téměř polovina lidí mladších 29 let, konkrétně 47 procent, navíc stále bydlí u rodičů.
Nedostupné bydlení ale nemusí být tím největším problémem, který stojí mezi Čechy a založením rodiny. Řešíme totiž jen druhou polovinu problému. Tou první je něco mnohem prostšího: mladí lidé mají stále větší problém najít partnera, se kterým by chtěli svůj život spojit.
A bez vztahu se rodina zakládá jen těžko. Zvlášť když se zhruba 90 procent dětí v Česku rodí do trvalejšího partnerského vztahu.
Co brání rozvoji vztahu
Zaměříme - li se na problematiku vztahů mezi lidmi v produktivním věku, je na místě se začít ptát, proč vztahy často nejsou stabilní a proč vlastně část mladých lidí chce zůstat sama. Při snaze udržet dlouhodobý vztah se totiž zdá, že dnešní doba přináší několik překážek.
První z nich jsou sociální sítě. Ty totiž vztahy vykreslují velmi barevně, ale zároveň nereálně. Na takzvaných reels, tedy krátkých vertikálních videích na sociálních sítích, lidé denně sledují zamilované páry, u kterých všechno vypadá dokonale i po několika letech. Takový obsah pak vytváří dojem, že přesně takhle vypadá běžný partnerský život. Případně mají přehnané nároky při hledání svého protějška. A podobný efekt mají i romantické filmy s epickým hollywoodským happy endem.
Člověk se tak ptá, proč něco podobného nezažívá i ve svém vztahu. A právě tady vznikají první pochybnosti. Videa a podobné příspěvky totiž většinou neukazují realitu všedního života – ranní vstávání do práce, nákupy, vyřizování běžných povinností nebo třeba obyčejný rozhovor o tom, co je potřeba koupit k večeři. Ukazují především ty nejlepší okamžiky. Jenže skutečný dlouhodobý vztah se skládá hlavně z těch obyčejných, ale přirozených těžkých i hezkých chvilek. Navíc, ať už se tomu bráníme jakkoliv, dlouhodobý vztah zčásti stojí i na obyčejné každodennosti a rutině.
Trochu odvážně by se dala celá problematika připodobnit ke sledování pornografie. I zde totiž divák sleduje realitu, která je vytvořená pro konkrétní účel a s běžným životem má jen málo společného. Muži tak například získávají představu, že dlouhá výdrž při sexu je samozřejmostí, zatímco ženy jsou konfrontovány s nereálnými představami o vzhledu ženského těla. V obou případech vzniká podobný problém: člověk začne poměřovat vlastní život s něčím, co ve skutečnosti nikdy nemělo být jeho běžnou realitou.
Podobná srovnávání vytváří nejen nerealistická očekávání od partnera, ale také pocit, že když vztah nevypadá „dokonale“, funguje špatně.
Vztah versus svoboda a nezávislost
Dalším paradoxním protivníkem je svoboda a volnost. Oboje jsou samozřejmě důležité hodnoty, které by měl mít každý člověk. Ve vztahu se ale část individuální svobody přirozeně střetává s potřebami druhého člověka. Partnerský vztah totiž není jen o chemii a lásce, ale také o kompromisu, respektu a schopnosti upřednostnit společný zájem před vlastním.
V dnešní době jsme přitom stále více vedeni k individualismu, nezávislosti a důrazu na vlastní potřeby. To samo o sobě není špatně. Ve vztazích však hrozí střet dvou lidí, kteří jsou zvyklí rozhodovat především sami za sebe. Najednou však musí část svých rozhodnutí přizpůsobit někomu druhému. Pokud tedy ani jeden není ochoten ustoupit, hledat kompromis, respektovat partnera nebo přizpůsobit své představy druhému, vztah začíná postupně ztrácet pevné základy a oba partneři se vzdalují. Nakonec to u části dopadá tak, že dají přednost životu bez partnera. Ve věku 21 až 39 let uvádí nezávislost jako jeden z důvodů, proč zůstávají bez vztahu, výrazná část nezadaných.
A vraťme se ještě k sociálním sítím. Přes ně se totiž dnes odehrává významná část komunikace mezi partnery i mezi lidmi, jejichž vztah teprve vzniká. Část lidí tak má problém říct si o svých citech naživo, řešit důležité věci z očí do očí a své neshody raději probírá skrze chat, nebo je neřeší vůbec. Jenže v případě zpráv hrozí, že napsaný text vyzní úplně jinak, než byl zamýšlen. Chybí tón hlasu, mimika i bezprostřední reakce druhého člověka.
Sociální sítě navíc vytvářejí i nový prostor pro nejistotu. Stále více se řeší, jak rychle jeden druhému odpovídá. Pokud je přitom člověk online, ale na zprávu dlouho nereaguje, vyvolává to ve druhém pocit, že o něj nemá zájem. Z obyčejného čekání na odpověď se tak snadno stává důvod k pochybnostem, hádce či žárlivosti. Dokonce již v průzkumu z roku 2011 téměř polovina respondentů označila sociální sítě jako něco, co narušuje partnerské vztahy.
Změna role muže i ženy ve vztahu
A nezapomínejme také na další problematiku. Proměňují se totiž role mužů a žen. Už dávno neplatí jednoduchý model, podle kterého muž především vydělává peníze a žena se stará o domácnost a děti. Drtivá většina Čechů se shoduje, že muž i žena by měli mít stejný prostor pro profesní kariéru, vzdělávání, volný čas i společenské kontakty. Nicméně stále jsou zde rozpory, a to zejména ve vedení domácnosti. Jen pro představu - 87 procent mužů je spokojeno s rozdělením domácích rolí, u žen je to pouze 67 procent. Ženy také častěji vyjadřují nespokojenost.
Dostáváme se tedy do situace, kdy se vztahy už neřídí zaběhnutými pravidly typu „tohle je ženská práce a tohle zase chlapská“. Každý pár si musí rozdělení rolí vytvořit sám. A čím méně je předem jasné, co se od muže a ženy očekává, tím více prostoru vzniká pro vyjednávání, nespokojenost a konflikty. Připočtěme k tomu již zmíněnou touhu po nezávislosti, tlak na vlastní potřeby a možné problémy s komunikací, které přinášejí sociální sítě. Výsledkem je vztah, který může být svobodnější než kdy dříve, ale zároveň také podstatně složitější na udržení. Hlavně z dlouhodobého hlediska.
A možná jsme si tím nastavili laťku až příliš vysoko. Od partnera už nechceme jen člověka, se kterým nám je dobře. Chceme někoho, kdo bude zároveň milencem, nejlepším přítelem, životní oporou, rovnocenným rodičem, bude sdílet naše hodnoty, fyzicky přitažlivý a zároveň nám poskytne dostatek blízkosti. Měl by být samostatný, ale ne příliš vzdálený. Sebevědomý, ale ne dominantní. Ambiciózní, ale zároveň ochotný přizpůsobit svůj život tomu společnému.
A pokud některá z těchto věcí nefunguje, snadno získáme pocit, že jsme si vybrali špatného člověka. Možná ale někdy není problém v partnerovi. Možná jsme jen začali od vztahu očekávat něco, co žádný člověk nedokáže dlouhodobě splnit úplně dokonale. A možná právě tady vzniká jednoduché vysvětlení: jsem sám, protože jsem ještě nepotkal „tu pravou“ nebo „toho pravého“.
Být sám je dnes jednodušší
Svobodný život je v dnešní době pro muže i ženy v mnoha ohledech pohodlnější než dříve. Vezměme si třeba vaření. Zatímco dříve v domácnostech připravovaly jídlo ve většině případů ženy a muž bez partnerky se tak musel spolehnout na vlastní kuchařské schopnosti, případně na poněkud nevalný jídelníček, dnes existuje řada jednodušších možností. Jídlo si lze nechat dovézt až domů nebo si koupit předpřipravené suroviny či hotová jídla, jejichž příprava zabere jen několik minut.
Podobně je to i s některými činnostmi, které byly dříve spojovány spíše s muži. Žena, která si například potřebuje smontovat nábytek, si dnes stolek objedná s dovozem až domů a v některých případech si rovnou připlatí za jeho sestavení. Potřeba partnera tak v řadě praktických věcí jednoduše není tak velká jako dříve.
Problematika vztahů tak společně s ekonomickou situací, nedostupným bydlením a dalšími faktory může být jedním z důvodů, proč se v Česku rodí stále méně dětí. A situace není dobrá. V roce 2025 se v tuzemsku narodilo jen 77 636 dětí, nejméně za celou dobu statistického sledování. Pokud by současná úroveň plodnosti zůstala zachována, mohlo by v budoucnu zůstat bezdětných až 38 procent žen. Letošní čísla jsou zatím ještě horší. V prvním čtvrtletí (lednu až březnu) letošního roku se narodilo 17,5 tisíce dětí, meziročně o 1,2 tisíce (šest procent) méně.
Bohužel nejde jen o to, že máme méně potenciálních rodiček. Pokles počtu narozených lze podle Terezie Štyglerové, vedoucí oddělení demografické statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ), zhruba z jedné čtvrtiny vysvětlit nižším počtem žen v reprodukčním věku. Ze tří čtvrtin za ním ale stojí nižší plodnost.
