Článek
Ještě před několika desítkami let to bylo jiné. Najít si partnera a založit rodinu patřilo k běžným životním plánům. Kdo zůstal dlouho sám, často musel vysvětlovat proč. Společnost od něj očekávala, že si někoho najde.
Od té doby se ale mnohé změnilo. Společnost se na partnerství a samostatný život dívá jinak – a to i v Česku. Podle tuzemských průzkumů totiž vztah už nutně nemusí být něco, co člověk potřebuje mít za každou cenu. Navíc podle mladších generací je hledání vhodného protějšku obtížné. To potvrzuje například výzkum agentury STEM/MARK, kde hledání vhodného partnera či partnerky považuje za obtížné 83 procent Čechů ve věku 18 až 64 let. Nejvíce si to myslí ženy ve věku 18 až 29 let - dokonce 96 procent z nich. U stejně starých mužů jde o 79 procent. V případě věkové skupiny 30 až 44 let si to myslí 88 procent žen a 80 procent mužů. A právě tyto dvě nejmladší skupiny lidí se na tuto otázku dívají nejvíce skepticky.
Je v dnešní době těžké najít vhodného partnera?
Čísla tak ukazují na zdánlivý paradox. Možností k seznámení přibývá, samotné nalezení člověka, se kterým bychom chtěli strávit celý život, ale podle lidí jednodušší není. Problém přitom nemusí spočívat jen v nedostatku příležitostí. Roli mohou hrát také stále vyšší očekávání od partnerského života, ochota dělat kompromisy, předchozí zkušenosti i skutečnost, že být single už pro řadu mladých lidí nepředstavuje životní neúspěch. To potvrzuje i další průzkum.
Projekt Současná česká rodina na Masarykově univerzitě totiž odhalil, že velká část mladých lidí není ve vztahu. „V české populaci žije přibližně 18 procent nezadaných lidí, tedy osob, které nemají partnerský vztah ve společné domácnosti ani mimo ni. Zatímco mezi muži je jich 16 procent, u žen je to 21 procent. Celkově je nejvyšší podíl nezadaných v nejmladší věkové kategorii 21 až 29 let, kde partnera či partnerku nemá 38 procent mužů a 25 procent žen,“ píše se ve výsledcích průzkumu, který se konal loni a oslovil 3,7 tisíce osob ve věku 21 až 74 let.
Mladí muži jsou častěji singl nedobrovolně
Výrazné rozdíly mezi muži a ženami se objevují u těch, kteří jsou podle vlastních slov single nedobrovolně. Zatímco mezi muži ve věku 21 až 29 let jich proti své vůli zůstává bez partnerky 21 procent a ve skupině od 30 do 39 let je to 24 procent, u žen jsou podíly výrazně nižší. Ve věku 21 až 29 let se za nedobrovolně single považuje jen pět procent z nich, mezi třicátnicemi pak 13 procent.
„I když celkový podíl nedobrovolných singles mezi nezadanými není příliš vysoký, u mužů v nejmladší věkové skupině jde o poměrně vysoké číslo. Velká skupina mladých mužů o nějaký vztah stojí, ale nenachází jej, což má významný dopad na jejich životní spokojenost,“ řekl Martin Kreidl, vedoucí projektu Současná česká rodina na Masarykově univerzitě.
Rozdíl tak není jen v tom, kdo partnera má a kdo ne. Liší se i důvod, proč lidé sami zůstávají. U části mladých mužů tak nejde o vědomou volbu ani o nezájem o vztah. Partnerku chtějí, ale nedaří se jim vhodný vztah navázat.
Ještě jsem nepotkal ‚toho pravého‘ nebo ‚tu pravou‘
Nejčastějším důvodem, proč lidé partnera nebo partnerku nemají, je podle respondentů to, že zatím nepotkali ‚toho pravého‘ nebo ‚tu pravou‘. Tento důvod uvádí 61 procent nezadaných mužů a žen. Poměrně časté jsou také obavy z citového zranění (uvádí 49 procent), touha dělat věci bez omezení (uvádí 44 procent) a špatná zkušenost z předchozích vztahů (uvádí 43 procent).
Podobné výsledky přinesl i druhý výzkum projektu Současná česká rodina z loňského roku. V něm respondenti (544 až 587 nezadaných mužů a žen) uváděli důvody, proč nejsou aktuálně ve vztahu. Právě nenalezení ‚toho pravého‘ uvedlo v kategorii 21 až 29 let 73 procent žen, u třicátnic to bylo 68 procent a u čtyřicátnic možná překvapivě 72 procent. U mužů je to o něco nižší. Ve věku 21 až 29 let si to myslí 63 procent, u třicátníků 67 procent a u čtyřicátníků „jen“ 56 procent.
Z tohoto průzkumu jsou ale zajímavá i další čísla. Například 74 procent mužů ve věku 21 až 29 let uvedlo jako jeden z důvodů, proč jsou nezadaní, to, že neumějí randit. Ženy ve stejném věku takto odpovídaly pouze ve 26 procentech. Ještě větší rozdíl to je pak v kategorii 30 až 39 let, protože neumění randit přiznává 51 procent mužů a jen osm procent žen.
Poměrně zajímavé je to i u dobrovolného rozhodnutí být nezadaný. Ve věku 21 až 29 chtějí být nezávislí více muži (57 procent), zatímco ženy ve stejné věkové kategorii tuto tezi sdílí ze 33 procent. Vše se ale mění u třicátníků, kde ženy chtějí být více nezávislé - konkrétně 45 procent z nich. U mužů je to 41 procent.
Máme na partnera příliš vysoké nároky?
Ze získaných dat se tedy nabízí otázka, zda nejsou dnešní očekávání od partnera příliš vysoká. Najít člověka, který je přitažlivý, inteligentní, spolehlivý, samostatný, empatický a zároveň sdílí podobné hodnoty a představu o budoucnosti, nemusí být jednoduché. Nejde tedy pouze o jednu konkrétní vlastnost. Problém může spočívat spíše v jejich kombinaci, které by měl jeden člověk splňovat. Takové požadavky mohou především mladší ročníky pochytit na sociálních sítích. Ty totiž často prezentují vztahy idealizovaně, podobně jako hollywoodské romantické filmy.
Bylo by ale příliš jednoduché tvrdit, že mladí lidé jsou zkrátka rozmazlení a chtějí dokonalého partnera. Výzkumy takový závěr přímo nepotvrzují. Ukazují spíše na změnu toho, co od vztahu lidé očekávají. Nestačí už někoho mít. Důležité je také to, zda spolu dokáží dobře fungovat. Jinými slovy, buď dokonalý vztah, nebo raději sám.
To nakonec potvrzuje i další výzkum STEM/MARKu, který se loni zaměřil na kvalitu partnerského vztahu. Agentura se respondentů zeptala na osm aspektů jejich partnerského života, které se týkaly například společného trávení času, zdravé výměny názorů nebo vize dalších deseti společně strávených let. Pokud dotyčný odpověděl, že všechny aspekty jsou ve vztahu splněny, měl by mít výborný vztah, v opačném případě by se jednalo o nefunkční vztah, v rozmezí mezi 5-7 body se pak jednalo o dobrý vztah.
Lidé ve věku 21 až 29 odpověděli následovně: 36 procent má výborný vztah a 49 procent žádný vztah. Zbytek, tedy 16 procent, má dobrý vztah (12 procent) nebo nefunkční vztah (čtyři procenta). Výsledky tak ukazují, že mezi mladými lidmi je velmi početná skupina těch, kteří žádný vztah nemají. Otázkou proto zůstává, zda k tomu přispívají i vysoké nároky na partnerský život. Tomu by mohl nasvědčovat další údaj z projektu Současná česká rodina. Ve stejné věkové kategorii uvedlo 48 procent mužů a 45 procent žen, že důvodem jejich nezadanosti je přílišná vybíravost.
Kvalita partnerského vztahu podle věku
Více možností, ale také více rozhodování
Do celého problému navíc vstoupily seznamovací aplikace. Ještě před několika desítkami let člověk většinou hledal partnera ve svém okolí. Ve škole, v práci, mezi přáteli nebo při společenských aktivitách. Dnes může každý během několika minut oslovit někoho, koho nikdy předtím neviděl.
Na první pohled by to mělo hledání vztahu usnadnit. Možností je přece mnohem více. Jenže právě jejich množství může celý proces také komplikovat. Člověk totiž nemusí vybírat z několika lidí, které zná. Může vybírat z desítek či stovek profilů. A vždy může mít pocit, že další možnost je jedno přejetí prstem daleko. Ve své podstatě se tak tento způsob vybírání partnera může zdát jako nakupování nábytku přes internet. Přesto tuto variantu volí podle agentury STEM/MARK 42 procent nezadaných ve věku od 30 do 44 let.
Na základě těchto dat a průzkumů pak není překvapením, že podle Českého statistického úřadu za 20 let (2005 - 2024) narostl podíl jednočlenných domácností z 23 procent na bezmála 32 procent.
Kontext složitého budování vztahů s porodností v ČR
Partnerský život přitom není oddělený od dalších důležitých životních rozhodnutí. Pokud lidé déle hledají vhodného partnera, případně dlouhodobě zůstávají sami, může se posouvat také okamžik, kdy založí rodinu. A právě v Česku je tento trend v posledních letech výrazný.
Právě zmíněná data se mohou mimo jiné zásadně podepisovat do porodnosti v České republice. V roce 2025 se v České republice narodilo 77,6 tisíce živých dětí (meziročně o osm procent méně), což je nejméně za posledních 240 let - tedy nejméně od začátku vedení těchto statistik.
Pokles porodnosti i plodnosti meziročně podle Českého statistického úřadu nastal již počtvrté v řadě. Na jednu ženu připadlo v roce 2025 v průměru 1,28 narozených dětí. Průměrný věk matek při narození 1. dítěte v roce 2025 dále vzrostl na téměř 29,2 let. Letošní čísla jsou zatím ještě horší. V prvním čtvrtletí (lednu až březnu) letošního roku se narodilo 17,5 tisíce dětí, meziročně o 1,2 tisíce (šest procent) méně. Snižování porodnosti tedy zatím pokračuje i pátým rokem. V prvním kvartálu rodily nejčastěji matky ve věku 31 či 32 let, přičemž nemuselo jít o jejich první dítě.
Najít partnera už dnes není povinnost. Založit rodinu v určitém věku také ne. Pro část lidí je to větší svoboda. Pro jiné ale začíná být problém najít protějšek, který splní jejich představy a zároveň o ně bude stát. A právě v tom může spočívat jeden z paradoxů současného seznamování.
