Článek
V posledních letech se častěji mluví o neurodiverzitě. O tom, že lidský mozek nemá jeden „správný“ typ, ale celou škálu variant. Mezi nimi zaujímá významné místo tzv. Aspergerův syndrom – dnes část spektra autismu bez mentálního postižení. A právě tady vzniká zajímavá otázka: mohl by Asperger být nejen odchylkou, ale evoluční specializací člověka?
Co kdyžby autismus nebyl „porucha“, ale větev?
Evoluce nezná pojmy jako „správně“ nebo „špatně“. Existují jen variace. Ty, které se v daném prostředí ukážou jako přínosné, se mohou rozvíjet dál. A pokud se podíváme na člověka s Aspergerem, vidíme často schopnosti, které moderní doba oceňuje:
- výjimečná koncentrace,
- systematické myšlení,
- hluboké znalosti v konkrétních oblastech,
- odolnost vůči skupinovému tlaku.
Takový mozek není „defektní“. Je jiný. A v částečně digitalizované společnosti může být dokonce adaptivnější než klasický.
Co odlišuje Aspergera od jiných forem autismu?
Je pravda, že ne všechny formy autismu jsou takto „funkční“. Některé doprovází mentální retardace, neverbálnost, neschopnost samostatné existence. Ale to neznamená, že tito lidé nemají hodnotu.
Člověk není důležitý tím, co vytváří, ale tím, že existuje, cítí a ovlivňuje okolí.
Mnohdy právě lidé s těžkým autismem promění život svých blízkých: naučí je trpělivosti, empatii, pokoře. Jsou katalyzátory změn, které posouvají společnost ke větší otevřenosti.
Asperger jako větev evoluce?
Možná tedy nejsme svědky poruchy, ale evoluční divergence. Jiný směr, který dává smysl v určitém typu společnosti: logické, technologické, analytické. Nemusí to znamenat, že všichni ostatní „mizí“ – jen že se rozšiřuje paleta možných cest.
Historie ukazuje, že odlišnost často předcházela pokroku. A možná je čas začít více naslouchat i těm, jejichž mozek funguje jinak než ten většinový.
