Článek
Velké oči a plné talíře
Ti z nás, kteří někdy zažili pobyt se stravováním tzv. all inclusive, si jistě vzpomenou na pocit, kdy nevíte co ochutnat dříve a kdy s ochutnáváním skončit. A mnozí z nás na podobných dovolených jistě zaznamenali jedince, kteří se rozhodli, že si na svůj talíř musí naložit úplně všechno. Na tom by ještě nebylo nejspíš nic špatného. Na dovolené máme asi všichni trochu uvolněný režim a jíst chvíli o trochu víc ničemu nevadí. Jenže tito jedlíci své „gurmánské“ schopnosti mnohdy přecení, a často nemalá část jejich talíře končí nedojedena a je určena k odnesení a likvidaci. Tito hosté jsou většinou přesvědčeni, že si svůj pobyt zaplatili a mohou si tak i v restauracích dělat, co chtějí. Nutno dodat, že přinejmenším v tomto případě nejsou „viníci“ jen Češi, ačkoliv přešlapů umíme způsobit opravdu hodně.
Plýtvání jídla se pomalu a jistě stává velkým tématem a mnoho hotelů a jiných ubytovacích zařízení se rozhodlo, že se zhýralým plýtvačům zatne tipec.
Pokuty a hlídači žroutů
Způsobů jak zabránit hostům v „pažravosti“, se napříč resorty zavedlo několik. Některé hotely úplně zrušily možnost stravování all inclusive a ačkoliv je to pochopitelný a vlastně nejjednodušší krok, je to rozhodně škoda. Některé hotely se rozhodly proti plýtvání bojovat pokutami za nesnědené jídlo na talíři. To je už poněkud kontroverzní krok a i mnozí odpůrci plýtvání jej odsuzují. Jako nejlepší řešení se zdá něco, co by se dalo nazvat „all inclusive na příděl“. Host si pořád může vybrat, jaké jídlo chce, ale u častěji „plýtvanějších“ pokrmů jako jsou uzeniny, sýry nebo maso stojí obsluha, a hostovi na požádání přidělí porci. Hotel je tímto řešením sice zatížen personálně, ale morální i praktické hledisko to dostatečně vyváží. Jelikož se dovolené s možností all inclusive staly v posledních letech dostupné takřka všem, přibývá počet zařízení, které mají potřebu nevhodné a rozmařilé chování svých hostů regulovat. Je k zamyšlení, zda právě zmíněná dostupnost all inclusive stravování není to, co z dříve neobvyklé a i nákladnější varianty činilo něco vzácného.
„Mámo, strč to do kabelky…“
Na závěr zmíním jeden velice častý český gastronomický přešlap. Ti zkušenější, nebo prostě jen vychovanější z nás vědí, že je velice neslušné odnášet si z restaurace jídlo na pokoj a v mnoha hotelích je to dokonce výslovně zakázáno. Přesto se občas najde někdo, kdo nabyl dojmu, že pokud si pobyt zaplatil, tak je na něm kdy a kde si jídlo sní, nebo vlastně možná ani to ne. Tento vrchol buranství je pořád často k vidění, někdy i v kombinaci s natáčením si nápoje do PET láhve a halekáním přes půl restaurace. Oproti takovému chování pak ledvinky, ponožky v sandálech nebo igelitky z Billy na pláži působí jako vrchol kultivovanosti.
Autorský článek
