Proč je velmi nepravděpodobné, že Putin sáhne po jaderných zbraních

Když v únoru minulého roku vtrhla ruská armáda na Ukrajinu a započala tzv. Speciální vojenskou operaci, mnoho analytiků, a dalo by se říct, že až většina z nich, se domnívalo, že ukrajinská armáda nebude pro tu ruskou představovat větší výzvu a její obrana se pravděpodobně brzy zhroutí. To se zejména díky západní pomoci a západním zbraním nestalo a konflikt až na pár ukrajinských i ruských ofenziv zamrzl. Ukrajinské ozbrojené složky obdržely sofistikované zbraně s technologiemi a dosahem, o kterých si dlouho mohly nechat jen zdát. Následné útoky na ruské území Ukrajina sice nekomentuje a nehlásí se k nim, ale je pravděpodobné, že za nimi stojí ukrajinské bezpečnostní a zpravodajské složky. V kontextu zamrznutí konfliktu, kdy se situace pro ruskou armádu nevyvíjí vždy zrovna dobře, několika útoků v samotném Rusku (jednoho dokonce až v Moskvě) a dočasného obsazení několika ruských příhraničních vesnic proukrajinskými bojovníky se mezi běžnými lidmi, ale i mezi státníky začíná častěji objevovat otázka, zda by Putin byl schopen sáhnout ke zbraním hromadného ničení.

V souvislosti s Ukrajinou se nejčastěji mluví o tom, že pokud by Putin nějakou takovou zbraň použil, jednalo by se o taktickou jadernou zbraň. Zjednodušeně řečeno se od té strategické liší tím, že má mnohem menší účinnost. Pokud pomineme fakt, že Rusko nemá uzákoněný preventivní úder jadernou zbraní, takže k jejímu (v rámci Ruska) legálnímu použití by teoreticky muselo být vážně ohroženo samotné Rusko, je nutné se na zbraně hromadného ničení koukat jako na prohru pro všechny zúčastněné, což Rusko nepochybně chápe. Pokud vynecháme i morální hledisko, tak útok jadernou zbraní na velení a vedení země, popř. na vysokou koncentraci vojenských jednotek, sice může dávat smysl z vojenského hlediska či v rámci odstrašení, ale tím „výhody“ této zbraně končí. Rusko aktuálně nemá příliš spojenců a i u zemí, o kterých by se dalo mluvit jako o partnerech Ruska, se dost často jedná o spojenectví z rozumu (Čína, Írán…) nebo o vazalském postavení vůči Rusku (Bělorusko). Použitím takových zbraní by Rusko riskovalo, že i země, které jej dosud tolerují, by svůj postoj mohly přehodnotit. Území, které by bylo zasaženo, by navíc bylo silně kontaminováno, a jelikož Ukrajina s Ruskem sousedí, této kontaminaci by se nevyhnulo ani samo Rusko. Z dlouhodobého hlediska by si Rusko pravděpodobně zavřelo nejedny dveře. O něco takového samozřejmě nestojí, což je viditelné i ze snahy ovlivnit veřejné mínění na Západě směrem k pomoci Ukrajině. V neposlední řadě se Putin obává i domácího veřejného mínění a je vysoce pravděpodobné, že použití podobných zbraní by mohlo vyvolat silně negativní domácí odezvu.

Je pravděpodobné, že se konflikt v brzké době zažehnat nepodaří. Téměř jisté ale je, že jako snad každý předchozí konflikt, i tento skončí u jednacího stolu a v tu chvíli se obě strany budou snažit mít co nejsilnější vyjednávací pozici. Pro Ukrajinu je teď klíčové udržet si spojence a zahraniční pomoc, Rusko se podle všeho vydalo cestou dlouhotrvajícího konfliktu, kdy doufá, že současní spojenci Ukrajiny nebudou moci pokračovat v podpoře země, buďto vlivem veřejného mínění, nebo vyčerpáním zásob. Ať už ale situace skončí jakkoliv, je nepravděpodobné, že by skončila použitím jaderných zbraní, nebo snad dokonce jadernou válkou.

Zdroj: Autorský článek