Článek
Tuhle větu pronesl nedávno herec Timothée Chalamet v rozhovoru pro magazín Vanity Fair. Byla to jen jedna z rychlých ironických poznámek, které mají dodat interview švih. Jenže tahle věta se v divadelním světě rozletěla překvapivě rychle. Sociální sítě operních domů, hudebníků i divadelních publicistů se zaplnily reakcemi – někdy pobavenými, jindy trochu dotčenými.
Takže se nabízí dobrá otázka. Stojí ještě dneska někdo o operu a balet?
Odložme na chvíli dojmy a pojďme se podívat na čísla, protože ta mluví jasně. Podle konsolidovaných dat Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) za rok 2023 má opera a balet v Česku 794 946 diváků ročně. A když projdeme výroční zprávy jednotlivých operních divadel za rok 2024 a čísla dopočítáme podle NIPOSu, vychází dokonce mírný nárůst – přibližně 840 tisíc návštěvníků.
A to není málo. Naopak. To je opravdu hodně v zemi s deseti miliony obyvatel. I když vezmeme v úvahu, že část publika budou zahraniční turisté, pořád jde o stovky tisíc lidí, kteří si každý rok koupí lístek a přijdou do divadla.
Pro představu: stadion Slavie v Edenu pojme něco přes devatenáct tisíc lidí. Osm set čtyřicet tisíc diváků je tedy zhruba 43 vyprodaných Edenů. A to se, při vší úctě k sešívaným, nepovede ani během jedné fotbalové sezony.
Opera tedy zjevně není tak úplně mrtvá. Jen se v ní – pravda – hodně umírá.
A možná je to celé jen otázka perspektivy. V době, kdy kulturní prostor zaplavují rychlé obrazy, třicetisekundové instagramové reelsy a virální klipy, působí tříhodinový – a někdy i mnohem delší, jak nám brzy připomene Parsifal se svými pěti a půl hodinami – operní večer s orchestrem, sborem a dramatem zpívaným v italštině nebo němčině skoro exoticky. Jenže právě tahle „exotika“ dokáže rok co rok zaplnit divadla od Prahy přes Brno až po Opavu.
Možná tedy není otázka, koho opera zajímá. Možná je otázka spíš: kdo si ještě nevšiml, kolik lidí na ni pořád chodí.
