Článek
Když manžel poprvé přišel s tím, že by jeho maminka potřebovala vlastní byt, Dana neměla důvod mu to rozmlouvat. Jeho rodiče už byli starší, bydleli v domě, o který se špatně starali, a menší byt v dosahu rodiny jí připadal jako rozumné řešení. Předpokládala ale, že manžel má celou věc finančně promyšlenou.
Říkal jí, že mamince pomůžou a že to nějak zvládnou. „Jenže já si pod tím představovala něco úplně jiného. Myslela jsem, že jí pomůžeme najít bydlení, případně přispějeme na kauci nebo nájem. Ne že si vezmeme hypotéku na další byt,“ popisuje Dana.
Najednou měli každý měsíc méně peněz
Manžel nakonec byt skutečně koupil. Část peněz měl našetřenou, na zbytek si vzal úvěr. Protože ale neměl dostatečný příjem na to, aby všechno pohodlně utáhl sám, začal počítat i s penězi ze společného rodinného rozpočtu. Dana se o tom dozvěděla až ve chvíli, kdy bylo prakticky rozhodnuto. „Najednou jsme měli každý měsíc o několik tisíc méně. Když jsem se ptala, jak dlouho to tak bude, řekl mi, že přece nemůžeme nechat jeho maminku na holičkách. Jenže já mám také své plány a naše děti něco stojí,“ říká.
Zpočátku se snažila situaci přijmout. Nechtěla být tou, která manželovi vyčítá pomoc vlastní matce. Jenže postupně začala zjišťovat, že výdaje na byt ovlivňují i běžný život jejich domácnosti. Odkládají opravy, méně jezdí na výlety a každou větší útratu musí předem řešit.
Nemůže mu vůbec nic říct
Nejvíc jí vadí, že se o tak zásadním rozhodnutí nemohla skutečně podílet. Byt je napsaný na manžela a jeho matka v něm bydlí bez placení nájmu. Dana přitom každý měsíc přispívá na splátky, aniž by měla pocit, že jde o jejich společnou investici.
Když řekne, že už by chtěla, abychpeníze dávali raději na vlastní bydlení nebo na děti, manžel se urazí. „Tvrdí, že jeho maminka by nám nikdy neodmítla pomoct, kdybychom něco potřebovali. Jenže já nechci jednou prosit o laskavost za peníze, které jsme do jejího bytu vložili,“ vysvětluje.
Manželství to nemusí vydržet
Manžel má podle ní pocit, že dělá správnou věc a že by mu za to měla být vděčná. O tom, že by byt pronajal nebo začal splácet větší část úvěru ze svého, se ale bavit nechce. Dana tak stojí před otázkou, jak dlouho může rodinný rozpočet nést náklady na bydlení, které sama nevyužívá a o jehož pořízení nerozhodovala.
Nechce manželovi bránit, aby se o matku postaral. Potřebovala by ale, aby uznal, že pomoc rodičům nemůže automaticky znamenat, že se kvůli tomu omezí vlastní rodina. Pokud si to její partner neuvědomí, jejich manželství by mohlo dostat pořádnou ránu, ze které už by se možná nemuselo vzpamatovat.
Zdroj: autorský článek
