Článek
Jizva, která křičí
Pípne telefon. „Promiň, dnes to nedám.“ Pro svět je to věta. Pro tebe je to spoušť. V té vteřině se neprobudí dospělá žena, která chápe únavu. Tvoje reakce není smutek. Je to panika. Čistá, ledová hrůza. Zavřeš oči a nevidíš tvář muže, který ti tu zprávu poslal – muže, který má kruhy pod očima z práce a náročného života. Vidíš tvář toho druhého. Toho, který se ti smál, když jsi plakala. A tak, v panické hrůze, že se historie opakuje, vezmeš nůž a bodneš do tmy. „Fajn. Tak si vyměňme věci. Nemá to cenu.“ Zasahuješ cíl. Ale když rozsvítíš světlo, na zemi neleží ten starý nepřítel. Stojí tam ten nový, zmatený chlap, který drží v ruce tvoji oblíbenou čokoládu a nechápe, proč na něj míříš zbraní, když on jen potřeboval jeden večer na vydechnutí.
1. ILUZIONISTA: Muž, který z tebe udělal hračku
Nebylo to nedorozumění. Byla to krutost. Pět, deset, patnáct let. Roky ti dával naději jen proto, aby ti ji mohl zase vzít. Byl mistrem manipulace a slibů, které byly lehké jako dým z jeho cigarety. Byl okouzlující. Bral tě mezi lidi, dělal z tebe hvězdu večírků. Ale jeho láska měla podmínku: Musí to být pohodlné.
Když potřebovala odvoz, protože byla nemocná, on „zrovna nemohl“, protože dopíjel pivo s kamarády. Když chtěla, aby s ní strávil víkend, on „potřeboval prostor“. Vytvořil pro ni klec z naděje. Naučil ji, že být milována znamená čekat. Čekat, až vystřízliví. Čekat, až si udělá čas. Čekat, až dospěje.
Když jsi chtěla odejít, napsal: „Jsi boží, miluju tě.“ Ne proto, že by to cítil. Ale proto, že potřeboval, abys zůstala na poličce, dokud se mu to bude hodit.
A když ses jednoho dne konečně postavila a řekla: „Buď všechno, nebo nic“, on se usmál tím svým chlapeckým úsměvem a řekl: „Pardon, že jsem tě roky udržoval v situationshipu.“ A odešel. Bez boje. Bez ohlédnutí.
Zanechal po sobě ženu, která je přesvědčená, že jakmile po někom něco chce, on zmizí. Nebyla to láska. Byl to parazitismus. Vyždímal z tebe důvěru, čas a energii. Naučil tě, že slova nemají žádnou váhu. Že „mám tě rád“ je jen zbraň. Že slib je jen způsob, jak získat čas. Když odešel (nebo když jsi ho konečně vyhodila), nezůstalo po něm prázdno. Zůstalo po něm spáleniště. Přesvědčil tě o tom nejhorším: Že si nezasloužíš pravdu. Že nestojíš za nic. Že nejsi důležitá a nezasloužíš si být milována.
2. NĚMÝ STAVITEL: Muž, který neumí lhát
A do toho spáleniště vstoupil on. Je to chaotik. Bordelář. Když otevře pusu, říká věci, které tě děsí: „Jsem složitý.“ , „Nemohli bychom spolu žít“ Slyšíš ta slova a tvé trauma křičí: „Zase! Další hráč! Další, kdo si chce jen užít a odkopnout tě!“ Slova Iluzionisty. Ale jeho činy? Jeho činy křičí něco, co ona nikdy nezažila. Podívej se na to, co tenhle chlap dělá.
- Když jsi byla v úzkých a neměla peníze. Iluzionista by ti napsal smutného smajlíka. Stavitel ti během minuty poslal peníze. Bez otázek.
- Když jsi v noci uvízla na nádraží, Iluzionista by tě nechal jet taxíkem, protože by dal přednost svému pohodlí. Stavitel vstal a jel pro tebe, i když padal únavou.
- Iluzionista tě k sobě doopravdy nikdy nepustil. Stavitel ti dal plný přístup. Pustil tě do svého života.
Jeho „nechci vztah“ není krutá hra. Chce tě chránit, i když to neumí pojmenovat. Ale na rozdíl od Iluzionisty tě nechce využít.
3. ŽENA S CEJCHEM: Proč je tak těžké uvěřit
Problém není v tom, že bys milovala minulost. Problém je, že jí věříš víc než přítomnosti. Iluzionista ti do mozku vypálil rovnici: Slib = Lež. Změna plánu = Nestojíš mi za to.
Když Stavitel řekne „Promiň, nestíhám“, ty v tom nevidíš únavu z práce. Vidíš v tom Iluzionistův výsměch. Vidíš v tom důkaz, že jsi zase „jen hračka“. A tak preventivně zaútočíš. Chceš to ukončit dřív, než to stihne udělat on. Protože podruhé už bys ten pocit „být hračkou“ nepřežila.
Ale podívej se na něj. Tenhle muž si s tebou nehraje. Hráči nepůjčují peníze. Hráči pro tebe v noci nejezdí. Hráči se netulí celou noc bez sexu. Tenhle muž je reálný. Je nedokonalý, ale je čestný.
Katarze: Zahoď scénář, který znáš
Musíš udělat tu nejtěžší věc. Musíš přestat číst Stavitele podle slovníku, který napsal Iluzionista. Iluzionista byl bezcitný. Stavitel je jen přepracovaný. To je ten rozdíl.
Máš právo se bát. Ale nemáš právo trestat Stavitele za to, že Iluzionista byl zrůda. Dej mu šanci ti dokázat, že existují muži, kteří když řeknou „přijedu“, tak přijedou. Možná pozdě, možná s nadáváním na dopravu, ale přijedou. Protože tě chtějí vidět, ne využít. Uvěř tomu, co vidíš (činy), ne tomu, co ti šeptá tvůj strach. Protože ten strach ti pravděpodobně lže.
ZRCADLO LYSSY NOX (Otázky na tělo):
- Bojíš se, že tě tento muž opustí, nebo se bojíš, že budeš muset přiznat, že jsi roky věřila někomu, kdo za to nestál, zatímco teď máš někoho, kdo za to stojí, a ty se ho bojíš?
- Dokážeš rozlišit mezi mužem, který si hraje (Iluzionista) a mužem, který bojuje o přežití a chce tě u toho mít (Stavitel)?
- Jsi ochotná zahodit svou hrdost („už se nenechám nachytat“) výměnou za možnost být konečně milována někým, kdo to myslí vážně, i když to neumí říct?
