Článek
Je Štědrý večer, 22:00. Děti konečně spí (poté, co hodinu ječely z přemíry cukru a emocí). Nádobí je v myčce. Papíry jsou v koši. Vy sedíte na gauči, díváte se na stromeček a cítíte, že nemáte sílu ani dojít do koupelny. Vaše tělo je jeden velký uzel stresu z posledních tří týdnů maratonu zvaného „Vytvoř dokonalé Vánoce“.
A pak to přijde. Váš partner se k vám přisune, položí vám ruku na stehno a významně se podívá směrem k ložnici. Ve vzduchu visí nevyřčená věta: „Tak a teď tu romantickou tečku.“ A ve vás v tu chvíli něco umře. Místo vzrušení cítíte jen další položku na seznamu úkolů. Položku, kterou musíte „odbavit“, aby byl obraz šťastné rodinky kompletní.
Vítejte v realitě vánočního sexu. Ve světě, kde se intimita stává povinnou jízdou a orgasmus je jen dárkem z donucení.
Když je Ježíšek vyhořelý (Emoční daň Vánoc)
Pojďme si přiznat barvu. Kdo dělá Vánoce? Ve většině rodin (i těch moderních) leží 90 % logistické a emoční zátěže na ženě. Dárky, cukroví, výzdoba, nákupy, koordinace příbuzných, balení… to vše je vaše druhá směna. Do Štědrého dne vstupujete ve stavu klinického vyhoření. Vaše tělo není chrám rozkoše, je to sklad toxického odpadu jménem kortizol.
Když po vás v tomto stavu partner chce sex, necítíte se žádoucí. Cítíte se, jako by po vás chtěl, abyste po uběhnutí maratonu ještě zatančila Labutí jezero. Jeho dotek není pozvánkou k slasti, je to další požadavek na váš už tak vyčerpaný systém. A vaše „ne“ (nebo vaše pasivní "ano") pak vede k tichému dusnu, které otráví zbytek svátků.
Orgasmus podle scénáře
Problém není jen únava. Problém je očekávání. Média nám vtloukla do hlavy, že Vánoce jsou časem magie, lásky a sblížení. Máme pocit, že pokud se na Štědrý večer vášnivě nepomilujeme u plápolajícího krbu (který nemáme), tak jsme jako pár selhali.
Sex se stává performancí. Není to o tom, co cítíte, ale o tom, co byste měla cítit. Snažíte se vybičovat k nějaké vášni, zatímco vám v břiše leží tuna bramborového salátu a v hlavě vám běží seznam toho, co jste zapomněla koupit tchýni. Výsledkem je křečovitá, mechanická soulož, po které se oba cítíte prázdnější než před ní. Je to sex pro Instagram, ne pro duši.
Transakční Vánoce
A pak je tu ten nejtemnější aspekt. Nevědomá transakce. Ženy často používají svou vánoční oběť („Podívej, jak jsem se pro rodinu sedřela“) jako páku na validaci. Očekávají, že partner jejich úsilí ocení – a v mužském jazyce je oceněním často sex. Naopak muži, kteří se celý rok snažili (nebo si to myslí), očekávají vánoční sex jako „prémii“ na konci roku.
Vzniká toxický obchod: „Já jsem zařídila dokonalé Vánoce, tak mi teď dokaž, že mě miluješ.“ vs. „Byl jsem hodný, koupil jsem ti ten drahý parfém, tak teď očekávám protislužbu.“ Když se sex stane účtenkou za dárky, veškerá magie zmizí. Zůstane jen pocit dluhu a povinnosti.
Nejlepší dárek? Dejte si pokoj
Pokud chcete zachránit Vánoce (a svůj vztah), musíte udělat radikální krok. Zrušte povinný sex. Dejte si navzájem ten nejcennější dárek: Povolení být nedokonalí a unavení.
Opravdová intimita na Štědrý večer může vypadat tak, že si vlezete do postele v těch nejošklivějších pyžamech, sníte zbytek cukroví, řeknete si, jak jste rádi, že už je to za vámi, a usnete u pohádky. Bez tlaku. Bez výkonu. A ta vášeň? Ta se možná vrátí 27. prosince, až odjedou příbuzní, vy se poprvé po měsíci vyspíte a najednou uvidíte ve svém partnerovi zase muže, ne jen dalšího strávníka u štědrovečerní tabule.
Otázky k zamyšlení:
- Je pro vás vánoční sex upřímnou touhou, nebo jen třešničkou na dortu dokonalého večera, kterou musíte zvládnout?
- Cítíte vůči partnerovi zášť, že on má na sex energii, zatímco vy jste padla vyčerpáním z příprav?
- Stalo se vám, že jste se milovali jen proto, že je Štědrý večer, a bylo to to nejsmutnější milování v roce?
- Dokážete si představit, že byste partnerovi řekla: „Miluju tě, ale nejlepší dárek, co mi teď můžeš dát, je nechat mě spát“?
