Článek
Stačí jedna nevinná otázka: „Dáš si pizzu s ananasem?“ A u stolu se mohou během několika sekund vytvořit dva nesmiřitelné tábory.
Pro jedny je kombinace sladkého ananasu, slané šunky, rajčat a sýra naprosto geniální. Pro druhé je představa teplého ovoce na pizze téměř urážkou italské kuchyně. A právě Italové bývají v podobných debatách často zmiňováni jako národ, před kterým je snad lepší objednávku Hawaii ani nevyslovovat.
Jenže skutečný příběh této pizzy je ještě podivnější. Nevymyslel ji Ital. Nevznikla na Havaji. A její autor pocházel z Řecka.
Za všechno může jedna plechovka ananasu
Příběh nás zavede do kanadského města Chatham v provincii Ontario. Právě tady provozoval řecký přistěhovalec Sam Panopoulos se svými bratry restauraci Satellite.
Psal se rok 1962 a pizza tehdy v Kanadě zdaleka neměla takovou pozici jako dnes. Běžně se na ni dávaly například houby, slanina nebo pepperoni. Panopoulos ale rád experimentoval.
V restauraci připravovali také jídla inspirovaná čínskou kuchyní a kombinace sladkých a slaných chutí pro něj nebyla ničím neznámým. A tak jednoho dne otevřel plechovku ananasu a kousky ovoce jednoduše přidal na pizzu.
Z dnešního pohledu to možná nezní revolučně. V roce 1962 to ale byl poměrně odvážný experiment.
První reakce zákazníků navíc nebyly právě nadšené. Některým připadala kombinace podivná. Postupně si však sladkokyselá chuť ananasu se slanou šunkou našla své příznivce a pizza se začala šířit dál.
A proč vlastně „Hawaii“?
Tady přichází další překvapení.
Název podle rozšířené verze příběhu nevznikl proto, že by recept měl nějakou přímou spojitost s havajskou kuchyní. Jméno mělo souviset s označením ananasu, který Panopoulos použil. Samotná restaurace Satellite dnes uvádí, že šlo o ananas značky Hawaiian Pineapple Company.
Havaj tak poskytla pizze především exoticky znějící jméno.
Dokonce ani samotní Havajci nemusí považovat šunku s ananasem za něco, co reprezentuje jejich kuchyni. Havajský šéfkuchař Alan Wong například upozorňoval, že představa ananasu na pizze jako typicky havajského jídla vytváří velmi zkreslený obrázek skutečné místní gastronomie.
Máme tedy pizzu pojmenovanou po Havaji, kterou vytvořil Řek žijící v Kanadě na základě inspirace sladko-slanými kombinacemi známými mimo jiné z čínské kuchyně.
A přesto je dnes jednou z nejznámějších pizz světa.
Je v Itálii ananas na pizze opravdu „zakázaný“?
Samozřejmě ne. Žádný italský zákon ananas na pizze nezakazuje a tvrzení, že by šlo o nějaký skutečný zákaz, je spíš součástí internetového folkloru.
Má to ale reálný kulturní základ.
Pizza má především v Neapoli mimořádně silnou tradici. Existují dokonce přesně stanovená pravidla, podle kterých se připravuje pravá neapolská pizza. Associazione Verace Pizza Napoletana chrání tradiční způsob její výroby, od těsta přes jeho zpracování až po suroviny a pečení.
Když tedy někdo vezme pokrm, který je součástí italské kulturní identity, a položí na něj sladký konzervovaný ananas, pro tradicionalistu to může působit podobně, jako kdyby někdo začal svíčkovou vylepšovat mangem.
Jíst se to samozřejmě dá. Jen tomu část lidí nebude chtít říkat tradiční verze daného jídla.
Proč ananas lidi tolik rozčiluje?
Zajímavé je, že z čistě chuťového hlediska není spojení ananasu a šunky vůbec nelogické.
Ananas přináší sladkost a kyselost, zatímco šunka s mozzarellou slanost a tuk. Právě kontrast sladké a slané chuti používají kuchyně po celém světě. Ostatně přesně tento princip inspiroval i samotného Panopoulose.
Problém je spíš v očekávání.
Pizza je pro mnoho lidí slané jídlo a výrazně sladké ovoce na ní působí rušivě. Konzervovaný ananas navíc obsahuje hodně tekutiny a při špatné přípravě může pustit vodu do sýra a těsta. Výsledkem pak není příjemný kontrast chutí, ale mokrá pizza se sladkou šťávou.
A pak je tu ještě jedna věc: identita.
U tradičních jídel totiž často neposuzujeme pouze to, zda nám chutnají. Řešíme také, jak by podle nás „měla“ vypadat.
Z obyčejného experimentu vznikla světová hádka
Sam Panopoulos pravděpodobně netušil, jakou lavinu svou plechovkou ananasu spustí. Z experimentu v malé kanadské restauraci vznikla pizza známá prakticky po celém světě a zároveň jeden z největších gastronomických sporů moderní doby.
Dokonce i samotná restaurace Satellite v Chathamu se dnes ke svému dědictví hrdě hlásí a označuje se za místo, kde se v roce 1962 havajská pizza zrodila.
Možná je ale právě její kontroverznost důvodem, proč přežila více než šedesát let.
Margherita nikoho nepřekvapí. Hawaii ano.
Jedni ji objednávají při každé návštěvě pizzerie, druzí tvrdí, že ananas nemá na pizze co dělat. A pokaždé, když se tato debata znovu rozjede, vlastně pokračuje experiment jednoho řeckého restauratéra, který před desítkami let v Kanadě otevřel plechovku ananasu a napadlo ho udělat něco, co tehdy skoro nikdo nedělal.
Ať už ji milujeme, nebo nenávidíme, jedno jí upřít nelze: málokterá pizza dokázala vyvolat tolik emocí jako ta, která paradoxně nemá s Havají skoro nic společného.
Zdroje
https://www.satelliterestaurant.ca/our-history
https://www.canadashistory.ca/explore/arts-culture-society/profane-pizza
https://www.pizzanapoletana.org/it/ricetta_pizza_napoletana
https://www.hawaiimagazine.com/so-whats-the-deal-with-hawaiian-pizza/
