Článek
Na Krétu jsem vždycky pohlížela jako na typickou letní destinaci. Místo, kam se létá v červenci a srpnu za sluncem, koupáním a řeckými večery. Teprve září mi ukázalo, že možná právě konec sezony je pro návštěvu ostrova mnohem příjemnější.
Léto tady totiž rozhodně nekončí prvním zářijovým dnem. Naopak. Moře je po celém létě krásně prohřáté, přes den je stále dost teplo na plavky a večer můžete sedět venku dlouho do noci. Jen už člověk nemá pocit, že se musí před sluncem schovávat.
A hlavně – všechno je tak nějak klidnější.
Ráno začíná v pekárně
Jedna z věcí, které mám na Řecku nejraději, jsou rána. Ne hotelová snídaně s bufetem, kde se potkají všichni hosté najednou, ale obyčejná místní pekárna.
Dveře se pořád otevírají, někdo si bere kávu s sebou, jiný několik kusů pečiva pro celou rodinu. Ve vitríně jsou sýrové a špenátové pity, sladké pečivo, sušenky a další věci, jejichž názvy často ani neznám.
Objednat si něco, co právě vytáhli z trouby, sednout si venku a pozorovat probouzející se městečko je pro mě mnohem větší dovolenkový luxus než obrovský hotelový bufet.
A potom samozřejmě přijde káva.
Ledové frappé, pomalu upíjené ve stínu, zatímco teplota začíná stoupat. Nebo čerstvě vymačkaný pomerančový fresh, který chutná úplně jinak než džus z krabice. Nikam není potřeba spěchat.
Pláž, na které nemusíte bojovat o místo
V létě dokáže být Kréta hodně rušná. Slavná místa jsou plná lidí, parkoviště praskají ve švech a na nejznámějších plážích rozhodně nejste sami.
V září se ale atmosféra začíná měnit.
Neznamená to, že budete mít Elafonisi nebo Balos jen pro sebe. To by byla na jednom z nejnavštěvovanějších řeckých ostrovů naivní představa. Stačí ale odjet na méně známou pláž, případně přijet ráno, a rozdíl oproti vrcholnému létu je znát.
Najednou máte kolem sebe prostor.
Několik slunečníků, pár rodin, dvojice pod vlastními deštníky. Žádný pocit, že musíte přijít v osm ráno, abyste našli místo na ručník.
A přitom moře bývá v září nádherně teplé. Právě to je na zářijové Krétě možná nejlepší. Vzduch už není tak úmorný jako během největších letních veder, ale voda si teplo z předchozích měsíců stále drží.
Poledne už není boj o přežití
Kdo někdy v červenci vyrazil na výlet po Krétě, ví, že některé nápady vypadají ráno skvěle a kolem poledne už podstatně hůř.
Rozpálené uličky, archeologické areály téměř bez stínu, cesta do kopce a slunce přímo nad hlavou dokážou člověka rychle přesvědčit, že měl raději zůstat u moře.
V září jsou výlety příjemnější.
Pořád je léto, pořád potřebujete opalovací krém, klobouk a dostatek vody, ale ostrov se dá mnohem lépe poznávat i jinak než zpod slunečníku.
A právě Kréta je podle mě škoda na dovolenou strávenou pouze u hotelového bazénu.
Stačí půjčit auto a vyrazit
Na Krétě mě baví, jak rychle se krajina mění.
Ráno můžete být u moře a o chvíli později projíždět horami. Silnice se vine mezi olivovníky, objevují se malé vesnice a najednou máte pocit, že jste od turistických letovisek stovky kilometrů.
Právě v září mě takové výlety baví nejvíc.
Jednou zamířit k některé ze známých pláží, podruhé do horské vesničky. Zastavit u taverny, která nevypadá nijak výjimečně, a nakonec tam sníst jedno z nejlepších jídel celé dovolené.
Jindy není potřeba mít cíl vůbec. Prostě odbočit ze silnice, protože někde v dálce zahlédnete kostelík, výhled na moře nebo ceduli k pláži, o které jste předtím nikdy neslyšeli.
Kréta je na podobné cestování jako stvořená.
Odpoledne zpátky k moři
Po výletě se člověk vrací na pláž právě ve chvíli, kdy ji někteří začínají opouštět.
Slunce už není tak ostré, voda je stále teplá a světlo dostává měkčí barvu. Tohle je část dne, kterou mám u moře asi nejraději.
Dát si frappé, sundat sandály a zůstat až do chvíle, kdy slunce začne klesat.
Možná právě tehdy si člověk nejvíc uvědomí rozdíl mezi červencovou a zářijovou dovolenou. Nemám potřebu stihnout co nejvíc. Nikdo mě netlačí. Ostrov působí klidněji a já s ním.
září na Krétě
Večer patří tavernám
A potom přichází moje oblíbená část řeckého dne.
Taverna, venkovní stoly a objednávka několika jídel doprostřed, aby mohl každý ochutnat všechno. Tzatziki, salát, grilované maso nebo ryba, hranolky, pečivo a něco místního, co nám doporučí obsluha.
V září jsou večery stále dost teplé na to, aby člověk seděl venku. V turistických oblastech fungují restaurace, bary i obchody dál, ale atmosféra už bývá uvolněnější než uprostřed prázdnin.
Některé večery ani není potřeba nic plánovat. Jen se projít kolem moře, koupit si zmrzlinu a pozorovat, jak se promenáda pomalu plní lidmi.
Má zářijová Kréta nějaký háček?
Samozřejmě.
Září už není červenec a počasí nelze objednat společně s letenkou. Zejména s postupujícím měsícem se může objevit déšť, vítr nebo zatažený den. Kréta je navíc velký a hornatý ostrov a počasí se může mezi jednotlivými oblastmi lišit.
Také bych nečekala úplně prázdný ostrov. Kréta je populární i v září a nejznámější atrakce budou mít návštěvníky stále.
Jenže právě kombinace stále letního počasí a o něco menšího turistického náporu je důvod, proč bych si září vybrala znovu.
Když si chcete léto ještě o chvíli prodloužit
Na zářijové Krétě se mi nejvíc líbí obyčejné věci.
Ráno vůně pekárny. Teplá pita zabalená v papíru. Čerstvý pomerančový džus. Ledové frappé, na jehož sklenici se okamžitě začnou tvořit kapky vody.
Silnice mezi olivovníky.
Rozpálený písek pod nohama, ale už ne tak rozpálený, že po něm musíte utíkat. Teplé moře. Poloprázdná pláž v pozdním odpoledni. Večeře venku a večer, kdy stále nepotřebujete bundu.
Zatímco doma už člověk začíná přemýšlet, jestli ráno vytáhnout mikinu, tady pořád chodí v sandálech a řeší maximálně to, na kterou pláž pojede zítra.
A možná právě proto mám pocit, že září Krétě sluší víc než hlavní sezona.
Není opuštěná ani ospalá. Pořád je živá, teplá a letní.
Jen už nikam nespěchá.
