Článek
Pamatujete si na dobu, kdy měl skoro každý druhý člověk na zahradě sud s vodou?
V zimě se sociální sítě plnily fotografiemi lidí sedících v zamrzlých rybnících, influenceři začínali den ledovou sprchou a kdo se neotužoval, jako by snad ani pořádně nepracoval na svém zdraví.
Jednou z hlavních tváří tohoto boomu byl Nizozemec Wim Hof přezdívaný Iceman. Jeho metoda spojovala chlad, specifické dýchání a práci s myslí. Postupně kolem ní vyrostl celý byznys s kurzy, instruktory a pobyty.
Jenže zatímco před několika lety působilo otužování téměř jako univerzální recept na pevnou imunitu, psychickou odolnost a zdravější tělo, dnes je kolem něj přece jen o něco větší ticho.
Kam se poděl Wim Hof? A především – není každodenní dobrovolné mrznutí nakonec trochu přeceňované?
Wim Hof nezmizel. Jen už není všude
První překvapení je, že Wim Hof nikam nezmizel.
Jeho metoda dál funguje, pořádají se kurzy a oficiální stránky Wim Hof Method byly aktivní i v roce 2026. V září například zveřejňovaly nové texty o působení chladu na stres nebo o tom, zda záleží na denní době, kdy člověk do ledové vody vleze.
Z veřejného prostoru ale Hof přece jen částečně ustoupil.
V roce 2024 navíc jeho pověst zasáhla vážná kontroverze. Nizozemský deník de Volkskrant zveřejnil obvinění jeho bývalé partnerky týkající se domácího násilí. Hof obvinění odmítl a podnikl proti listu právní kroky. Kvůli závažnosti zveřejněných tvrzení byla pozastavena také příprava životopisného filmu, v němž ho měl ztvárnit Joseph Fiennes.
To však nic nemění na tom, že fenomén, který pomohl rozjet, přežil svého nejznámějšího propagátora.
Studené sprchy, ledové vany a cold plunge jsou pořád populární. Jen už se na ně začínáme dívat střízlivěji.
Původní výzkum byl opravdu zajímavý
Bylo by nespravedlivé tvrdit, že Wim Hof postavil svou slávu pouze na marketingu.
Velkou pozornost vzbudila už studie publikovaná v roce 2014. Výzkumníci tehdy sledovali 24 zdravých mužů. Polovina prošla tréninkem zahrnujícím meditaci, dechová cvičení a vystavování chladu.
Následně vědci účastníkům podali bakteriální endotoxin vyvolávající kontrolovanou imunitní reakci.
U trénované skupiny zjistili vyšší hladiny adrenalinu, rychlejší zvýšení protizánětlivého interleukinu 10 a nižší hladiny některých prozánětlivých mediátorů. Účastníci také uváděli méně příznaků podobných chřipce.
To byl fascinující výsledek.
Jenže měl jeden háček, na který se v populárních článcích občas zapomínalo. Výzkum netestoval samotné sezení v ledové vodě. Šlo o kombinaci chladu, dýchání a meditace.
A z malé experimentální studie rozhodně nešlo vyvodit, že studená sprcha každé ráno zabrání běžným nemocem.
Co říká věda dnes?
V roce 2024 vyšel systematický přehled studií zaměřených přímo na Wim Hofovu metodu. Autoři našli pouze devět vhodných prací představujících osm samostatných studií.
Výsledky označili za slibné zejména v souvislosti s ovlivněním zánětlivé reakce. Současně ale upozornili na nedostatek kvalitních důkazů a vysoké riziko zkreslení u většiny hodnocených studií.
Ještě zajímavější obrázek přinesla rozsáhlejší metaanalýza z roku 2025 zaměřená obecně na ponořování do studené vody.
Zahrnula 11 studií a celkem 3 177 lidí.
A výsledky rozhodně nebyly reklamou na zázračnou ledovou vanu.
Výzkumníci například nenašli přesvědčivý okamžitý pozitivní vliv na imunitní funkce. Krátce po ponoření se navíc některé ukazatele zánětlivé reakce zvýšily, což je vzhledem k akutnímu stresu způsobenému chladem pochopitelné.
Objevily se ale i možné přínosy. Dvanáct hodin po ponoření bylo zaznamenáno snížení stresu a některé práce naznačovaly zlepšení kvality spánku či života.
Problém je, že studie používaly velmi rozdílné postupy a dlouhodobých kvalitních experimentů máme stále málo.
Jinými slovy: něco se v těle skutečně děje. Jen zatím nemáme dost důkazů pro řadu velkých tvrzení, která otužovací boom provázela.
Ledová vana po posilování? Tady může být problém
Ještě zajímavější je pohled sportovní vědy.
Studená voda totiž může pomoci při krátkodobé regeneraci po náročném výkonu. Právě proto ji dlouho využívají profesionální sportovci.
Jenže regenerace a budování svalů nejsou totéž.
Metaanalýza zaměřená na silový trénink zjistila, že pravidelné používání studené vody bezprostředně po posilování může za určitých podmínek tlumit nárůst síly.
Nejnovější souhrn 15 systematických přehledů zveřejněný v roce 2026 pak ukazuje mnohem praktičtější pohled: studená voda může mít své místo při krátkodobé regeneraci a obnově výkonu, ale není automaticky výhodná pro dlouhodobé tréninkové adaptace.
Takže člověk, který po každé návštěvě posilovny poslušně vleze do ledové vany v přesvědčení, že tím urychluje budování svalů, si nemusí dělat takovou službu, jakou očekává.
Otužování není přežitek. Přežitkem může být představa, že léčí skoro všechno
Možná jsme se jen dostali do normálnější fáze.
Nejdříve přišlo nadšení. Potom ledové sudy, kurzy, influenceři a seznamy desítek údajných zdravotních benefitů. A nyní přichází vystřízlivění.
Studená voda je pro lidské tělo silný podnět. Aktivuje stresovou reakci a řada lidí po ní subjektivně pociťuje příval energie, lepší náladu nebo pocit, že překonali sami sebe.
Pokud někomu ranní studená sprcha dělá dobře, není důvod mu ji brát.
Jen už asi není potřeba očekávat, že několik minut v ledové vodě automaticky posílí imunitu, ochrání před nemocemi, odstraní zánět, zrychlí metabolismus a současně vyřeší psychickou nepohodu.
Současná věda je mnohem méně efektní než fotografie člověka sedícího mezi kusy ledu.
Říká v podstatě toto: některé účinky jsou zajímavé a stojí za další výzkum. Některé mohou být prakticky využitelné. U mnoha dalších ale důkazy zatím nestačí.
A možná je to pro otužování vlastně dobrá zpráva.
Nemusí být zázračným biohackem, aby člověku dávalo smysl. Pro někoho může být příjemným rituálem, tréninkem zvládání nepohodlí nebo jednoduše způsobem, jak se ráno probrat.
Jen obyčejná studená sprcha zní na sociálních sítích podstatně méně vzrušujícím způsobem než recept na dlouhověkost.
Zdroje
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0286933
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0317615
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24799686/
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35068365/
https://link.springer.com/article/10.1186/s40798-026-01116-8
