Článek
Na první pohled působí záběry z bezpečnostní kamery skoro neuvěřitelně. Drobná seniorka přistoupí k vysoké kovové bráně, chytí se ozdobných prvků a začne šplhat. Během několika okamžiků se dostane až nahoru, přehoupne nohy na druhou stranu a bezpečně seskočí na zem. Potom jednoduše odejde.
Ženě je 92 let. Brána měří přibližně 2,15 metru a celý manévr jí zabral pouhých 24 sekund.
Video z čínského města Jen-tchaj v provincii Šan-tung se v červenci 2024 rychle rozšířilo po sociálních sítích. Lidé obdivovali její kondici, vtipkovali o tom, že by podobný výkon sami nezvládli, a někteří ji přirovnávali k profesionální sportovkyni.
Jenže za pozoruhodným výkonem se skrývá mnohem vážnější příběh. Žena podle vedení zařízení trpí Alzheimerovou nemocí v pokročilém stadiu.
Ve 92 letech zvládla něco, na co by si mnozí netroufli
Podle ředitele domova seniorů měla žena k lezení blízko už v mládí. Pracovala v horských oblastech, kde se věnovala pěstování ovocných stromů. Pohyb v náročném terénu tak býval přirozenou součástí jejího života.
Právě její minulost může částečně vysvětlovat, proč si i v tak vysokém věku zachovala neobvyklou obratnost.
Po útěku začali zaměstnanci zařízení seniorku hledat. Do pátrání se podle médií zapojilo několik pracovníků a čtyři vozidla. Přibližně po 25 minutách ji našli nedaleko domova. Naštěstí byla nezraněná.
Vedení zařízení následně oznámilo, že zpřísní dohled, aby se podobná situace neopakovala.
Při sledování videa jsem si ale uvědomila jednu věc. Zatímco internet obdivuje fyzickou kondici této ženy, pro její pečovatele muselo jít o mimořádně stresující chvíle. Nikdo totiž nemohl vědět, kam zamíří a zda se dokáže bezpečně vrátit.
Člověk s Alzheimerem může odejít z domova, ve kterém žije desítky let
Alzheimerova nemoc bývá nejčastěji spojována se zapomínáním. Člověk si nemůže vybavit, kam položil klíče, zapomene jméno souseda nebo opakuje stejnou otázku.
Jenže postupující onemocnění může zásadně ovlivnit také orientaci, úsudek, chování a vnímání okolního světa.
Člověk, který celý život bydlel ve stejném domě, najednou nemusí poznávat vlastní ulici. Může vyrazit na nákup a zapomenout cestu zpátky. Nebo se začne dožadovat návratu domů, přestože sedí ve svém obývacím pokoji.
Pro rodinu patří podobné okamžiky k těm nejtěžším.
Představte si, že vaše maminka večer oznámí, že musí odejít, protože na ni doma čekají rodiče. Jenže její rodiče už desítky let nežijí. V její představě ale mohou být stále živí a ona může být přesvědčená, že se musí vrátit.
Vysvětlování, že je jí osmdesát let a její rodiče dávno zemřeli, nemusí pomoci. Naopak může vyvolat další úzkost, smutek nebo vztek.
Podle americké Alzheimer's Association se alespoň jednou zatoulá přibližně šest z deseti lidí žijících s demencí. U některých se podobné situace opakují.
A nejde pouze o pacienty v pokročilém stadiu. Problémy s orientací se mohou objevit i relativně brzy.
Život s Alzheimerem znamená být neustále ve střehu
Když se řekne péče o nemocného rodiče, většina lidí si představí pomoc s nákupy, vařením, hygienou nebo návštěvami lékaře.
U Alzheimerovy nemoci ale často přibývá něco, na co se člověk nedokáže předem připravit. Neustálá potřeba dohledu.
Rodina musí řešit, zda nemocný nezapomněl vypnout sporák, neodešel z bytu, nevzal si opakovaně léky nebo si nespletl běžný předmět s něčím k jídlu.
Někteří lidé s demencí bývají neklidní především večer. Mohou přecházet po bytě, opakovaně otevírat dveře, hledat věci nebo se připravovat k odchodu.
Pečující partner přitom často sám patří mezi seniory. Místo zaslouženého odpočinku tak musí zvládat situace, které jsou fyzicky i psychicky náročné.
A potom jsou tu noci.
Nemocný se může probudit ve tři ráno, obléknout se a oznámit, že musí do práce. Přitom je už dvacet let v důchodu. Když mu partner brání v odchodu, nemusí chápat proč. Může být vyděšený, rozrušený nebo podezíravý.
Pro okolí jde o nesmyslné jednání. Pro nemocného však může být jeho potřeba naprosto skutečná.
Nejtěžší není zapomínání, ale chvíle, kdy se mění osobnost blízkého člověka
Alzheimerova nemoc může přinášet i změny chování, které rodinu hluboce zasahují.
Dříve laskavý a klidný člověk začne být podrážděný. Obviňuje své nejbližší, že mu kradou peníze nebo schovávají věci. Odmítá pomoc s hygienou. Někdy reaguje agresivně na situace, které by ho dříve vůbec nerozrušily.
Pro děti a partnery bývá těžké nebrat si takové chování osobně.
Zvlášť bolestivé může být, když nemocný začne podezírat právě toho, kdo se o něj každý den stará.
Představte si, že mamince připravujete jídlo, perete, uklízíte a doprovázíte ji k lékaři. Ona vás přesto obviní, že jste jí ukradli peněženku. Ne proto, že by vám chtěla ublížit, ale protože si nepamatuje, kam ji položila, a její mozek hledá vysvětlení.
Některé rodiny navíc postupně zažívají situaci, kdy jejich blízký přestává poznávat známé tváře.
Člověk, se kterým jste prožili celý život, se vás může zeptat, kdo vlastně jste.
Právě v těchto okamžicích se ukazuje, že Alzheimerova nemoc nezasahuje pouze paměť nemocného. Proměňuje vztahy celé rodiny.
Péče může postupně pohltit celý život
Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že demence má významné dopady nejen na nemocné, ale také na jejich rodiny a pečovatele.
Péče může znamenat omezení zaměstnání, ztrátu volného času, dlouhodobý nedostatek spánku i finanční problémy.
Zvlášť obtížná bývá situace, kdy většina odpovědnosti zůstane na jediném člověku. Často na partnerovi nebo dospělé dceři.
Zpočátku jde o drobnou výpomoc. Potom o každodenní návštěvy. Později už nemocný nedokáže zůstat bezpečně sám.
Pečující člověk přitom může mít vlastní zaměstnání, děti a domácnost. Postupně začne rušit své plány, omezovat společenský život a přizpůsobovat veškerý čas potřebám nemocného.
A když nakonec připustí, že už péči doma nezvládne, často přicházejí výčitky.
Umístění blízkého do specializovaného zařízení ale nemusí znamenat, že se ho rodina zbavila. Někdy je to jediné řešení, které zajistí potřebný dohled a současně ochrání zdraví samotných pečujících.
Za útěkem nemusí být touha po svobodě
Když se vrátíme k čínské seniorce, nabízí se otázka, proč vlastně přes bránu lezla.
Na internetu se její čin často prezentuje jako odvážný útěk za svobodou. Skutečný důvod ale neznáme.
Mohla být zmatená, mohla chtít někam odejít nebo jednoduše následovat potřebu, které sama přikládala velký význam.
U lidí s demencí se někdy objevuje přesvědčení, že musí splnit dávnou povinnost. Jít do práce, vyzvednout dítě ze školy nebo se vrátit do domu, ve kterém vyrůstali.
To, co okolí vnímá jako nepochopitelné bloudění, tak může mít v jejich vlastním světě určitou logiku.
Proto odborníci doporučují hledat příčiny neklidu, udržovat předvídatelný denní režim a upravit prostředí tak, aby bylo co nejbezpečnější. Důležité je také podporovat zachované schopnosti nemocného, nikoli ho automaticky zbavovat veškeré samostatnosti.
Video, které pobavilo miliony lidí, má i druhou stránku
Na záběrech z Číny je něco fascinujícího. Dvaadevadesátiletá žena překoná vysokou bránu s lehkostí, kterou by jí mohl závidět leckterý mladší člověk.
Její příběh ale zároveň připomíná, jak nepředvídatelná může Alzheimerova nemoc být.
Vysoký věk automaticky neznamená fyzickou bezmocnost. A fyzická zdatnost zase nezaručuje, že se člověk dokáže bezpečně rozhodovat.
Žena měla štěstí. Nespadla, nezranila se a zaměstnanci ji rychle našli.
Pro mnoho jiných rodin však podobné situace představují každodenní obavu, která nekončí ani ve chvíli, kdy se za nemocným zavřou dveře domova.
Možná bychom proto při sledování podobných virálních videí neměli myslet jen na obdivuhodný výkon seniorky. Ale také na lidi, kteří každý den pečují o své rodiče a partnery s Alzheimerovou nemocí.
Jejich práce totiž většinou žádné miliony zhlédnutí nezíská.
A přitom si zaslouží přinejmenším stejný obdiv.
Zdroje
https://www.thepaper.cn/newsDetail_forward_27977107
https://www.straitstimes.com/asia/east-asia/age-is-no-barrier-woman-92-wows-internet-by-scaling-2m-tall-gate-to-escape-china-nursing-home
https://www.alz.org/help-support/caregiving/stages-behaviors/wandering
https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/dementia
https://www.nhs.uk/conditions/dementia/living-with-dementia/behaviour/






