Článek
Co byste dělali, kdyby vás někdo chladnokrevně připravil o dceru? Marianne Bachmeier měla naprosto jasno. Vraha svého dítěte zastřelila během soudního líčení. Pomsta byla vykonána. „Chtěla jsem, aby zemřel,“ vypovídala tehdy Marianne.
Annina vražda
5. května 1980 se tehdy sedmiletá Anna pohádala se svou matkou Marianne a rozhodla se jít za školu. Nějakou dobu se potulovala po okolí, když narazila na Klause Grabowskiho.
Anna ho znala. V jejích očích to byl hodný pán, který jí sem tam dovolil hrát si s jeho kočkami. Nechala se tedy zlákat i tentokrát a šla s ním do bytu. Anna nevěděla, že byl Klaus již dříve trestaný sexuální násilník. Byla to malá holka a nikdo ji nevaroval. Násilníci nemají varovné signály pokaždé napsané na čele. Někdy to jsou docela obyčejní lidé, naši sousedé, prodavač z obchodu na konci ulice nebo třeba někdo z rodiny.
Když přišli do Klausova bytu, začalo peklo. Pětatřicetiletý Klaus Grabowski zamkl dveře, otočil se na Annu, povalil ji na postel a několik hodin ji znásilňoval. Sedmiletou holčičku…
Když ohavný čin dokonal, popadl silonky své snoubenky a dítě uškrtil. Mrtvolku nacpal do papírové krabice, oblepil lepicí páskou a tělo hodil do nedaleké řeky. Klaus byl zadržen ještě toho dne, přiznal se totiž snoubence, která ho okamžitě udala na policii.
Později během výslechu ale vypovídal Klaus trochu jiný, dost bizarní příběh. Podle něj k němu Anna přišla sama od sebe a žádala po něm peníze, když odmítl, začala ho vydírat s tím, že půjde na policii a udá ho za sexuální napadení. Už dříve trestaný Klaus se prý zalekl a ze strachu Annu zabil.
Marianne Bachmeier
Soud s Klausem Grabowskim
Právníci Grabowského vedli obhajobu v tom duchu, že za nic nemůže. Kvůli svým předchozím prohřeškům přece dokonce podstoupil dobrovolnou chemickou kastraci a dopoval se léky, které mu způsobily psychickou nerovnováhu.
Matka Anny vydržela jeho bludy poslouchat dva dny. Třetí den přišla do soudní síně oblečená v dlouhém kabátu, s naprosto bezemočním výrazem. Vytáhla pistoli a osmkrát vystřelila. Zasáhla Klause celkem šestkrát. Mrtvý byl na místě.
V soudní síni nastala panika a křik. Marianne ale stála nehnutě a nechala se dobrovolně zatknout. Nebránila se, jenom dál hleděla na tělo zastřeleného vraha své dcery.
Matka vražedkyně celebritou
Její příběh se stal mediálně známým po celém západním Německu. Prakticky ihned. Marianne poskytla několik rozhovorů a prodala dokonce práva na svůj příběh za 100 tisíc marek. Získala tím peníze na dobrého právníka, kterého teď, poté, co sama spáchala vraždu, opravdu nutně potřebovala. Bylo o ní také napsáno několik knih.
Žena vzala spravedlnost do vlastních rukou
Soud Marianne Bachmeier
2. listopadu 1982 byla Marianne obviněna z nelegálního držení střelné zbraně a úmyslného zabití. Její obhájci trvali na tom, že nešlo o promyšlený akt, ale o náhlý zkrat, který přišel z emočního vypětí, kdy musela poslouchat Klausovy lži. Po 28 dnech soudního líčení byla nakonec Marianne odsouzena k šesti letům odnětí svobody. Odseděla si ale jenom necelé tři roky.
Následný život a smrt
Když Marianne propustili, rozhodla se, že nadobro opustí Německo. Kvůli mediální známosti neměla klid, který potřebovala, aby začala nový život. Přestěhovala se do Nigérie, kde se provdala za studenta místní školy.
Manželství ale dlouho nevydrželo a ona se přestěhovala na Sicílii. Tam několik let pracovala v místním hospicu. Následně jí byla zjištěna rakovina slinivky, vrátila se tedy do zpátky do Německa, protože doufala, že jí bude poskytnuta lepší zdravotní péče.
Před smrtí poskytla ještě nespočet rozhovorů. Svého činu nelitovala. Jediné, co ji prý mrzelo, byl fakt, že ho střelila do zad. Zemřela 17. září 1996 ve svých šestačtyřiceti letech. Pohřbili ji vedle dcery Anny.
Zdroje:
