Článek
Jan Macháček
Američané si myslí, že pozemní cesta ruského plynu pro Evropu přes Ukrajinu může být oživena velice rychle. Návrh se ale pochopitelně nikomu v Evropě moc nelíbí.
Podle návrhu by byl ruský plyn prodáván přes americké zprostředkovatele. Tím by se podařilo obejít evropské sankce, protože Evropané by de iure kupovali americký plyn, jakkoli by fyzicky či molekulárně šlo o plyn ruský. Zároveň by vznikla lukrativní příležitost pro americké byznysmeny.
Podle platné evropské legislativy musejí být všechny nákupy ruského zemního plynu ukončeny na konci roku 2027. Lídři velkých evropských zemí říkají, že nechtějí obnovit zásobování plynem ze země, která pro ně představuje hlavní strategickou hrozbu.
Energetické příměří mezi Ruskem a Ukrajinou už neplatí. Rusko nikdy nepřestalo s útoky a Ukrajinci obnovili útoky na ruské rafinerie v pátek. Takže je tu nápad na mnohem důkladnější energetické příměří a Američané věc chtějí projednávat na trojstranném mírovém jednání mezi Ruskem, USA a Ukrajinou, jež má začít v polovině v listopadu v Abú Dhabí. Rusko až dosud odmítalo podobnou dohodu uzavřít.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov k tomu řekl, že taková dohoda není možná kvůli „situaci na zemi“. Dodal ale, že podobné projekty jsou možné v budoucnosti.
Z pohledu amerických vyjednavačů by podobný kontrakt mohl přimět Putina k příměří či míru a Ukrajina by získala příjmy z tranzitu. Američané také navrhují, že příjmy z těchto prodejů by byly deponovány u nestranného subjektu – tak, aby nemohly být používány k financování války. Američané se snaží přesvědčit evropské lídry, že podobná dohoda by mohla snížit ceny energií v Evropě v situaci, kdy má Evropa velmi nízké rezervy na zimu.
Evropané to vše zatím důrazně odmítají a oficiálně tvrdí, že už nikdy nezačnou ruský plyn kupovat – ani kdyby Rusové uzavřeli nějakou smlouvu o míru na Ukrajině.
...
Tolik zpravodajství WSJ. Dodejme, že v kontextu dosud zcela mimozemských nápadů, se kterými periodicky přicházejí pánové Witkoff a Kushner, se tento jeví jako relativně racionální. Tedy pokud přidáme řadu „pokud“.
Pokud by se ruský plyn dodával po zemi přes Ukrajinu, bylo to mnohem lepší, než kdyby Američané tlačili na znovuotevření plynovodů Nord Stream. Plynovody Nord Stream byly přece spuštěny proto, aby byla Ukrajina víc obnažená vůči zájmům Ruska. Dokud proudil zemní plyn do Německa a západní Evropy výhradně přes Ukrajinu, přece jen ji to trochu chránilo. Není náhoda, že Rusové začali plnohodnotný útok na Ukrajinu až po spuštění, přesněji dokončení, obou plynovodů Nord Stream.
Tato dohoda by pochopitelně měla smysl pouze jako součást širšího balíku dohod. Buď by musela být jednoznačně vázána na to – pokud by ji někdo skutečně chtěl spustit rychle –, že Rusko dodržuje příměří zhruba na současné linii konfliktu. Jakmile by Rusové přestali příměří dodržovat, přestala by automaticky platit i dohoda.
Pokud by byla uzavřena plnohodnotná mírová dohoda, lze si představit, že se to do ní vkomponuje. Ale tam se pak budou řešit i ruské devizové rezervy, financování obnovy Ukrajiny, postupné uvolňování sankcí a desítky dalších věcí.
Samozřejmě že americký zájem obnovit plynovody Nord Stream je silný a reálný. Z původně německo-ruského podniku by se tak stal rusko-americký podnik, a pro Ukrajinu by to bylo mnohem horší. Obnova podvodních tras ale bude logicky trvat déle než zprůchodnění pozemních tras. Obnova Nord Streamu 1 i 2 v režii USA je přitom řádově nebezpečnější pro Ukrajinu i pro Evropu než zprůchodnění pozemní trasy.
Člověka napadne, že vůbec nejlepší by bylo, kdyby si podobnou dohodu s Ruskem (v kontextu příměří či mírové dohody) dohodli Evropané s Rusy a Ukrajinci sami, bez Američanů. Po obnovení plné závislosti na Rusku nikdo nevolá. Rusko by do budoucna bylo pouze jedním z evropských zdrojů, zkušenost mluví jasně a diverzifikovat bude už do budoucna nutností či imperativem.
Samozřejmě se leckomu tohle „principiálně“ vůbec nechce číst, případně o tom byť jen uvažovat. Ale vězme, že Rusko válku sice nevyhrává, ale ani ji neprohrává. Lze sice kritizovat proradné americké kšefty a návrhy na ně, ale také by si měla Evropa zamést před vlastním prahem. Ruský plyn v podobě LNG stále kupují země jako Belgie, Francie či Španělsko, a jak se praví na začátku textu, hodlají tak činit až do konce roku 2027.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
