Článek
Jan Macháček
Americká centrální banka – tedy Federální rezervní systém (Fed) – se tento týden nachází v centru pozornosti. Nejde pouze o každoroční sympozium centrálních bankéřů světa v Jackson Hole v americkém státě Wyoming. Spíše jde o otázku, jak mají centrální banky reagovat na Trumpovy diplomatické a ekonomické šokové vlny, které posílá do světa. Jde také o to, jak mají centrální banky – a Fed především – reagovat na Trumpovu „nekonvenční politiku“ a nevybíravý tlak, jemuž jsou vystaveny.
O šéfovi Fedu Jeromu Powellovi Trump prohlásil, že je tupec („moron“) a o guvernérce Lise Cookové napsal, že je „defraudantka“ – a následně ji odvolal z funkce. Kongresový rozpočtový výbor vyšetřuje nákladnou renovaci washingtonské centrály Fed.
Komentátor deníku The Wall Street Journal Walter Russell Mead konstatuje, že centrální bankéři nemají mít snadnou práci a jednou z jejich nepsaných úloh je, že fungují jako boxovací pytel pro politiky, kteří potřebují různé ekonomické problémy na někoho svádět. Centrální bankéři to musejí umět ustát. Tlak, kterému čelí ze strany Trumpa, je určitě největší za posledních dvě stě let, kdy tehdejší americký prezident Andrew Jackson útočil na Second Bank of the United States.
Trumpovy útoky ovšem nejsou to jediné. Stejně komplikované výzvy pro centrální bankéře představují důsledky cel a celková politická a legislativní nejistota, změny v imigrační politice, dopady na pracovní trh i prudký rozvoj umělé inteligence.
Útoky na Fed rezonují v Trumpově voličské základně. Americký populismus byl vůči bankéřskému establishmentu vždy podezíravý. Second Bank of the US před dvěma sty lety uplatňovala standardy, které komplikovaly život spekulantům, podnikatelům a developerům na Západ od Apalačských hor.
Tehdy i dnes jde o podobné věci. Je tu poptávka po levných penězích a dostupných úvěrech. Populisté sice žádají dostupné úvěry, ale zároveň jim vadí nepodložené peníze (fiat money). Banky mohou vydávat peníze větší, než jsou jejich zlaté rezervy. To vede k dostupnějším úvěrům, ale zároveň koncentraci moci v rukou finanční elity. Second Bank of the US před dvěma sty lety raději financovala zavedené lidi s dobrými konexemi na východním pobřeží než nové farmáře na západních výspách tehdejší Ameriky.
Třetí faktor je něco, co bychom mohli nazvat jako Amerika na prvním místě v měnové politice. Ještě hluboko ve 20. století byl zlatý standard chápán jako instrument britské moci. Američtí populisté už tehdy chtěli, aby americká měnová politika sloužila výhradně americkým domácím zájmům a pracujícím Američanům, nikoli zájmům globálních elit.
Všechny tyto aspekty jsou přítomné v hnutí MAGA. Trumpovo volání po nižších úrocích odráží poptávku po měkkých penězích. Zastánci kryptoměn ztělesňují podezíravost vůči nepodloženým penězům a chtějí tvorbu úvěrů dostat z rukou finančního establishmentu. Leckdo si stěžuje na příliš silný dolar, což je důsledkem toho, že slouží jako globální rezervní měna.
Prezident Andrew Jackson svoji válku proti Second Bank of the US vyhrál. Důsledkem byl boom západních a jižních regionů USA. Pak ale přišla panika roku 1837 a největší deprese, jakou Amerika kdy zažila. Navzdory tomu ale Jacksonův populismus celkově posílil americký kapitalismus tím, že decentralizoval bankovnictví a podpořil ekonomický rozvoj na západní hranici.
...
Tolik W. R. Mead a jeho historický exkurz. My bychom mohli dodat z vlastní historie paralely z 90. let a tlak na polostátní banky, aby generózně „financovaly privatizaci“. Taky to skončilo krachy bank a krizí, ale dlouhodobě to nejspíš pomohlo decentralizaci systému a rozvoji domácího kapitálu. Když se za opoziční smlouvy probíhaly snahy omezit nezávislost ČNB, taky parlament prověřoval rekonstrukci centrály apod.
...
Server EuroIntelligence se na to dívá o dost jinak, ale optimisticky vůbec ne. Dovede si někdo představit, že by předsedkyně Evropské komise vyhodila člena exekutivního výboru Evropské centrální banky, jako to Trump právě udělal s Lisou Cookovou? Odpověď zní ne – ale je to i špatně položená otázka.
Správně by zněla, jak Trumpův útok na centrální banku ovlivní naše ekonomiky a měnové politiky. Směr, jímž se Trumpova hospodářská politika ubírá, je jasný. Schodky a dluhy porostou a úroky budou klesat. Má nastat úvěrem tlačený ekonomický růst, který prý pomůže financovat splácení dluhu.
Trump řekl: „Brzy budeme mít většinu. Přesuneme Mirana (Stephen Miran, šéf Trumpových ekonomických poradců – pozn. aut.) na stálou pozici ve Fed. Úroky půjdou dolů. Je třeba snížit náklady na bydlení.“
Nové finanční instrumenty pomohou podle EuroIntelligence zakrývat finanční a rozpočtové pyramidové hry či Ponziho schéma. Představuje to existenční hrozbu i pro všechny ostatní světové nepodložené (fiat) měny.
Centrální bankovnictví v EU je institucionálně odlišné. ECB si užívá silné nezávislosti, která je zakotvena v evropských smlouvách. Ale když jde tzv. z tlustých do tenkých, členové Rady fungují spíše jako představitelé států a jejich relativní „holubičí povaha“ kopíruje míru zadluženosti k HDP jednotlivých členských států eurozóny. Nejde o to, zda je může někdo odvolat. Otázka je, jak je to s tou skutečnou nezávislostí.
Pokud americký Fed přestane prioritizovat svůj mandát ve věci cenové stability, ovlivní to centrální banky na celém světě. Nezávislost Bank of England může být zrušena jednoduchou změnou zákona v parlamentu. Může se stát, že ECB bude poslední velkou nezávislou centrální bankou? Bude i tak mířit na cenovou stabilitu, i když na základě toho euro posílí tak, že to totálně zničí konkurenceschopnost evropské ekonomiky? Anebo bude ECB následovat nový světový trend?
Kdyby třeba politický vývoj ve Francii způsobil finanční krizi, zůstane stát ECB stranou jako opravdu nezávislá centrální banka? Lze o tom pochybovat. Eurozóna je příliš křehká, aby mohla udržet opravdu nezávislou centrální banku. Nebyla to snad cena ze evropskou dluhovou krizi před patnácti lety, která skončila jen díky intervenci ECB? Až se zvedne globální návrat k inflaci, lze očekávat, že Evropa toho bude plnou součástí. Svým vlastním způsobem. A nebude potřeba nikoho odnikud vyhazovat.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
