Článek
Jan Macháček
Jak to Trump opravdu myslí se cly, se leckdo pokouší všelijak intelektualizovat či alespoň pochopit. Zdají se nám trefné poznámky Johna Autherse na Bloombergu. Ten zdůrazňuje, že cla zůstávají základním faktorem ekonomické nejistoty v USA. Jak široce budou aplikována a jak budou tarify vysoké, ještě nevíme. Protože cla působí proinflačně, váhá a bude kvůli nim váhat i americká centrální banka (Fed) ve věci snižování úrokových měr. Nejistota je radikálně vyšší než během Trumpova prvního funkčního období.
Pro firmy je v tomto období nesmírně složité plánovat ceny jakýchkoliv výrobků. Včera se tentýž autor rozepsal na téma, zda Trumpa tentokrát zajímá vliv jeho politik na finanční a akciový trh, nebo je přesvědčen, že je jeho vize tak grandiózní (reindustrializace Ameriky), že jsou nějaké propady akcií jenom dočasná prkotina.
V prvním funkčním období Trump kladl důraz na akciový trh a jeho pohyby (směrem vzhůru) chápal jako ocenění své práce. Komentátoři z toho vyvozovali, že kdyby trhy nesouhlasily s tím, co dělá, operativně by změnil kurz. Tentokrát Trumpa trh nezajímá. Tentýž den, kdy došlo k jednomu z nejhorších propadů cen akcií za dlouhé roky, stačil Trump spustit 50procentní cla na ocel a hliník z Kanady – a ještě téhož večera je zrušit.
Možná se leccos změnilo. Finančník Chamath Palihapitiya napsal na síti X, že Trump je populárnější mezi mladými než mezi staršími lidmi. A mladí moc akcií nevlastní. Nevlastní ani nemovitosti. Trump je také populárnější mezi dělnickou a střední třídou. Ani ty nevlastní tolik akcií jako elity. Jeho voličského jádra se zkrátka kapitálový trh až tak netýká. Možná tito lidé mají také šanci profitovat na korekci trhu a po propadu vydělat na prvním příštím vzestupu akcií.
Trumpova administrativa chce možná Ameriku víc stáhnout z globalizovaného impéria do národního státu a důležitost nadnárodních společností a jejich akcií se bude snižovat. Silný akciový trh se možná neslučuje ani se zájmy Trumpovy voličské základny, ani s jeho ideologií. Pokud je akciový trh silný, znamená to, že se globalizace úspěšně brání snahám o své omezení, či dokonce o ukončení globalizace.
Na druhou stranu Authers zdůrazňuje, že většina obyčejných Američanů investuje do svých penzijních plánů skrze penzijní fondy, a propad akcií přece jen pocítí. Neznámou, která bude teprve odhalena, je Trumpova motivace u každého konkrétního cla. Teprve časem uvidíme, kde chápe cla jako páku, kde jako politiku a kde jako něco dlouhodobého či strategického. Autor si též všímá toho, že cla všemu dominují. Z Trumpovy agendy úplně a doslova zmizelo například snižování daní.
…
Editorial deníku The Wall Street Journal (WSJ) kritizuje Trumpův chaos se cly dost ostře. Trump prý zjevně chce obchodní válku se zbytkem světa, tak ji Američané dostanou, a to dost tvrdou. Akciový trh odnáší celní přetahovanou s Kanadou. Nakonec nastalo příměří, ale nevíme, na které straně tarifové postele se Trump vzbudí zítra.
Trumpovy řeči o tom, že Kanada se stane 51. státem Unie, jsou vlastně jen uznáním toho, jak moc jsou obě ekonomiky integrované. Trumpova „báječná celní válka“ totiž ohrožuje podnikatele i spotřebitele na obou stranách hranice. Dvě třetiny americké spotřeby hliníku pocházejí z Kanady a američtí výrobci jsou proti těmto clům. Mají dost starostí s levnou konkurencí z Číny a z Turecka. Z Kanady sice pochází jen 6 procent americké spotřeby oceli, ale cla zvýší náklady těm firmám, které dovážejí zrovna tuhle, kanadskou, ocel. Některé druhy oceli jsou už nyní o třetinu dražší, než když Trump začal úřadovat.
Podle ministra obchodu Howarda Lutnicka „cla prodraží zahraniční výrobky, ale ty americké budou levnější“. To je úplný nesmysl. Americké firmy, které využívají zahraniční komponenty, budou muset zdražit. Rozumí ministr Lutnick vůbec obchodu? Ví, co je to obchod? Domácí výrobci, kteří si konkurují se zahraničními, zvýší ceny, protože jim to Trumpův protekcionismus umožní.
A to jsme teprve na začátku. Trump se chce pustit do globální obchodní války. Chce zavést cla na auta a podle svých slov „trvale zrušit výrobu aut v Kanadě“. Naštěstí premiér kanadského státu Ontario Doug Ford ukázal pevné nervy a válka se dočasně odkládá.
Potíž s obchodními válkami je v tom, že se snadno začínají, ale rychle eskalují a brzy se vymykají kontrole. Zvláště když se blíží volby – jako zrovna v Kanadě. Nebo když se Trump chová, jako že je snad ohroženo jeho mužství, když si nějaký národ či soused nelehne před jeho oprsklou a nesmyslnou hraniční daní ihned na záda. Severoamerická obchodní válka, s níž Trump koketuje, je podle WSJ ta vůbec nejhloupější a nejzbytečnější, jakou historie pamatuje. A to je ještě docela laskavé výrazivo.
…
Leckdo je dnes nucen připomínat základy ekonomie. Dříve se za tak jednoduché věci vyhazovalo od zkoušky. Profesor Jeremy Siegel vysvětluje v deníku The Wall Street Journal, že obchodní schodky se rovnají kapitálovým přebytkům. V roce 2024 činil celkový americký obchodní deficit 918,4 miliardy dolarů. Trump je přesvědčen, že obchodní schodek Americe škodí, protože Amerika kupuje více zboží, než kolik jej do zahraničí prodává. A domácí dělníci pak přicházejí o dobře placená místa.
Ale deficit reflektuje stejně velký kapitálový přebytek. Cizinci kupují o 918,4 miliardy dolarů více amerických aktiv (akcií, dluhopisů a nemovitostí), než je výše zahraničních aktiv, která si kupují Američané. Poptávka po amerických aktivech zvyšuje cenu amerických akcií a dluhopisů a financuje americký obchodní schodek. Tím se vysvětluje, proč akciový trh klesá, když Trump zavádí restrikce na obchod.
Představme si například, že si Američan za 40 000 dolarů koupí automobil Toyota vyrobený v Japonsku. Firma Toyota má tři možnosti, co s utrženými dolary udělat: Může si koupit americké zboží za 40 000 dolarů – v tom případě nebude žádný obchodní schodek. Nebo bude počítat s tím, že americká ekonomika zdravě poroste, a koupí si za 40 000 dolarů americké akcie, dluhopisy či nemovitosti, případně peníze uloží v krátkodobých dluhopisech, či dokonce na účtech v amerických bankách. To všechno zvyšuje kapacitu amerických bank peníze dál půjčovat. Třetí možností je, že Toyota utržené dolary prodá a ten, kdo si je koupí, si taky nakonec koupí americká aktiva, případně si dolarová aktiva podrží, ale i tak investuje do krátkodobých aktiv. I dolary fyzicky plynoucí do zahraničí se sice počítají do celkového státního dluhu, ale nenesou žádný úrok, jde vlastně o bezúročnou půjčku americké vládě.
Kdyby odtékalo do zahraničí dolarů příliš, cena dolaru klesne. Jenže to se neděje. Navzdory velkému obchodnímu schodku dolar v posledních letech posiloval. Lze jistě chápat snahy o férový obchod, ale schodek není neférový. Existuje také proto, že cizinci chtějí participovat na amerických akciových trzích a skvělých příležitostech, které tam vznikají. Když poptávka po amerických aktivech poklesne, sníží se ceny akcií a zvýší se úroky pro americké firmy i spotřebitele.
...
Tolik WSJ. Dodejme, že leckdo se stále ještě nevzdává představy, že za Trumpovým počínáním je nějaký – pokud možno geniální – plán. Spousta lidí tolik fandila jeho konzervativní revoluci (máme pro to pochopení), že stále věří tomu, že nakonec bude stejně tvrdý, nebo dokonce tvrdší na Putina než na Zelenského nebo že za chaosem se cly se skrývá nějaký skvělý plán na reindustrializaci Ameriky.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
