Článek
Jan Macháček
„Právě jsme byli požádáni Íránem a dalšími zeměmi na Blízkém východě odvolat útok s tím, že základy dohody se rýsují,“ sdělil Trump v sobotu. Součástí dohody prý bude „okamžité, kompletní a totální otevření Hormuzského průlivu“ a ukončení íránského jaderného programu.
Trump neposkytl žádné detaily. Editorial deníku The Wall Street Journal konstatuje, že se těžko mohlo odehrát něco zázračného, když ještě den předtím – tedy v pátek – byl Trump rozhodnutý pro nový masivní americký útok a eskalaci konfliktu.
Saúdské agentury informují, že saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán požádal Trumpa, aby útok odvolal patrně kvůli obavám z útoků na saúdská ropná a odsolovací zařízení nebo možným útokům Hútíů na tankery v Rudém moři. Pokud je to pravda, je to další důkaz, že Írán má v konfliktu tzv. eskalační dominanci.
Co se íránského jaderného programu týče, není jasné, v čem by Írán chtěl ustupovat. Ohledně Hormuzu, Trumpova poslední hrozba následovala íránské útoky na lodě, které propluly bez íránského povolení, a íránský útok na americkou vojenskou základnu v Jordánsku.
Všichni už vědí, že tohle „nahoru, dolů, vpřed a zase zpět“ – od hrozby zničení civilizace po ohlašování míru druhý den – je Trumpovo chaotické vedení války. Trump si možná myslí, že tím zmate nepřítele, potíž je však v tom, že americká veřejnost vůbec nechápe, jaké jsou jeho cíle a jak jich chce dosáhnout. Kdyby začal bombardovat, lidé nebudou chápat ani to, jaký je cíl, kromě toho, že každý už ví, že bude chtít oznámit „deal“.
Od dubna, kdy bylo oznámeno příměří, každý ví, že Trump chce z války vycouvat. Má obavy z dopadu vysokých cen ropy na ekonomiku, jak sám říká, nechce být další Herbert Hoover. Chce nižší ceny benzinu na pumpách, zvláště v situaci, kdy má v průzkumech horší čísla než Joe Biden nebo Barack Obama, tedy pár měsíců před podzimními volbami do Kongresu, tedy před polovinou prezidentského období.
Íránský režim si dobře všímá těchto signálů slabosti. Správně si vyložil odfláknuté memorandum o porozumění (MoU) a v klidu pokouší Trumpa útoky na americké spojence a americké základny. Írán také dobře ví, že Trump je obklopen poradci, kteří chtějí konflikt co nejdříve ukončit a kteří jsou přesvědčeni, že další účast ve válce je nákladnější než odevzdání iniciativy v zálivu Íránu. Smrtí senátora Lindseyho Grahama přišel Trump o vzácného jestřábího rádce.
Proč by Írán nyní souhlasil s něčím, čemu by se dalo říkat americké vítězství, když MoU znamenalo – slovy J. D. Vance – že se „obrátí list“ a Írán se stane „normální zemí“, navzdory tomu, že 47 let podporoval teror?
…
Edward Luttwak je ve sloupku pro UnHerd jedním z mála, kdo dává Trumpovi ještě šanci, aby se v něm probudil jestřáb. Text publikoval ale těsně předtím, než Trump odvolal masivní útok. Cestu ale Luttwak vidí nikoli v ničení mostů, nýbrž v likvidaci špiček Íránských revolučních gard. Ty vedou podle Luttwaka zemi stejně, jako SS vedla Německo po smrti Hitlera. Gardy nemají už jiný plán než bojovat dál a pověsit každého, kdo s nimi nesouhlasí. Zde jsou naše výpisky z tohoto komentáře.
Podle Luttwaka existuje cesta. Zaprvé má Amerika pokračovat v totálním embargu íránské ropy. Trumpovo embargo na vývoz íránské ropy funguje. Írán už nemá skoro žádné devizové rezervy, dochází mu palivo do raket, motory do dronů a mnoho věcí, které potřebuje z Číny. Írán je dokonce nucen omezovat finanční transfery Hútíům i Hizballáhu v Libanonu.
V Íránu se zhroutila hodnota měny, rialu. Jeden dolar nyní stojí 1 900 000 rialů, před rokem to bylo 590 000. Íránci trpí obrovskou inflací. Inflační tlaky dopadají na mzdy v největších íránských městech, týká se to vojáků, státních zaměstnanců, charity, bezpečnostních složek i polovojenských jednotek. Všichni závisejí na státem těžce dotovaném chlebu.
Modžtabá Chámeneí je bezmocný, ať už je naživu, nebo ne. Vládnou revoluční gardy (IRGC) a jejich a spojenci z milic Basídž. Nejsou to klerikové, nýbrž často zdatní řečníci. Když se prý bude bojovat s dostatečným nasazením, vrátí se vykupitel Al-Mahdí a zařídí, že šíitský islám bude jediné náboženství na světě. A povede se to, protože nepřátelé Íránu se nechtějí vzdát svých hříšných a luxusních životů, nechtějí žádné utrpení ani oběti.
V každé válce má každá strana svoje centrum, které nechce obětovat. Pro Írán to jsou právě Revoluční gardy. Írán v poslední době útočil na každého v okolí, jen ne na Izrael. Důvod není nijak záhadný. Írán se obává, že – i když je americká bombardovací kapacita daleko větší než ta izraelská – jedině Izrael je schopen díky svým informačním sítím zlikvidovat špičky Revolučních gard. Takže Luttwak žádá, aby to Izraelci s Američany udělali znovu, protože to je zjevně to jediné, čeho se gardistický režim bojí.
…
Tolik Luttwak. Jsou to zajímavé argumenty, ale otázka je, zda se nové íránské vedení opravdu tolik obává další dekapitace. Dekapitace už proběhla a špičky byly nahrazeny. Proč by nemohly být nahrazeny znovu? Íránský režim je nyní také velmi decentralizovaný. Otázkou je také načasování. Vhodnou chvílí budou případné nepokoje v důsledku vysoké inflace a chudnutí. Zatím se ale nic neděje. Otázkou také je, zda jsou izraelské služby stále tak hluboce penetrované do špiček íránského režimu, jako byly před jeho dekapitací. To je věc, o níž pochopitelně nic nevím – a jsem vlastně rád, že nevím.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
Zdroje:
https://www.wsj.com/opinion/trumps-latest-iran-deal-7c90e6cc?mod=opinion_lead_pos1
https://unherd.com/2026/07/trump-can-still-win-iran-war/
