Článek
Pro začátek můj stručný sumář vývoje na Blízkém východě. V západním světě – tedy v té části západního světa, která nepodlehla vyslovenému a otevřenému antisemitismu – se lze setkat se dvěma pohledy na izraelský útok proti Íránu.
První z nich jednoznačně podporuje izraelské právo na preventivní úder. Pokud se nějaká země blíží (a je jedno, zda v řádu dnů, či měsíců) k získání jaderné zbraně a zároveň vám tato země neustále vzkazuje, že váš národ a vaši zemi vymaže z povrchu zemského, máte právo učinit preventivní úder. Ten má za cíl oddálit a omezit, možná dokonce eliminovat onu vznikající jadernou kapacitu – jak v oblasti vývoje a výroby zbraně, tak v oblasti nosičů této zbraně.
Důvody, proč tak Izrael učinil, jsou v zásadě dva: nebezpečí a jedinečná příležitost. Nebezpečí v případě získání jaderných zbraní už jsme zmínili. Příležitost spočívá v tom, že Izrael před půl rokem úspěšně eliminoval íránskou protivzdušnou obranu a de facto zlikvidoval a oslabil íránské předsunuté spojence v celém regionu (Hizballáh v Libanonu, částečně to platí i pro Hamás v Gaze). Padl Asadův režim v Sýrii, který s Íránem kooperoval, a proíránské milice v Sýrii de facto přestaly existovat. Výhodné podmínky pro izraelský útok (hlavně oslabení íránské protivzdušné obrany převážně ruské provenience) by samozřejmě – jako nic na světě – netrvaly věčně.
Důležitá věc je, že útoky na Írán izraelská společnost – na rozdíl od postupu izraelské armády v Gaze – podporuje jako celek, tedy včetně levého středu, naprosté většiny levicových liberálů, opozičních médií apod. Jaderné zbraně v rukou Íránu vnímají Izraelci takřka bez výjimky jako existenční ohrožení, proto považují za logické, že se s tím má něco dělat – s pomocí USA, a když to nepůjde, tak i bez pomoci USA.
Proti tomu stojí názor (můžeme ho pracovně nazvat třeba pohled BBC), který říká, že diplomacie je vždycky lepší než vojenské řešení a Írán nyní ztratí jakoukoli motivaci se o nějaké diplomatické řešení s Amerikou a zeměmi západní Evropy snažit. Dosud Írán umožňoval inspekce MAAE, nyní už žádné takové umožňovat nebude. Podle tohoto názoru bude samozřejmě íránský jaderný program pokračovat, a to s ještě větší intenzitou než dosud (Izraelci bez USA samozřejmě nedokážou probořit betonové bunkry hluboko v podzemí). Izrael prý sice vyzývá íránskou společnost, že má jedinečnou možnost se vzbouřit, ale kritici tvrdí, že izraelské útoky povedou k opaku a íránskou společnost sjednotí proti Izraeli především kvůli civilním obětem.
Tito kritici také poukazují na to, že konflikt zvýší ceny ropy a zhorší globální ekonomickou situaci.
Netanjahu prý vše dělá z vnitropolitických důvodů – chce být vnímán jako historická figura, která eliminovala jaderný potenciál fanatických ajatolláhů, má být zapomenuto selhání izraelských bezpečnostních a obranných sil před 7. říjnem 2023. Netanjahu prý sází hlavně na to, že se mu Američany podaří zatáhnout do hry a silové ukončení íránského jaderného programu dovršit. Tolik „pohled BBC“.
Ponechme zatím stranou asi až příliš optimistické úvahy, že se podaří změna režimu v Íránu a že efekt útoku urychlí uzavírání mírových dohod mezi arabskými zeměmi (Saúdskou Arábií, ale možná i Sýrií a Libanonem a Izraelem). Bylo by to hezké, leč asi se to nestane.
U zastánců nějaké komplexní diplomaticko-mírové dohody s Íránem je pozoruhodné, že najednou mají dojem, že zrovna Donald Trump, kterému obvykle nemohou přijít na jméno, by byl schopen nějakého průchodného a udržitelného diplomatického řešení s touto zemí. Stačí se podívat, jak se mu daří jednání o míru na Ukrajině. A bez Trumpa žádná diplomacie nebude.
Mírotvorců se také můžeme dotázat, zda lze donekonečna tolerovat, že někdo žádá vymazání vaší země z povrchu zemského s tím, že jsou to jen takové řeči, a umožnit mu držet technologii, která tuto eliminaci umožňuje.
Co se Donalda Trumpa a úlohy Ameriky v celé věci týče, podrobné analýzy poskytneme v příštích dnech. Každopádně v Republikánské straně i v Trumpově okolí se to hemží různými izolacionisty, zdrženlivci, pacifisty a podobně, zatím se ovšem zdá, že v této věci se ve finále Trump rozhoduje sám – a zatím se rozhoduje rozumně (možná díky rodinným vazbám). Případné zapojení do útoku na Írán si dobře rozmyslí, ale pomoc Izraeli s protivzdušnou obranou si naštěstí nerozmýšlí.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
