Článek
Jan Macháček
Kdo chce, ať si text přečte sám v originále, je to odemčené – a lepší než žvýkat nějaký český výtah.
Já ale pro účely tohoto textu určitý sumář provedu. Trump nerozbil Západ, pouze se elity odcizily lidem. Armády bojují za lid, národ a způsob života. Největší nebezpečí spočívá v ohrožování národní suverenity a válce elit s realitou, v pokusech o převýchovu lidí z vládního úřadu. Aliance musí stát na vzájemném respektu. Macinka chce silné NATO a podle něj skuteční partneři respektují vzájemnou suverenitu. Pokroková ideologie, či dokonce woke revoluce se nemá plést do zahraniční politiky. Demokracie znamená respekt k výsledku voleb, podle Macinky se má přestat s tím, že každé vítězství konzervativců je považováno „za hrozbu pro demokracii“. Biologickou realitu nepřemůže legislativa, obrana Západu musí začít doma – s tím, že nebudeme hnít a budeme doma silní. A začít máme u rodiny, víry a národní odpovědnosti.
...
Tolik Macinka a jeho ideologický manuál. V zásadě si také myslím, že Západ potřebuje zařadit zpátečku. Je potřeba deregulovat, odbourávat byrokracii, vrátit zelenou politiku do racionálních dimenzí (už jen proto, že Evropa sama boj s klimatickou změnou nevyhraje), zajistit dostupnou a stabilní energii apod. Buď to ještě zvládnou lídři jako Friedrich Merz, nebo se dostanou i všude v západní Evropě k moci národní konzervativci, kterým Macinka fandí – v Německu AfD, v Nizozemsku Wilders a ve Francii Le Penová a Bardella –, a začnou tuhle politiku zkoušet dělat oni. Francie se na to už možná pomalu připravuje. Proč vlastně ne, dalo by se říci. Politický střed měl možnost zařadit zpátečku či brzdit sám, a zatím to vypadá, že až dosud promarnil příležitost.
Potíž je v tom, že takhle jednoduché to není. Ono to vypadá, že stačí, když se ideologicky proměníme, zařadíme zpátečku a budeme vlídní na Donalda Trumpa – a tím se všechno vyřeší, protože Trump pak bude hodný na ty evropské země, které si zvolí národovce, konzervativce a lidu blízké a neodtažité politiky (když je ten „populista“ ošklivé slovo). A když si je zvolí celá Evropa, budou Trump a Vance zase hodní na celou Evropu. Podobně jako projev Marca Rubia na bezpečnostní konferenci v Mnichově, i Macinkův článek pro NY Post se vyhýbá složitějším, ale bohužel kruciálním tématům.
Na prvním místě je Ukrajina. Rubio o ní neřekl ani slovo a Macinka o ní nenapsal do NY Post taky ani slovo. Editorial amerického deníku The Wall Street Journal cituje německý Kiel Institute a konstatuje, že americká pomoc pro Ukrajinu se v loňském roce snížila o 99 procent. Evropa tuto pomoc prudce zvýšila a nahradila většinu výpadků způsobených redukcí amerických alokací.
Tak. A je to podle Macinky dobře, nebo špatně? Vláda, v níž ministrem zahraničí, odmítla na evropské úrovni spolu se Slovenskem a Maďarskem ručit za další pomoc Ukrajině. Možná bude mír, tatík Trump to přece nějak zařídí. Ale co když ne? Je ruská hrozba reálná, nebo vágní? Utáhne to Evropa s pomocí Ukrajině sama, nebo ne? A jak dlouho? Ukrajinci podle Macinkova výroku na panelu v Mnichově nebojují za nás, ale bojují za svůj národní stát. Ohrožuje imperiální Rusko jen Ukrajinu jako národní stát, nebo i jiné národní státy uvnitř NATO či EU? Je agresivní imperialismus hrozba, nebo jsou jedinou hrozbou oni uvědomělí pokrokáři? Jaký má ministr názor?
Macinka má možná pravdu, že nemá smysl hrozit koncem demokracie, když to vypadá, že někde v Evropě vyhraje někdo konzervativní. Tam souhlas. Možná by ale pomohlo, kdyby národní konzervativci přestali bagatelizovat ruskou imperiální hrozbu a zkoušet od ní abstrahovat. Leckdo pak může mít pocit, že někdo lavíruje a že národovce Rusko vlastně láká – třeba proto, že je Putin také proti sociálním konstruktům, brojí za dvě pohlaví a ve věci kulturních válek by si s ním evropští konzervativci rozuměli. Minulá vláda mluvila možná o Ukrajině příliš a dost flákala vše ostatní, tahle se zase tváří, že Ukrajinu nemusí řešit vůbec.
Průměrná cena 155mm munice v Evropě činí 4 000 dolarů za kus, Rusové platí 1 000 dolarů za 152mm granát. Vyrábějí je navíc třikrát rychlejším tempem než Evropa. Otázka je, zda se Evropa obejde bez větší integrace a centralizace zbrojních nákupů – a nemyslím tím vývoj hypersonického letounu. Já nevím, nejsem ministr, ale věřím, že mi to ministr vysvětlí. Zatím vím, že je obhájce národních států a další evropskou integraci prostě nechce, ale možná jsem součást těch elit, které „ztratily orientaci“.
Leckdo se domnívá, že Evropu a USA čeká ostrý konflikt ohledně amerických technologických firem, sociálních sítí a AI s evropskou regulací. Bude to dost drsné a disputace o Grónsku bude vedle toho vypadat jako bagatelní záležitost. Amerika vyvine ostrý nátlak, bude volat po svobodě projevu, ale i kdyby EU chtěla udělat u stolu nějaký kompromis, zrušit platnou evropskou legislativu není z definice možné rychle. Jaký bude mít názor Česká republika?
Pan ministr v článku píše, že spojenci musejí respektovat vzájemnou suverenitu. Týká se to i Trumpových hrozeb ohledně Dánska, respektive Grónska, nebo Kanady? Myslel to Macinka takhle? Co cla pana tatíka Trumpa? Jsou fajn?
Mario Draghi napsal ve své zprávě, že aby EU vůbec mohla uvažovat o zvýšení konkurenceschopnosti, musí odstranit bariéry na jednotném trhu a vytvořit jednotný kapitálový trh. Chceme to, nebo nám bude dobře i bez toho? Pokud má někdo argumenty (a je to klidně možné), že to nepotřebujeme, tak sem s nimi. Rád si je vyslechnu nebo přečtu. Zatím mám ale, milý Watsone, samé otázky.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
