Článek
Jan Macháček
Co je nového ohledně příměří či míru na Ukrajině nebo ohledně summitu Trump-Putin?
Samozřejmě víme, že Donald Trump k telefonování s Vladimírem Putinem nepoužívá žádné diplomaty, kteří by něco předjednali či připravili, a při samotném telefonátu s ním nesedí nikdo, kdo by dokázal korigovat ruskou propagandu, kterou mu Putin servíruje.
Také jsme už několikrát napsali, jak ostrý kontrast představuje tento amatérský přístup ve srovnání s jednáními ohledně Gazy a Izraele. Je to ale prostě tak, jak to je; o důvodech můžeme spekulovat donekonečna.
Zda se summit Trump–Putin uskuteční, a zda případně proběhne v Budapešti, zatím nevíme. Sergej Lavrov a Marco Rubio spolu zatím nejednají.
Novinkou je, že „evropští lídři“ (Merz, Macron, Starmer, Meloniová a von der Leyenová) zveřejnili prohlášení, o kterém dnes informuje agentura Bloomberg. V něm podporují okamžité příměří na Ukrajině podél současné fronty či bojové linie.
Zajímavou otázkou je, komu Evropa tento postoj vlastně adresuje. Je to vzkaz Trumpovi, že Evropa podporuje to, co nyní sám říká, že také chce? Nebo jde o vzkaz Putinovi, vyslaný prostřednictvím médií? A jak na to zareagují Rusové? Budou na to reagovat vůbec? A budou to vůbec vnímat?
Alexandr Gabujev, šéf Carnegie Russia Eurasia Center, což je organizace sídlící v Berlíně, píše ve svém komentáři pro Financial Times, že nyní - když je to Evropa, kdo udržuje Ukrajinu při životě - jí chybí zásadní nástroj: diskrétní kanál komunikace s nepřítelem (adversary). Narážíme zde na jisté limity překladu, protože výraz adversary je mírnější označení než „nepřítel“, jehož anglickým ekvivalentem je enemy. Zároveň to ale není ani pouhý „soupeř“.
Kdyby k něčemu podobnému, jako je průnik dronů nad Evropu, došlo před rokem, mohla se Evropa spolehnout na to, že na druhé straně Atlantiku sedí někdo kompetentní, kdo bude s Rusy komunikovat. Když už ale Amerika není tím „dospělým mužem v místnosti“ (omlouváme se za anglismus), měla by mít Evropa podle Gubajeva vlastní krizovou komunikační linku s Ruskem.
Dokonce i Kyjev má takovou komunikaci prostřednictvím zprostředkovatelů na Blízkém východě a v Istanbulu. Přímý dialog je sice u ledu, ale kanály existují. Jen Evropa nemá vůbec nic.
Nejde samozřejmě pouze o řešení horké války na Ukrajině, ale i o krizové situace, jako jsou právě dronové průniky.
Existuje i zátěž z předválečných let, kdy komunikace Francie a Německa s Moskvou iritovala východní křídlo NATO, tedy Polsko a pobaltské státy. Tolik Gubajev.
Naše poznámka: Asi nikdo nevolá po telefonátech Macrona či Scholze Putinovi. Pokud jsme ale frustrováni z Trumpa, měli bychom si skutečně vybudovat vlastní krizovou komunikační linku s nepřítelem. To je velmi trefná poznámka pana Gubajeva.
…....
Na serveru Eurointelligence.com upozorňují v souvislosti s Ukrajinou i obranyschopností Evropy na jednu důležitou věc. Začalo se objevovat mnoho varování – některá hraničí až s hysterií – že se Rusko chystá brzy zaútočit na některou členskou zemi NATO. Podceňovat Rusko by byla jistě chyba, ale člověk nemusí být zrovna Carl von Clausewitz, aby pochopil, že pro Rusko by bylo velmi obtížné zaútočit na NATO, když má většinu své armády uvázlou na Ukrajině.
Panika ohledně možného útoku na NATO může být dokonce kontraproduktivní. Jednou z nejlepších záruk proti takovému scénáři je totiž suverénní a vojensky silná Ukrajina. Dlouhá hranice mezi Ruskem a Ukrajinou je jednou z nejúčinnějších pojistek proti ruskému útoku na NATO. Pokud by Rusko začalo na Ukrajině vítězit nebo by se obranná pozice Ukrajiny oslabila, vznikl by po cestě jen další problém.
Pokud vznikne panika z toho, co by vám Rusko mohlo udělat, začnete odvracet zdroje od Ukrajiny k vlastní obraně. Kiel Institut nedávno upozornil, že evropská vojenská pomoc Ukrajině v červenci a srpnu poklesla - dosáhla pouze 43 procent průměru od začátku roku. A to navzdory tomu, že Spojené státy svou pomoc Ukrajině výrazně omezily už na začátku roku.
NATO založilo novou iniciativu PURL (Prioritize Ukraine Requirements Lists), na jejímž základě mají evropské státy nakupovat americké zbraně, které Ukrajina potřebuje. Zatím se však podařilo vybrat pouze dvě miliardy dolarů.
Jedním z problémů je, že pokud státy chtějí – a musí – vydávat více peněz na vlastní obranu, není pro voliče snadno přijatelné, že budou nakupovat americké zbraně pro Ukrajinu. Čím více se bude vydávat na obranu, tím více poroste tlak na to, aby tyto výdaje podporovaly domácí ekonomiku.
Navíc je možné, že právě to je od počátku součástí ruské strategie. Rusové vědí, že pokud bude Evropa investovat více do své vlastní obrany, bude mít méně prostředků pro Ukrajinu. A zajistit, aby Ukrajina dostávala méně vojenské pomoci, je v tuto chvíli jejich prioritou.
…
Deník The Wall Street Journal zveřejnil editorial s titulkem „Dejte Ukrajincům tomahawky, pane prezidente“.
V textu se autor zamýšlí nad tím, proč Trump s dodávkami tomahawků (americké střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk používané námořnictvem USA) váhá. Jedním z důvodů je obava z eskalace konfliktu s jadernou mocností. Jenže Rusko posílá na Ukrajinu křižující i balistické střely už celé roky běžně, takže by v takovém případě nešlo o eskalaci, ale o opětovanou obrannou palbu. Tomahawky by mohly působit jako stabilizující faktor, protože by oslabily ruskou schopnost vést válku - například tím, že by dokázaly vyřadit ruské továrny na íránské drony Šáhíd.
Druhým důvodem pro váhání je Trumpovo tvrzení, že „musí dbát na to, aby americké zásoby tomahawků zůstaly kompletní“. Americké námořnictvo například loni spotřebovalo více tomahawků, než kolik jich nakoupilo. Zvýšení výroby a objemu objednávek je jistě žádoucí, ale pokud Spojené státy neprokážou ochotu tyto střely použít k obraně svých zájmů v Evropě, Čína si z toho, že Amerika disponuje obrovskými zásobami, nebude nic dělat. Součástí odstrašení je totiž i ochota zbraně použít nebo je dodat spojencům.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
