Článek
Jan Macháček
Plán, který byl evidentně sepsán Putinovými lidmi, způsobil šok před dvěma týdny, a než jsme stačili vzpamatovat, máme tady další nepříjemné překvapení.
Prezident Donald Trump dokument podepsal, takže bychom to celé měli brát formálně velmi vážně. Ve skutečnosti – s Donaldem Trumpem už máme po necelém roce trvání jeho druhého funkčního období nějakou zkušenost – je dost pravděpodobné, že onen dokument nečetl a číst ani nehodlá.
Jak řekl autorovi těchto řádků bývalý americký diplomat, jde jen o kus papíru, který si už příští týden nebude nikdo pamatovat. Věci se dějí a Trump na ně bude po svém a intuitivně reagovat, ale rozhodně se nebude koukat do jakési koncepce, aby mu poskytla návod k rozhodování. Trump chce vyvolávat chaos a disrupce, tvoří permanentní reality TV show, je a chce být nepředvídatelný. S jistotou také víme, že chce být oceňován za své mírové úsilí a že chce uzavírat „dealy“ – nebo alespoň „něco“, co se jako „dealy“ bude se vší pompou prodávat.
Takhle jednoduše to ovšem odbýt nejde. Pokud platí, že americká zahraniční a bezpečnostní politika bude vycházet spíše z reality a z toho, co se ve světě opravdu děje, než z nové koncepce, logicky to může být nejenom lepší, než napovídá koncepce, ale taky to může být ještě mnohem horší, i když se nám zdá, že nic horšího už přijít nemůže.
Druhá otázka je, co by se stalo, kdyby byl na Donalda Trumpa zítra spáchán úspěšný atentát. Trump koncepci nečetl a číst nebude, naproti tomu viceprezident J. D. Vance ji zřejmě sám psal, přesněji otisk jeho ideologie je v ní nejsilnější. Oč větší je Trump chaot, o to větší je J. D. Vance chladný ideolog, který opravdu nemá Evropu v lásce.
V samotné koncepci najdeme otisk několika frakcí, které v Trumpově okolí zápasí o vliv. První frakci představují byznysové zájmy rodiny (Steve Witkoff, Jared Kushner), další frakci zastánci koncentrace na Čínu (Elbridge Colby), pak je tu lidové a izolacionistické hnutí MAGA a konečně tzv. technofašisti kolem J. D. Vance a Petera Thiela, jejichž otisk je v koncepci velmi silný (tato frakce koketuje s jakousi podivnou apokalypticko-katolickou mystikou). A nakonec zbylo pár lidí jaksi staromódně normálních, kteří se snaží držet racionální linii. Sem patří ministr zahraničí Marco Rubio, jemuž dovolili do koncepce také propašovat pár vět.
Mezi ony věty patří například zmínka o tom, že „nesmíme Evropu ztratit“ (děkujeme pěkně) nebo že je v „zájmu USA, aby Ukrajina přežila jako samostatný funkční stát“.
Vcelku koncepce připomíná středoškolskou školní práci, hodnocení by bylo tak za 3 -. Podstatné a zajímavé je, co v koncepci není. Například v ní není vlastně nic o Rusku, ruské agresi a ruském nebezpečí. Pouze zmiňuje, jak velký potenciál může mít byznysová spolupráce s Ruskem. Rusko není spojováno s ničím negativním; všechny zlé a negativní trendy v koncepci jsou spojovány s Evropou.
Druhá věc je, že v koncepci není skoro nic o NATO. Dočteme se tam o něm jen v souvislosti s tím, že v některých členských zemích NATO bude za pár dekád „převážná většina obyvatel neevropského původu“.
Další věcí, která v koncepci chybí, je cokoli, co souvisí se spojenci a spojenectvím. Na to už jsme ale u Trumpa a jeho okolí zvyklí – se slovem spojenec se zásadně neoperuje. Spojenec Evropa je vylíčen jako hlavní zlosyn, některé země střední a východní Evropy mají snad ještě šanci.
Pak jde o pořadí priorit. Evropa je na třetím místě. Prioritou je západní hemisféra. Koncepce se plně hlásí k Monroeově doktríně, celá Latinská Amerika je prohlášena za americkou sféru vlivu. Na Číně, která je na druhém místě, nevadí komunismus, stav lidských práv ani sledování obyvatelstva, ale pouze a výhradně ekonomická konkurence.
Možná bude koncepce příští týden zapomenuta, ale může to být i proto, že přijde něco ještě horšího a strašidelnějšího. Například mohou USA omezit počet vojáků v Evropě v rámci nové obranné koncepce nebo opět přestat dodávat zpravodajské informace Ukrajině. Holt uvidíme.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
