Článek
Na serveru eurointelligence.com nedoporučují tomu věřit a jako jedni z mála vidí v Trumpově chaotickém třeštění náznak systémového přístupu. Náhlé rušení stejně náhlých oznámených trestních sazeb podle serveru neznamená couvání, ale reaguje na možný vznik úzkých hrdel v obchodu a zásobování. Až se to všechno přežene, zůstanou tu americká cla ve výši 10–15 procent – a všichni budou rádi, že to není horší.
Německý ocelářský gigant ThyssenKrupp varuje, že Trumpovo 50procentní clo na ocel a hliník bude znamenat doslova vyhubení evropského ocelářství. Vezmeme-li v úvahu, že ocel se nachází na počátku většiny průmyslových řetězců, kde se následně přidává hodnota, znamenalo by to masivní ekonomický šok. Nedávno byly poslední britské ocelárny pár dní před zavřením a tamější vláda je musela na poslední chvíli zachraňovat. Pokud by evropský ocelářský průmysl zkrachoval, musela by se do EU veškerá ocel dovážet z USA a Číny.
Varování, které slyšíme od ThyssenKrupp, není konzistentní s názorem, že obchodní válku s Trumpem může Evropa snadno vyhrát. Trump zvýšil cla na ocel a hliník z 25 procent na 50 hned poté, co soud dočasně odmítl jeho reciproční tarify. Tato cla spadají do jiné kategorie, jde přímo o národní bezpečnost – a do toho se soudy nerady vměšují. Trump zvyšuje ceny. Najednou se bude zdát, že 25 procent je použitelný deal.
Pětadvacet procent znamená cenový šok, padesát procent znamená embargo. Žádný vývoz evropské oceli při těchto cenách nebude možný. Amerika patrně začne zvyšovat produkci oceli a naplňovat výrobní kapacitu, kterou má k dispozici. Střednědobě otevře některé nyní zavřené ocelárny. Stavět nové trvá velmi dlouho.
Americká vláda ukončila podporu prodeje elektrických aut. Bude tedy o něco méně závislá na dovozu vzácných minerálů důležitých pro výrobu magnetů do nich. Magnety jsou podstatné i pro obyčejná auta, ale ne tak zásadně. Ta elektrická se bez nich neobejdou vůbec.
V Evropě často slyšíme, že Amerika jako dovozce se cly poškozuje sama. Chytrý přístup ale je posílit vlastní zásobovací řetězce, diverzifikovat a snížit závislost na technologiích, kde jste ohrožený a vydíratelný.
Evropa si třeba stanovila cíl, že od roku 2035 bude vyrábět jen elektrické vozy. Tím se ovšem sama vboxovala do kouta. Když jste země či entita s obchodními přebytky, nemáte se angažovat v obchodních válkách, i když protistrana činí opak.
…
Na témže serveru se zabývají i předpokládaným cílem v podobě výdajů ve výši 5 % HDP na obranu, což má být – jak známo – nový cíl NATO, který patrně bude pro všechny země schválen na nadcházejícím summitu. Je to vlastně svého druhu další fiskální pakt, další kritéria Paktu stability a růstu čili další maastrichtská kritéria, tentokrát ovšem z dílny NATO.
Pět procent je dlouhodobý cíl, ale šéf NATO Mark Rutte už řekl, že každá členská země bude muset podávat každoroční zprávu o tom, jak se ke zmíněnému cíli blíží.
Jak to bude fungovat pro země, které už dávno překračují všechny rozpočtové červené linie? Bude NATO pro členské země používat nějaké penále, podobně jako je schválila Evropská komise pro neplnění maastrichtských kritérií? Bude větší nebo menší přísnost? Evropská komise dočasně vyjmula výdaje na obranu ze svých kalkulací udržitelného plnění pravidel Paktu stability a růstu, a to nejméně do roku 2029. Ale co bude pak? Vojenské výdaje jsou z pohledu rozpočtu útraty, nikoli investice. A výjimka to může změnit jen dočasně.
Cíle NATO jsou v protikladu s fiskálními cíli EU, především pro předlužené země, jako je Belgie. Theo Francken, belgický ministr obrany, se nedávno vrátil ze schůzky NATO a hájil 5 procent jako logické opatření. Jenže to z něj mluvila bublina insiderů NATO. Belgický premiér Bart De Wever to řekl jasně: Pět procent je podle něj naprostá šílenost. Strany v pětičlenné vládní koalici se horko těžko dohodly na dvou procentech od letošního roku. Jak se asi na pěti procentech HDP na obranu dohodne koalice, která se není schopna dohodnout na jakémkoli omezení sociálních výdajů?
Čísla moc nedávají smysl. V současnosti dává belgická vláda 28 miliard eur na zjištění funkčnosti státu (justice, policie, obrana), velmi nákladná je dluhová služba ve výši 105 % HDP. Na letošní 2 % HDP musí tamní vláda najít dodatečných 12,8 miliardy eur. Na pět procent by musela najít 32 miliard eur.
Jak se to bude financovat? Většina daní pro federální vládu v Belgii putuje zpět do regionů. Musel by se změnit zákon o rozpočtovém financování, což s sebou ponese politické spory s regiony.
Belgie přitom paradoxně hostí Evropskou komisi i NATO. A teď bude příkladem konfliktu mezi dvěma fiskálními požadavky. Povede se debata o smyslu těchto numerických cílů. Víc útrat nutně neznamená lepší vojenské kapacity, stejně jako plnění fiskálních kritérií vždy neznamená lepší vládu.
USA mají 30 různých zbraňových systémů, evropské země NATO jich používají 178. Amerika má dva druhy houfnic, Evropa 27. Prvních pět největších zbrojních společností na světě je z USA. BAE Systems z Británie je na 6. místě. Největší unijní zbrojní společností je italské Leonardo na 12. místě, následované Airbusem. Německý Rheinmetall je 28.
Lepší než utrácet pět procent HDP do stávajících kanálů je Evropu v tomto ohledu rozumně integrovat.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
