Článek
Jan Macháček
Od dob Jana Kasla bude mít Praha po čtvrt století v čele architekta, ale nejen architekta, ale také urbanistu a člověka, který o městě dokáže uvažovat v souvislostech, souhrnně a který má též nějakou vizi, jak má město vypadat. Pro změnu poprvé od dob Tomáše Hudečka povede Prahu někdo, koho Praha a organismus města vyloženě baví. Hlaváček je také člověk zdvořilý a konsenzuální, sázka na něj byla pro STAN v Praze výhrou už proto, že STAN je dosti poškozený Dozimetrem, se kterým ale Hlaváček nemá nic společného a lidé si ho s touto kauzou nespojují. Nebude to lehké, primátor má v Praze jenom jeden hlas a brzy se stane – jako každý primátor – hromosvodem. Tak to v hlavním městě chodí.
Mimochodem, málokdo to ještě chápe, ale důvod, proč politici točí krátká videa, která s politikou nesouvisejí (Grolich poskakoval a Hlaváček chodil v Praze na procházky a ukazoval méně turisticky frekventovaná místa), není jejich volba, ale důsledek zákazu podpory politické reklamy na sítích, kterou v rámci EU vyhlásily americké firmy Meta a Google. Poskakovat se smí, „politické řeči“ jsou zakázány, přesněji nelze jakkoli podporovat jejich viditelnost.
V dnešní době individuálně zaměřených algoritmických kampaní se lze těžko snažit o objektivní posouzení, ale co se SPOLU a lídra Tomáše Portlíka týče, jako by se jim ve finále vytratila energie a tah na branku. Tedy přesně to, co měl Portlík představovat. Jako by Portlík ani vyhrát moc nechtěl. Vymazání značky ODS a sázka na rozmazaný projekt SPOLU asi nebyl v rámci Prahy dobrý nápad. Portlík měl působit energicky – a jako by energii ke konci ztratil.
Jenže lze na to pohlížet i jinak. Mírný pokles SPOLU je celostátní, stačí se podívat, jak dopadla Kamila Zlatušková v Brně. To Portlík oproti ní skončil ještě velmi dobře. Další koulí na noze přímo pro ODS byl spící a neviditelný primátor Svoboda. Celkové síle této strany nepomáhá ani její šéf Kupka, který je sice vzorňák, ale charisma má, jak známo, nulové. O obsahově a emotivně vyprahlých mediálních výstupech bývalého předsedy Fialy ani nemluvě.
Velice úspěšný výsledek Adama Scheinherra a Prahy sobě lze jednoznačně přisoudit dobré, povedené a vtipné kampani. Dokázali vcelku nenápadnému Scheinherrovi přičarovat charisma. Díky kampani to působilo otevřeně, příjemně normálně a liberálně (ve starém dobrém slova smyslu toho všemi pokrokáři světa odcizeného adjektiva).
V případě ANO si Andrej Babiš může stěžovat, že hnutí Prahu „neumí“ a že v Praze všichni hlasují proti němu. Ve skutečnosti je slabý výsledek ANO důsledkem toho, že sám Babiš, který tak rád „maká“, Prahu osobně úplně odflákl. S výběrem lídra dlouho váhal, celé hnutí čekalo, jak se předseda rozhodne, a když lídra vybral, nenechal si ho proklepnout (stejně ho od začátku nemusel) a nakonec vybral nového lídra jako králíka z klobouku pět minut po dvanácté. To, že lídr kampaně má telefon na premiéra, je slabý důvod k volbě partaje – a jiný důvod žádný lídr ani premiér nepředstavili, naopak to pořád opakovali. Navíc premiér nemá ohledně Prahy jiný nápad než novou vládní čtvrť v Letňanech a muzea namísto ministerstev v centru. To je nápad nejen špatný, ale taky už deset let starý.
Piráti nedosáhli na 10 procent. Voliči vzkazují, aby si po osmi letech u moci Piráti v hlavním městě dali od vládnutí přestávku. O tom je demokracie, kyvadlo se přece má kývat. Možná se ještě nemusí kývat v případě, kdy si udržíte slušný výsledek a volič vzkáže, že v nějakém konkrétním případě chce přece jen ještě vyzkoušet stabilitu či kontinuitu. Piráti nepřesvědčili výsledky ani v dopravě, ani v bydlení, ale ani stylem, kdy často reagují na kritiku velmi podrážděné, případně obranářsky. Leckomu vadí také jejich ideologický, poučovatelský a výchovně arogantní styl. Sázka na lídryni je v Česku odvážná, ale to, co se povedlo Praze sobě s Scheinherrem, se prostě nepovedlo s Nisslerovou. Image mladé strany mířící na mladé už také dosti vyčpěla, dnes jsou Piráti lidé středního věku s dorůstajícími dětmi – a image mladé svěžesti je tatam. A lidé středního věku si už vybírají z více karet.
Představa vytváření co nejširší koalice – snad řízená celostátní poptávkou po demokratické a „liberální“ koalici – je nesmysl. Na příkladu Německa vidíme, k čemu nakonec vedou nejširší koalice na úrovni státu, zemí a měst. Situace v Praze se nezlepší přes noc, lidé budou brzy zase na všechno nadávat, čtyři roky utečou jako voda. Možnost oddechu a přeskupení v opozici je vlastně příležitost, zvlášť kdyby konkurentem v opozici bylo jen ANO.
…
Ohledně „zrady“ a otočky Donalda Trumpa stran ruské nafty a odchodu Zelenského už bylo řečeno a napsáno hodně. Takže rekapitulace toho nejdůležitějšího:
Nabídnuté množství ruské ropy stačí tak na jeden den celkové americké spotřeby. Kdyby Rusové splnili i další slíbené várky, stačí to na šest dní americké spotřeby. Otázkou je, zda jsou Rusové po logistické stránce schopni slib splnit. Neexistuje žádná cesta, jíž by šlo zařídit, aby se Putinův příslib projevil na cenách u amerických čerpacích stanic, potažmo v peněženkách Američanů před volbami do Kongresu.
Proč to Trump udělal? To už jsme zažili vícekrát. Stráví hodinu a půl na telefonu s Putinem a potom vždycky zopakuje (udělá), co do něj Putin po celou tu dobu hučel. Rubio byl zrovna v Evropě, kde byl šéf Ratcliffe, netuším. Kromě Putina se Trump dostal opět pod vliv dvojice Witkoff–Kushner, případně J. D. Vance.
Jaké jsou varianty vývoje? První je, že jsme teprve na počátku kšeftů s Ruskem. Další fáze bude, že Američané odkoupí plynovody Nord Stream a začnou nabízet ruský plyn do Evropy. Ukrajina přestane dostávat od americké vlády zpravodajské informace. Jiné americké vojenské dodávky už dávno financuje Evropa.
Lepší varianta zní, že Trump zase otočí poté, co bude mluvit s někým jiným – s Rubiem, s Ratcliffem nebo s manželkou Melanií, která se občas Ukrajiny zastane. Vydrží to ale jen do dalšího telefonátu s Putinem.
Trump směřuje k velké prohře ve volbách do obou komor. Jestli si někdo myslí, že převaha demokratů v legislativě usměrní jeho zahraniční a bezpečnostní politiku, je na omylu, osobně bych čekal ještě větší chaos.
Nejtrefnější popis jsem našel na facebooku Petra Broda: před třemi týdny Trump podepsal zákon, který nařizuje uvalit sankce na každého, kdo by dovážel ruskou ropu a plyn. Nyní oznámil, že se dohodl s Putinem, že ten bude dodávat naftu do USA a na světové trhy. Je tedy čas prohlásit Trumpa za sankcionovanou osobu, která je ve Washingtonu persona non grata.
…
Co se týče Nobelovy ceny za mír a jejího udělení Navi Pillayové, jihoafrické právničce a soudkyni, která si vybudovala kariéru na nenávisti k Izraeli, znovu budu citovat sociální sítě. Šachista Garry Kasparov napsal trefně na X, že by Nobelovu cenu za chemii mohl dostat specialista na výrobu výbušnin z Hamásu.
Za sebe konstatuji, že Nobelovu cenu za mír už dostal například Jásir Arafat. Největší fail a trapas historie byl udělit Nobelovu cenu Baracku Obamovi poté, co byl zvolen prezidentem, a ještě ani nezačal úřadovat. Minimálně od té doby nemůže žádný normální člověk brát tuto cenu vážně. Rehabilitace a napravení reputace už prostě nejsou možné.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
