Článek
Na serveru eurointelligence.com analyzují vývoj kolem amerického mírového plánu pro Ukrajinu. Existuje mnoho důvodů, proč celý plán může nakonec zkrachovat. Uzavření dohody by skutečně bylo na Nobelovu cenu za mír – už jen proto, o jak složitou a komplexní věc se jedná. Jeden problém je, že ruský prezident Vladimir Putin není ani trochu flexibilní, a už vůbec ne ohledně sdílení území. A druhý problém je, že kariéra ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského by skončila, kdyby dohodu akceptoval (dodejme, že kariéra každého ukrajinského prezidenta by v tu chvíli skončila – pozn. aut.) A evropská strategie prý zjevně je nechat Ukrajince bojovat, aby se Rus neobrátil proti členským státům EU či NATO.
Ze čtení ruských médií vyplývá, že Rusové jsou otevřeni jednání založenému na americkém 28bodovém plánu, ale rozčiluje je, že Trump vůbec mluví s Ukrajinci. Rusové zřejmě opravdu věřili, že k ukončení války stačí uzavřít bilaterální dohodu s USA. Iluze tedy přežívají na všech stranách.
Platí to i pro EU. Soudě dle zděšení evropských médií to budou mít evropští lídři těžké. Excitované hodnotící soudy bude muset vystřídat střízlivý a opatrný jazyk mírových rozhovorů. Mnozí evropští politici budou zápasit i s rétorikou ohledně vlády práva. Tuhle válku neukončí spravedlivé rozhodnutí soudu.
Nejsilnější evropskou kartou jsou zabavená ruská aktiva v Evropě. Ale taky mohou být pro změnu překážkou. Bart de Wever, belgický premiér, jehož země spravuje nejvíce ruských aktiv, včera ještě silněji než dosud odmítal plán na jejich využití. Přidal argument, že ruská aktiva se stávají součástí mírového plánu, a EU by tedy neměla spěchat s rozhodnutím o jejich využití. Vychází se z toho, že spěch s aktivy by mohl poškodit mírový proces. To je argument, který by mohl podporovat leckdo, nejen maďarský premiér Viktor Orbán.
Jenže proti tomu stojí argument, že Trumpův mírový plán by mohl naopak zastavit proces využití ruských aktiv, a proto by EU měla tento proces urychlit, než dojde k pokroku v jednáních o míru, což je opakem toho, co by si přál premiér de Wever. Podporovatelé využití ruských aktiv navíc žádnou mírovou smlouvu nechtějí. Chtějí naopak zabezpečit financování války v příštích dvou letech.
Podle propočtů eurointelligence.com vystačí peníze z ruských aktiv spíše na jeden rok. Abychom se dostali na úroveň ruských vojenských útrat, potřebovala by EU 300 miliard eur ročně – USA už nic financovat nechtějí. Půjčka ve výši 130 miliard eur může pokrýt ukrajinské schodky na dva roky, ale ne všechny výdaje jsou vojenské.
Myšlenka využít aktiva před uzavřením mírového plánu je sice chytrá, ale jen z poloviny, protože podceňuje procedurální obtíže. Jde o komplexní plán, který má ochránit EU před soudními žalobami. Musí vzniknout zvláštní entita, tzv. SPV (Special Purpose Vehicle), která si vypůjčí a zmrazené ruské peníze využije jako kolaterál. Přesné finanční toky budou velmi komplikované, a to záměrně. V některých zemích budou celý proces muset schvalovat parlamenty.
Obavy belgického premiéra nebyly zodpovězeny. Ostatně, není to snadné. Belgie chce plné sdílení rizika. Ale jak se to riziko ocení? Podle eurointelligence.com to EU uspěchat nedokáže. Do čtvrtka žádná mírová dohoda nebude. Ale ani to nebude trvat měsíce. Během několika týdnů budeme vědět, jestli se posunujeme k dohodě, nebo ne.
Ruská aktiva jsou ve hře. Evropané by měli být rádi, protože jim to dává šanci mít při jednáních důležité slovo.
…
Využití zmrazených ruských fondů dnes podrobně rozebírá také Hugo Dixon na serveru reuters.com. Belgická vláda se obává, že by se Rusko mohlo s belgickou vládou a firmou Euroclear soudit. Uvažuje se i o tom, že se celá struktura aktiv z Euroclear někam přesune, belgický premiér říká, „že se toho rád zbaví“.
Ukrajině brzy dojdou peníze, a pokud je EU nesežene, bude pak o to víc nucena přijmout potupný mírový plán. EU ale žádné jiné fiskální zdroje za účelem pomoci Ukrajině nealokovala.
…
Na serveru eurointelligence.com ještě konstatují, že Evropa sice vymyslela umění strategické diplomacie, ale úplně ho zapomněla. Server dnes cituje rozhovor s Fjodorem Lukjanovem, předsedou ruského Výboru pro zahraniční a obrannou politiku a šéfredaktorem ruského časopisu Russia in Global Affairs.
Ten sice vykládá konflikt na Ukrajině v duchu ruské propagandy, ale má pár ostrých postřehů o EU. Současná světová situace a geopolitika prý nahrává zemím s centralizovanou (shora dolů) rozhodovací strukturou, jako jsou USA, Čína a Rusko. Politické struktury jako EU mají v tomto prostředí potíž činit strategická rozhodnutí.
Je to asi opravdu fundamentální problém, který nemá žádné snadné a rychlé řešení. Pro vznik politické unie v EU neexistuje podpora ani většina. A vlastně už po ní nikdo ani nevolá.
Poté, co bývalý šéf ECB Mario Draghi ukončil krizi eurozóny a de facto použil bilanci ECB jako zástavu, utichl jakýkoli zájem o fiskální unii. EU sice objevila legální cestu, jak si společně půjčit během covidu, ale to se dosud považuje za jednorázovou akci.
Podobné je to se společnými zbrojními nákupy. Ty už se pomalu odpískaly jako nerealistické. Prakticky ve všech kategoriích zbrojních nákupů Rusko nejenže utrácí víc než Evropa, ale utrácí hlavně efektivněji.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
