Článek
Jan Macháček
Celkově asi bude důležitější, jak si to leckdo sesumíroval s mírným odstupem a rozmyslem, než to, jestli všichni v momentální reakci tleskali, protože jim Rubio nevynadal tolik jako J. D. Vance před rokem.
Nejprve pohled z Ameriky. Editorial deníku The Wall Street Journal konstatuje, že Trumpova vláda otřásá Evropou. Jednou je to k dobrému (výdaje na obranu), podruhé k horšímu. Rubio zvolil smířlivější tón.
Vzpomněl si na studenou válku, kdy velká část světa byla za železnou oponou a zbytek vypadal, že tam brzy skončí. „Naši předci ale odmítli jít cestou úpadku,“ řekl. Nyní podle něj hrozí podobná infekce úpadku. Trump zopakoval americkou kritiku notorických chyb Evropy: v masové migraci, obraně a klimatické a energetické politice. Zároveň Rubio zdůraznil, že jsme kulturně a civilizačně spojeni: „Věříme, že Evropa musí přežít. Dvě světové války v minulém století nám budou vždy připomínat, že naše osudy (Evropy a Ameriky – pozn. aut.) budou navždy propojeny.“
Obnovená transatlantická aliance má být podle Rubia připravena bránit naše lidi, naše zájmy a svobodu jednání, které tvaruje náš osud. „Ta svoboda neexistuje proto, aby provozovala globální stát blahobytu a odčiňovala údajné hříchy minulých generací.“ Rubio také zdůraznil, že aliance by se neměla nechat omezovat institucemi mimo svou kontrolu, jako je OSN. Nejde prý o unilateralismus, ale o praktický realismus.
Editorial dále konstatuje, že zdánlivě se Rubio hlásí k reaganovskému „konzervativnímu internacionalismu“, který necítil potřebu omlouvat se za americký leadership a nadřazenost svobody. Pořád je to nejlepší formule, jak nakládat s hrozbami pro USA, což jsou podle WSJ Čína, Rusko, Severní Korea a Írán. Trump chce, aby Amerika byla velký hráč v každém regionu, ale její velké selhání je, že nechce a asi ani neumí artikulovat žádné vyšší principy. Rubiova verze je asi lepší než ta, kterou předestřel kanadský premiér Mark Carney, hrdina Davosu: jeho ideou je nahradit americký leadership koalicí „středních mocností“.
Hlavní slabinou Rubiova vzkazu je dle WSJ Ukrajina, která především stojí na frontové linii západní civilizace. Proto je dost zneklidňující, že z Mnichova odjel Rubio na Slovensko a do Maďarska, což jsou dva nejlepší kamarádi Ruska v Evropě.
Amerika se ohledně Ruska a Ukrajiny chová spíše jako mediátor, než aby zaujala jasnou pozici na straně Západu. Rubiova slova nebudou znamenat nic, pokud bude Ukrajina uvržena do špinavého míru.
...
Tolik editorial WSJ. Dodejme, že vlastně není jasné, zda podle Trumpovy administrativy do té „společné historické aliance Evropy s USA“ nepatří i Rusko.
…
Gideon Rachman se v komentáři pro Financial Times táže, jestli je po Rubiově projevu vše odpuštěno a evropští lídři se s Trumpovou administrativou smířili, nebo ji dokonce zase milují. Není to tak. Je samozřejmě v zájmu Evropy a USA vyhnout se nějaké další krizi.
Jedna řeč podle Rachmana samozřejmě nedokáže opravit škodu způsobenou za poslední rok. J. D. Vance svým projevem před rokem nastavil stále se zhoršující atlantické vztahy. I když Rubio zahrnul do projevu poklony Evropě od Michelangela po Beatles, jeho apel na obnovené partnerství s Evropou je velmi podmíněný. Vše platí jen za podmínky, že si Evropané plně osvojí konzervativní nacionalismus po vzoru hnutí MAGA.
Je jasné, koho americká administrativa vidí jako své přirozené partnery v Evropě: od německé AfD či Národního shromáždění Le Penové, přes Reform UK až po Fidesz v Maďarsku.
Už se vcelku ví, že v Trumpově éře se atlantické vztahy budou potácet z krize do krize. Buď to bude znovu Grónsko, nebo cla, Ukrajina – nebo něco úplně jiného.
Rachman tvrdí, že Evropa se samozřejmě nemá uchýlit k nepřátelským vztahům s USA. Pokud je možné s Američany spolupracovat ohledně NATO či Ukrajiny, je třeba toho využít. Evropské vlády ale podle něj musejí pracovat na snížení své zranitelnosti vůči USA.
Němci spolu s Francouzi začínají mluvit o přípravě evropského jaderného zastrašení. Francouzský prezident bude žádat objednávání všeho evropského – od AI po cloudové počítače. Keir Starmer chce Británii přiblížit evropskému trhu.
Evropa se bude bránit v digitálních službách a Elon Musk bude první potenciální cíl. Nejprve přijde věková restrikce na užívání sociálních sítí po vzoru Austrálie. Další fází bude vyžadování přístupu k algoritmům sítí. Evropané mají ekonomické, intelektuální a technické zdroje, které taky dokážou mobilizovat. A často je třeba hluboká krize k tomu, aby se Evropa vzpamatovala.
...
Tolik Rachman. Tentokrát se moc neshodneme. Ano, možná se Evropa vzpamatovala ze tří krizí či katastrof – první a druhé světové války, stejně jako ze studené války. V každém z těchto případů to ale dokázala jen ve spolupráci s Amerikou.
Co se týče války ohledně sítí, AI nebo cloudových počítačů, i tady mají Američané navrch. Naše závislost na nich je totální. Všichni používáme americké aplikace, sítě, vyhledávače i datová úložiště. První stadium digitální války může vypadat tak, že Američané nám tyto služby začnou poskytovat pouze ze svého území. Poslední stadium pak tak, že tyto služby vypnou. Američané také mohou Evropanům vymluvit „digitální válku“ tím, že pohrozí vypnutím jaderného deštníku a obranné asistence.
Emancipovat se v obranných věcech můžeme, ale potrvá to nejméně deset let. Leccos z toho, co Amerika Evropě nabízí – aby i ona zařadila zpátečku ohledně progresivní ideologie –, se jeví jako rozumné a schůdné. Potíž je, že způsob, jímž na to Američané tlačí, může být kontraproduktivní. Evropa si na to musí přijít sama. Navíc neomalené způsoby Američanů – třeba ve věci Grónska – začínají děsit i jejich největší podporovatele v západní Evropě – od Bardelly a Le Penové přes Wilderse až po Nigela Farage.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
