Článek
Protože jezdím do USA celé dekády a docela často, pokusím se polopaticky shrnout dávno známé: Americký systém – nebo spíše nesystém – je velmi specifický. Sice nelogický, ale po celé dekády zaběhlý. Stávající pořádek je pokrytecký a v rozporu s tím, co je na papíře. Za tohle tolerované pokrytectví v masovém měřítku mohou dnes už celé generace amerických politiků. Kdo je vlastně ilegál? Samozřejmě ten, kdo vstoupí do země ilegálně a žije v ní bez povolení. Ilegálové ale žijí v USA často desítky let a s jejich ilegalitou se moc nesnoubí praxe, kdy je naprostá většina z nich evidována coby plátci sociálního pojištění (mají tzv. social security number), případně vlastní řidičský průkaz. Jsou sice ilegální, ale úředně dosti snadno zjistitelní. Divné, že? Ale je to tak.
Mnohem důležitější je, že na ilegálech, kterých je určitě hodně přes deset milionů, stojí americká ekonomika. Pod každou, ale úplně každou restaurací v New Yorku, Chicagu, L.A., ale vlastně v úplně každém městě bydlí ve sklepě Mexičané – skladují zboží, myjí nádobí, vaří a dost často, hlavně v poslední době, i obsluhují. Majitel restaurace – typicky třeba Američan řeckého nebo italského původu – sedí u pokladny. Kdyby někdo všechny tyhle lidi přes noc odvezl, přestane v tu ránu existovat americký restaurační a stravovací byznys.
Další byznys, který obrovsky narostl hlavně za covidu, je rozvoz jídla na elektrokolech nebo skútrech. Nikdo jiný než Mexičané to nedělá. Totéž se týká stavebnictví (kdo jiný šplhá po lešení?) a zemědělství (především v rámci sezonních prací, které jsou však pro americké zemědělství zcela zásadní). Tak to prostě je. Pokud si někdo myslí, že tzv. obyčejní Američané se nemohou dočkat, až se vrhnou na tuhle dřinu za vyšší mzdu, je prostě mimo.
Leckdo říká, že Trump není hloupý, a protože sám vlastní sítě hotelů (a v nich mnoho restaurací), moc dobře ví, jak věc funguje. Jeho firmy ve službách a stavebnictví migranty nepochybně zaměstnávají také. Takže bude nejprve okázale vyhošťovat kriminálníky, ale zbytek slibů postupně utlumí. Copak nechápu, ptají se Trumpovi obdivovatelé, že všechno se musí přehnat, aby se povedlo aspoň něco? Možná ano – uvidíme. Na druhé straně stojí Trumpova vůle a image opravdu dělat to, co slíbil.
Sázet na to nebudeme. Vyhostit deset milionů lidí je nesmírně finančně i lidsky nákladné a bez „koncentráků“ se to neobejde. Pokud by Trump v tomto směru držel slovo, mohl by pověst svého prezidentství úplně zničit.
Jako logický se mi naopak jeví pokus o nepropustnost jižní hranice USA. Ilegálů je v USA přece jen až dost (i na zjevné potřeby tamějšího trhu), a pokud Amerika potřebuje pracovní sílu, ať změní systém (spíše transformuje, než reformuje) a dováží ji legálně – letadlem nebo po moři. Kdo vleze do letadla a přistane v jiné zemi, už prostě není tak jednoduše „ilegál“.
…
Další Trumpova slíbená politika, která si říká o kratší rozbor, se týká ropy (k ostatním částem jeho programu se zde budeme postupně vracet během tohoto týdne). Trump říká: „Drill, baby, drill.“ Chce vrtat a vrtat, prudce zvýšit těžbu a snížit cenu. To bude mít také ten efekt, že se sníží příjmy ruského státu, potažmo jeho schopnost financovat válku na Ukrajině. To ale není hlavní důvod, proč to Trump dělá – chce hlavně snížit energetickou náročnost americké ekonomiky. Okamžitě zařídil výjimečný stav v oblasti energetiky a odstranil regulatorní bariéry; vyvedl USA z Pařížské klimatické dohody a zrušil cíle ohledně podílu elektromobility, k nimž se přihlásila Bidenova administrativa.
Ve skutečnosti je to s ropou – jako se vším – trochu složitější. Různé povolovací procesy nejsou jediný důvod, proč američtí výrobci nebudou pumpovat víc a víc tak rychle. Svým chováním ovlivňují i produkční náklady a obavy ze saturace trhu. Olej z břidlic má jinou cenu než třeba ropa z Blízkého východu. Je to kolem 45 dolarů za barel proti 27 dolarům za barel.
Globální ceny jsou momentálně vysoko nad tím, ale nabídka roste rychleji než poptávka. Globální nabídka má letos podle prognózy Mezinárodní agentury pro energie růst o 1,85 milionu barelů za den, ale poptávka se zvýší asi o 1,05 milionu barelů za den. Pokud se zpřísní sankce proti Rusku, může to nabídku omezit.
Pak je tu Kanada, která posílá do Ameriky 4 miliony barelů denně. Je to těžší ropa než ta americká z břidlic a není snadné ji nahradit. Pokud chce Trump 25procentní cla na všechny americké dovozy, také to bude mít vliv. A pokud bude cena ropy klesat, dopadne to na i Evropu. Již nyní se elektrická auta neprodávají právě dobře, s levnější ropou se budou prodávat ještě hůř.
Co se však Ruska týče, je Trumpova snaha snížit cenu správná. Nebude to ovšem platit okamžitě, a především ne dlouhodobě. O tom, že dlouhodobě nízké ceny ropy Rusko oslabí, prostě není pochyb. A není pochyb ani o tom, že omezení regulací a zjednodušení povolovacích procesů dlouhodobě o něco sníží cenu, za kterou je americká těžba z břidlic návratná.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
