Článek
Mary Harringtonová se na severu UnHerd.com zamýšlí nad otázkou, zda progresivisté, kteří pořád vyprávějí o tom, jak byla „Amerika vybudovaná na ukradené půdě“, nebudou litovat, že to téma tolik šířili. Pro ně to je důvod k omlouvání a pokání, ale Trumpa a jeho okolí tahle teorie povzbuzuje k tomu, krást půdy ještě víc.
Dánsko podle Trumpa nemá nic společného s Grónskem – kromě toho, že tam „před třemi sty lety připlula loď“. Trump si chce ostrov „vzít“ a oficiálním důvodem jsou obavy spojené s americkou národní bezpečností.
V tomto kontextu si řekněme, co znamená multipolarita. Chápala se většinou jako tenze mezi Západem (od Evropy po Kalifornii) a Čínou, případně Ruskem. Málokdo chápal Ameriku jako nepřítele, a to i na evropské pravici. Málokdo chápal multipolaritu tak, že více pólů bude i v rámci Západu. Současná situace je výzvou pro evropskou populistickou pravici, kde byl Trump dosud chápán jako spojenec, inspirace a příklad a mnozí doufali, že představil cestu, kterou se může vydat Evropa.
Tento názor byl posílen projevem viceprezidenta J. D. Vance vloni v Mnichově (kritika evropské cenzury a nekontrolované migrace) a opakován v nové americké národně bezpečnostní strategii NSS, kde se píše o „ochraně svobody v Evropě a obnovení evropského civilizačního sebevědomí a západní identity Evropy“. Trumpova Amerika podle NSS chce Evropě pomoci „kultivovat rezistenci“ k její současné trajektorii.
Místo „kultivování rezistence“ se ale Trump brutálně obořil na Dánsko, jehož vojáci statečně bojovali po boku Američanů v Afghánistánu, a to v podstatě ještě před pár lety. Hrozí trestnými cly proti spojencům z NATO, pokud mu bude Evropa ve věci Dánska odporovat.
Dřívější konflikty mezi EU a Trumpovou administrativou – třeba o sociálních sítích – byly v zájmu evropské pravice. Tentokrát ne. Tady se jedná o staromódní imperiální byznys. Amerika chce převzít teritorium, které vnímá jako svou sféru vlivu. Svatosvatá konvence o pevných národních hranicích se hroutí. Místo podpory vyjádřené „patriotickým stranám“ v Evropě jim Trump podtrhl koberec pod nohama.
Jakkoli je představa internacionály nacionalistů absurdní, leckdo doufal, že Trump bude podobnou koalici zastřešovat. Pokud povede současná krize ke konsolidaci Evropy jako geopolitického bloku, Trumpovo jednání zvýšilo pravděpodobnost, že k tomu nedojde pod kontrolou populistů a patriotů, ale pod současnou technokratickou elitou, kterou trumpovci a populističtí patrioti kritizují kvůli klimatu, cenzuře, nekontrolované migraci apod.
Dosud vládnoucí technokraté budou říkat, že nikdo, kdo má všech pět pohromadě, nemůže svěřit moc někomu, kdo se spojuje s Trumpem. To si mohou lidé rovnou zvolit putinovce. Už jsme byli jednou svědky podobného vývoje v Kanadě. Vzestup antiamerické nálady v reakci na Trumpovy hrozby anexe Kanady způsobil vítězství technokraticko-levicového kandidáta Carneyho. Budeme svědky podobné dynamiky v Evropě? Šéfka německé AfD Alice Weidelová reagovala na Trumpův záměr získat Grónsko velmi rozzlobeně. Od Trumpa se distancoval i Jordan Bardella, prezident francouzského Národního shromáždění. Jasný nesouhlas s Trumpem vyjádřil i Nigel Farage, šéf strany Reform UK.
...
Tolik výpisky z článku Mary Harringtonové. Dodejme, že k populistům, národovcům a patriotům na naší straně bývalé železné opony tohle ještě nedoputovalo. Možná mají jen dlouhé vedení a teprve to sem přijde. Nebo jsou čeští, slovenští či maďarští národovci opravdu přesvědčeni, že chvála Trumpových nápadů a chování jim bude u voličů nadále prospívat, a to i v případě, že se americký prezident regulérně zblázní.
Zvláštní případ je pak Polsko, pro které je napříč politickým spektrem opravdu a zcela fatálně bolestivá představa, že by mohlo o americkou bezpečnostní linku a pojistku přijít.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
