Článek
Ještě tak generaci zpátky se předpokládalo, že s tím, jak se čínská ekonomika liberalizuje, bude tamější hospodářství stále více připomínat to americké. Místo toho kapitalismus v Americe začal připomínat Čínu. Píše to Greg Ip v komentáři pro deník The Wall Street Journal.
Posledním příkladem jsou požadavky Donalda Trumpa, aby rezignoval ředitel firmy Intel či aby americká vláda dostávala zvláštní 15procentní daň z prodeje polovodičů, které prodávají americké firmy Nvidia a AMD do Číny. Washington bude souhlasit s tím, že japonská firma Nippon Steel převezme americkou U.S. Steel jen za předpokladu, že americká federální vláda bude mít ve firmě k dispozici tzv. zlatou akcii se zvláštními právy. V narychlo ušitých obchodních dohodách bylo americkými obchodními partnery přislíbeno investovat do americké ekonomiky 1,5 bilionu dolarů, což jsou investice, které chce Trump řídit osobně.
Není to ještě socialismus, kde stát plně vlastní výrobní prostředky. Je to spíše jako státní kapitalismus, hybrid mezi socialismem a kapitalismem, kde stát řídí rozhodnutí nominálně soukromých firem.
Čína ten svůj hybridní model nazývá socialismus s čínskými charakteristikami. Amerika ještě nezašla tak daleko jako Čína nebo měkčí praktici státního kapitalismu, jako jsou Rusko, Brazílie a občas také Francie. Můžeme tuhle variantu nazývat „státní kapitalismus s americkými charakteristikami“. Bohužel platí, že se Amerika vzdaluje étosu svobodných trhů, který kdysi právě ona ztělesňovala.
USA by jistě nekoketovaly se státním kapitalismem, kdyby se v obou tamějších politických stranách nezrodilo hluboké přesvědčení, že kapitalismus založený na svobodných trzích nefunguje.
Šéfové firem zaměření na maximalizaci zisků přesunuli velkou část výroby do zahraničí. Výsledkem je menší počet lidí pracujících ve výrobě, závislost na Číně v produktech, jako jsou vzácné minerály, a chronické podinvestování průmyslu v oblasti čistých technologií a polovodičů.
Federální vláda už v minulosti do korporátního světa zasahovala. Řídila výrobu za 2. světové války nebo v rámci mimořádných situací, jako byla pandemie covidu-19. Zachraňovala banky během finanční krize 2007–09. To ale přece jen byla pouze dočasná opatření.
Bývalý americký prezident Joe Biden šel dál. Jeho zákon na redukci inflace autorizoval 400 miliard dolarů na půjčky a dotace průmyslu, především na čisté energie. Zákon o polovodičích a vědě zařídil dotace ve výši 39 miliard dolarů pro domácí výrobu polovodičů. Z toho šlo 8,5 miliardy dolarů Intelu (to dává Trumpovi páku k odvolávání ředitele).
Joe Biden neschválil převzetí americké firmy U.S. Steel japonskou firmou Nippon Steel, i když nebyla zřejmá žádná bezpečnostní rizika. Trump vyměnil veto za zlatou akcii. Podobnou zlatou akcii musí poskytovat mnohé čínské soukromé korporace komunistické straně.
Biden založil státní suverénní fond na financování projektů, jako je těžba vzácných minerálů, kde dominuje Čína. Trump oznámil, že ministerstvo obrany zakoupí 15 procent v těžařské firmě MP Materials.
Mnoho lidí na Západě obdivuje Čínu pro její schopnost zrychlovat růst skrze výstavbu infrastruktury, vědecký pokrok a podporu různých odvětví. Americké možnosti v tomto směru jsou omezeny pojistkami nerovnováhami a kompromisy v rámci pluralitní demokracie.
Dan Wang, autor knihy Čínská cesta k inženýrské budoucnosti, píše, že „Čína je inženýrský stát, který se buduje s ohromující rychlostí. USA jsou proti tomu právnický stát, který blokuje a zpomaluje všechno. To dobré, i to špatné.“
Trumpovým obdivovatelům se líbí, že chce vše převálcovat jako buldozer. Od Japonska, EU a Jižní Koreje získal příslib investovat do USA 1,5 bilionu dolarů – a tyto investice chce osobně řídit.
Státní kapitalismus se nikdy v historii neuchytil snadno. Stát neumí alokovat kapitál lépe než trhy. Rusko, Brazílie i USA rostly pomaleji než USA.
Čínský státní kapitalismus taky není tak úspěšný, jak by se mohlo zdát. Rapidní čínský ekonomický růst od roku 1979 se zrodil z tržních zdrojů, ne od státu. Když čínský prezident Si Ťin-pching spustil silnější vliv státu a strany, růst se zpomalil. Číňané mají obrovské úspory, ale stát plýtvá. Od oceli po vozidla. Příliš velká kapacita snižuje ceny a zisky.
Bude slíbená gigantická montovna Foxconnu ve Wisconsinu nebo továrna Tesly na solární panely v Buffalo?
Státní kapitalismus v Číně je celospolečenská věc řízená z Pekingu skrze miliony kádrů v lokálních vládách a na podnikových schůzích.
V Americe se jedná o bombastická prohlášení z Bílého domu, která nemají žádnou politickou nebo institucionální síť a podporu. Jádrem čínského státního kapitalismu je disciplína. Ale Trump je toho opakem.
...
Tolik deník WSJ. Jak si stojí ekonomika EU? Rozpočet Unie je tak malý a většina států tak zadlužených, že si žádné masivní dotační programy nemohou dovolit, i kdyby se po nich toužilo.
Státy a celkové přerozdělování v EU jsou daleko robustnější než v USA, není to ale primárně kvůli dotacím, nýbrž kvůli štědrým sociálním a zdravotnickým výdajům. EU má ale velký vliv nikoli skrze rozpočet, ale skrze legislativu, normy a regulace.
Pokud se však někdo pozastavuje nad tím, že Trump nutí firmy odvádět 15 procent z vývozu, ať se zamyslí třeba nad tím, jak český stát zachází s akcionáři ČEZ, které regulérním způsobem okrádá. To pak nezavání státním kapitalismem, nýbrž státním mafiánstvím. Z tohoto pohledu nežijeme v tržní ekonomice, ale v prostředí, kde si stát může vůči konkrétní firmě a konkrétním akcionářům dělat, co chce.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
