Článek
Podle komentátora Telegrafu Ambrose Evanse-Pritcharda se nacházíme v okamžiku z Orwellova románu Farma zvířat, kdy kobyla jménem Lupina nahlíží oknem do domu a vidí tam prasata, jak hrají karty a připíjejí si s lidmi. Prasata jsou uvolněná a povalují se v křeslech kolem stolu, který nemá tak lesklý povrch jako ten, u kterého seděli Marco Rubio a Sergej Lavrov minulý týden v Rijádu. Ruská média o schůzce Američanů s Rusy referovala ve smyslu, že byla plná žertů, dobrosrdečnosti a „s velmi chutným jídlem“.
Ona románová scéna je myšlena jako alegorie paktu Molotov–Ribbentrop, kdy se evropské mocnosti radikálně a překvapivě přeskupily. Tzv. liberální demokracie se 23. srpna 1939 probudily a zjistily, že Sovětský svaz uzavřel s nacistickým Německem pakt o neútočení. O pár dní později si Hitler se Stalinem rozdělili východní Evropu. Němci mohli přesměrovat svoji koncentrovanou zuřivost na Francii a Británii a nemuseli se bát otevření druhé fronty.
Británie se začala přezbrojovat v roce 1935. Chamberlain sypal peníze hlavně do letectva. Výdaje na obranu dosáhly v roce 1939 devíti procent HDP. V dnešní době mají evropské demokracie stejné pacifistické iluze jako v roce 1939, ale mírovou dividendu jsme čerpali mnohem déle. Útraty na obranu se v zemích EU loni dostaly na 1,9 procenta HDP – 17 let poté, co Putin vyhlásil na mnichovské bezpečnostní konferenci ideologickou válku Západu. Od té doby konzistentně postupuje tak, aby obnovil ruské impérium v hranicích, kterých dosáhla Kateřina Veliká.
Někteří to berou velmi vážně. Dánsko poslalo na Ukrajinu svoje zásoby munice, a dokonce i odbory v zemi souhlasí s válečnou daní, která zvýší zbrojení na 4 procenta HDP. Polský vojenský rozpočet už činí 4,7 procenta HDP. Litva příští rok vydá na obranu 5–6 procent HDP – je tu obava, že se Putin chce zmocnit Suwałského koridoru a propojit Bělorusko s ruskou enklávou Kaliningrad.
Všichni vědí, že Putin disponuje jen malým oknem příležitosti k útoku. Pokud bude mír na Ukrajině uzavřen podle jeho not, získá pouze dočasnou výhodu. Do příštího roku zvládne postavit armádu s 1,6 milionem vojáků a do té doby taky ještě dokáže roztáčet válečnou ekonomiku. Pak se ale kola zadřou a Rusku dojde dech.
Roste obava, že Donald Trump stáhne americké vojáky z baltské oblasti, aby zabezpečil „dohodu století“. Možná spolkne návnadu, kterou mu nabízí šéf ruského národního investičního fondu Kirill Dmitrijev – ropná a plynová naleziště, skutečná či vysněná, v Arktickém moři ap.
Možná je to hlubší. MAGA Amerika má třeba k Putinově Rusku kulturně blíž. Slovní bitvy posledních dvou týdnů ukazují, že Británie a Evropa jsou pro Trumpa opravdoví nepřátelé. Trump je přitom všechno možné jen ne izolacionista. Nový americký ministr pro frakování ropy byl v Londýně a prohlásil tamější obnovitelné zdroje za „hrozivé“. Uvrhne Trump cla či sankce na Británii, protože ta chce snížit emise CO2?
Člověk nemá studovat každý Trumpův post na sítích ani každý proslov viceprezidenta Vance. Británie měla dávno zrušit svoji legislativu o šíření nenávisti, přestat dělit lidi podle kategorií a vrátit se ke starému barvoslepému liberalismu. S některými momenty projevu J. D. Vance a jeho kritikou wokistů lze souhlasit, ale hlavní message je třeba tvrdě odmítnout.
Někteří lidé z Trumpova okruhu vzkazují, že americký prezident opravdu nemyslí vážně vše, co říká, a neměli bychom ani přehnaně reagovat na všechno, co dělá. Možná. Ale den ode dne je těžší tomu věřit. Máme věřit tomu, že republikáni nebo plutokraté kolem něj hnou prstem a zkusí ho zastavit? I věrným zastáncům Pax Americana v posledních dekádách se tomu těžko věří.
Brzy uvidíme, jestli Trump uvrhne na Evropu reciproční cla, do kterých zahrnuje DPH. Do toho možná uzavře dohodu s Putinem o těžbě surovin a s Čínou o ochraně ekonomických zájmů Elona Muska. To už bude poslední test zbytků proamerických sympatií, pokud tedy ještě někdo nějaké má.
Evropa samozřejmě nese svůj díl viny za dezintegraci západního aliančního systému. Evropě se nepovedlo vyzbrojit se poté, co Putin zahájil útok na Ukrajinu v roce 2014. Německo dalo Rusku za odměnu plynovod Nord Stream 2. Ten připravil Kyjev o strategickou páku, protože plyn začal proudit pod Baltem namísto přes Ukrajinu. Navíc jej mělo Německo a s ním část Evropy za dobrou cenu.
Británie (platí to ale pro celou Evropu) promeškala minulou dekádu báječně nízkých úroků, kdy se mohla levně přezbrojit, a ještě nakopnout ekonomiku. Místo toho dali politici přednost škrtům. Nyní je to těžší, trh s dluhopisy už vůbec není tak přívětivý. Zbytek Evropy byl ještě sebedestruktivnější. Německo škrtalo veřejné investice i výdaje na obranu celých 15 let. Spoléhalo se na merkantilistickou politiku obchodních přebytků a vytvořilo exportní přebytky ve výši 8 procent HDP. Proto se nyní může nejvíce obávat Trumpových celních válečníků.
Evropskou dluhovou krizi před 15 lety si zavinila Evropa sama – tím, že dlouho politicky zakazovala centrální bance zajišťovat coby věřitel poslední instance státní dluhy. Z toho vznikla dlouhá deprese, protože státům se pomáhalo, jen když nastolily přísné škrty. A škrtům se opět nevyhnuly ani výdaje na obranu. V roce 2015 utrácelo Maďarsko na obranu 0,5 procenta HDP, Belgie 0,8 procenta HDP, Německo 1 procento HDP – a to bylo po ruské anexi Krymu. Pak začaly výdaje růst, ale pořád to připomínalo spíš odzbrojování.
Evropa si myslela, že bude moci na přihlouplém strýčku Samovi jezdit donekonečna – navzdory varováním, že to špatně dopadne. Pořád se mluvilo o evropské armádě a nekonečně se schůzovalo o procedurách, modalitě a architektuře obrany EU. Ale skutek utek‘. A teď je Evropa jako nahá v trní. Ale že to půjde tak špatně, tak rychle, a tak najednou, to nečekal vůbec nikdo. Dívat se, jak se váš spojenec po 80 letech nazuřeně i neohleduplně zároveň dává dohromady s vaším deklarovaným nepřítelem… Tak nějak vypadá soudný den.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
